USA deportují desítky ukrajinských mužů. Někteří končí rovnou v armádě

Příkladem takového osudu je osmadvacetiletý Volodymyr Dudnyk, kterého imigrační úředníci zadrželi v Pensylvánii kvůli řízení bez průkazu a pojištění. Přestože měl v USA legální status a čekal na vyřízení žádosti o azyl, byl deportován. Ihned po překročení ukrajinských hranic ho zadrželi odvodoví důstojníci a po krátkém výcviku byl nasazen jako operátor dronu na východní frontě. Jeho spolubojovníci mu kvůli jeho minulosti dali přezdívku „America“.

Ukrajinská armáda se po letech války potýká s kritickým nedostatkem personálu, a proto jsou deportovaní muži pro odvodové úřady snadným cílem. Podle ukrajinských zákonů podléhají mobilizaci všichni muži ve věku od 25 do 60 let. Ministerstvo obrany uvádí, že přibližně dva miliony lidí se vyhýbají odvodu a stovky tisíc dalších jsou vedeny jako osoby, které opustily armádu bez dovolení.

V listopadu loňského roku bylo z USA vyhoštěno 45 ukrajinských mužů, z nichž více než polovina byla na Ukrajině v registru hledaných osob kvůli mobilizaci. Tyto osoby byly po příletu do Polska a převozu na hranice okamžitě předány policii a následně odvodovým úřadům. Mezi deportovanými byli i otcové rodin nebo lidé, kteří v Americe žili od dětství a ukrajinsky téměř nemluví.

Podobný příběh sdílí i Anton Smovzh, který byl deportován po obvinění ze sexuálního napadení, jež však bylo soudem staženo. I on byl hned po návratu poslán do výcvikového střediska, přestože jeho zdravotní stav nebyl ideální. Smovzhovi se nakonec podařilo z armády utéct a nyní se skrývá v Kyjevě. Jeho rodina, včetně syna s americkým občanstvím, musela USA opustit také, protože zůstala bez prostředků.

Mnoho Ukrajinců přišlo do Spojených států legálně v rámci programu Uniting for Ukraine, který zavedla Bidenova administrativa. Tento program umožňoval uprchlíkům získat humanitární povolení k pobytu na dva roky. Trumpova administrativa však tento systém v lednu 2026 pozastavila a zpřísnila pravidla pro jeho obnovování, což tisíce lidí uvrhlo do právní nejistoty.

Imigrační právnička Julia Bikbova upozorňuje, že program nebyl navržen jako cesta k trvalému pobytu, ale jako dočasné řešení, než válka skončí. Vzhledem k tomu, že konflikt trvá pátým rokem, ocitli se tito lidé v pasti. Přestože ochrana pro Ukrajince na papíře stále existuje, úřady mají nyní pravomoc zadržet a vyhostit prakticky kohokoliv.

Ministerstvo vnitřní bezpečnosti (DHS) se k jednotlivým případům vyjadřuje striktně a tvrdí, že tito lidé porušili podmínky svých víz nebo pobytových povolení. Podle mluvčího ministerstva byla chyba už v nastavení předchozí administrativy, která z nouzového nástroje vytvořila masový program bez jasné budoucnosti. Úřady zdůrazňují, že humanitární povolení nedává držitelům trvalý legální status.

Někteří Ukrajinci, jako například šestadvacetiletý Ruslan, se rozhodli pro dobrovolný odchod ze země, aby se vyhnuli věznění v deportačních centrech. Ruslan byl zadržen při běžné silniční kontrole, a přestože měl platné pracovní povolení, úřady mu status bez udání důvodu zrušily. Dobrovolným odchodem do třetí země, v jeho případě do Polska, se vyhnul nucenému odvodu na frontu.

Zkušenosti vyhoštěných ukazují na tvrdý přístup amerických úřadů, které často neberou ohled na rodinné vazby nebo hrozící nebezpečí v cílové zemi. Lidé, kteří si v USA vybudovali nové životy a pracovali v běžných profesích, se ze dne na den ocitají v poutech a následně v zákopech. Mnozí z nich cítí křivdu, že jim nebyla dána možnost odejít důstojně po stanoveném termínu.

Navzdory tvrdým zkušenostem se někteří deportovaní, jako Volodymyr Dudnyk, rozhodli přijmout svůj osud a v ukrajinské armádě zůstat. Dudnyk uvedl, že po návratu viděl tolik hrobů padlých vojáků, že se rozhodl neutíkat a bojovat za svou vlast. Jiní však stále doufají v návrat do Ameriky, kterou považují za svůj skutečný domov, i když je šance na legální návrat po deportaci mizivá.