Trump vyhrožuje pohlcením Kanady a Británie to neřeší? Karel III. konečně prolomil mlčení

Kanadský parlament odpověděl jednohlasně: „Kanada není na prodej.“ Hlava státu, král Karel III., však podle The Conversation k situaci dlouho mlčela – až donedávna.

V posledních týdnech začali pozorovatelé zaznamenávat jemné náznaky podpory, které král Kanadě vysílá. Přesto se mnozí ptají, proč od něj dosud nezaznělo přímé vyjádření podpory. Odpověď na tuto otázku není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.

Británie je od roku 1689 konstituční monarchií, kde panovník zastává roli hlavy státu, zatímco vládu vede premiér. Král musí zůstat politicky neutrální a být spíše symbolem národa než aktivním účastníkem politického dění.

Tento princip se formálně upevnil v roce 1931 přijetím Westminsterského statutu, který Kanadě a dalším zemím Commonwealthu zajistil legislativní nezávislost. V roce 1954 pak zákon o královských titulech oddělil britskou korunu od ostatních království Commonwealthu a královna Alžběta II. se stala první panovnicí nesoucí titul „královna Kanady“.

Jako konstituční monarcha je tedy král Karel III. vázán ústavními omezeními a nemůže jednat bez porady s premiérem země, které vládne. Bez souhlasu Ottawy proto nemůže veřejně komentovat napětí mezi Kanadou a USA. Když byl v lednu dotázán na tuto situaci, palác stručně odpověděl: „Toto není něco, co bychom komentovali.“

Bývalý premiér provincie Alberta Jason Kenney na sociálních sítích vysvětlil: „Pro Kanaďany, kteří jsou zklamaní, že se král Karel III. nevyjádřil k Trumpovým hrozbám o anexi Kanady: jako král Kanady může jednat pouze na radu svého kanadského premiéra.“

Zdá se však, že král se rozhodl svou podporu vyjádřit jinými, subtilnějšími způsoby.

Dne 3. března se v Sandringhamu setkal s premiérem Trudeauem. Následovala série symbolických gest vyjadřujících solidaritu s Kanadou.

Den po tomto setkání inspektoroval britskou letadlovou loď HMS Prince of Wales jako vrchní velitel ozbrojených sil, přičemž na jeho uniformě byly vidět kanadská vyznamenání.

O týden později, 11. března, zasadil v zahradách Buckinghamského paláce červený javor – národní strom Kanady – na počest odkazu královny Alžběty II. v oblasti ochrany lesů a vztahů mezi zeměmi Commonwealthu.

Dalšího dne se setkal se zástupci kanadského Senátu a předal ceremoniální meč Gregorymu Petersovi, Usherovi of the Black Rod, což je jeden z hlavních protokolárních úředníků Senátu.

A 17. března se sešel s novým kanadským premiérem Markem Carneyem během jeho diplomatického turné po západní Evropě.

Někteří dokonce poukazují na to, že princezna z Walesu během oslav Dne Commonwealthu 10. března oblékla červené šaty jako další symbolický odkaz na Kanadu.

Tato gesta jsou příkladem takzvané „měkké moci“ (soft power). Zatímco státy používají k prosazování svých zájmů vojenskou sílu nebo ekonomické nástroje, měkká moc zahrnuje diplomatické symboly, kulturu nebo dokonce módu k ovlivňování veřejného mínění a mezinárodních vztahů.

Podle jednoho zdroje z Buckinghamského paláce: „Král ví, že i zdánlivě drobná gesta mohou vyslat uklidňující signál a ukázat, že si je vědom toho, co se ve světě děje.“

Jedním z nejznámějších nástrojů měkké moci monarchie jsou státní návštěvy, během nichž panovník na žádost britského premiéra hostí světové lídry v Londýně. Tito hosté se účastní slavnostních banketů v Buckinghamském paláci a často promlouvají k Parlamentu.

Britský premiér Keir Starmer v únoru předal Trumpovi pozvánku od krále na druhou oficiální státní návštěvu Spojeného království. Datum zatím nebylo stanoveno, ale podle některých zpráv Trumpa rozladilo, že se král předtím setkal jak s Trudeauem, tak s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským.

Není jasné, jak se král Karel III. zachová ve své dvojí roli panovníka Spojeného království a Kanady. Bude Trumpova státní návštěva zaměřena čistě na britské zájmy, nebo se král pokusí využít příležitosti k tomu, aby podpořil své kanadské poddané?