Rusko po celém světě masivně šíří propagandu. Televize obracejí diváky proti Západu

Jeden z případů této strategie se objevil v Chile, kde se Javiérovi Gallardovi, řidiči kamionu, místo obvyklého hudebního pořadu najednou na obrazovce objevily válečné zprávy vysílané kanálem RT. V zemi se údajně místní televizní stanice Telecanal dohodla s ruským vysílatelem na převzetí jeho signálu. Tento nečekaný krok způsobil zmatek a řadu stížností od diváků, kteří nevěděli, co se děje.

Ruská státní média výrazně posílila své mezinárodní působení během posledních tří let. Otevřela nová sídla v Alžírsku a Etiopii, spustila televizní vysílání v srbštině a navíc spustila bezplatné kurzy pro novináře z Afriky a Asie. Tento vzestup je obzvláště patrný, protože se Západ z některých regionů stahuje. Například britská BBC zrušila svou rozhlasovou stanici BBC Arabic.

Profesor Stephen Hutchings z University of Manchester tvrdí, že Rusko je jako voda. Kudy protéká, vyplňuje trhliny. Tyto trhliny vznikají tam, kde západní média snížila rozpočet nebo se stáhla. Podle něj je to pro Rusko velmi úrodná půda, kde může hrát na protizápadní a protiimperialistické nálady.

Obsah vysílání je navíc přizpůsoben konkrétním regionálním potřebám. Zatímco na Západě je RT vnímána jako dezinformační nástroj, v jiných částech světa je často považována za legitimní zpravodajský kanál s vlastním pohledem na svět. Rhys Crilley z University of Glasgow k tomu dodává, že cílí na diváky, kteří jsou znepokojeni globální nespravedlností a aktivitami, které podle nich provádí Západ.

Na první pohled vypadají weby ruských médií jako běžné zpravodajské portály, které některé zprávy prezentují pravdivě. Nicméně, podle analýzy Precious Chatterje-Doody z The Open University, je to pečlivá manipulace. Zjistila, že zprávy jsou vybírány a upravovány tak, aby podporovaly určité příběhy. Příkladem může být dávání přednosti sociálním nepokojům v Evropě, zatímco domácí ruské záležitosti jsou prezentovány v pozitivním světle, například vojenská cvičení.

Média také šíří falešná tvrzení. Dříve uváděla, že ruská anexe Krymu v roce 2014 byla mírové „znovusjednocení“, nebo zpochybňovala odpovědnost Ruska za sestřelení letu MH17, a dokonce obvinila z útoku Ukrajinu. Od začátku invaze v roce 2022 Rusko systematicky popírá důkazy o válečných zločinech, které spáchaly jeho ozbrojené síly na Ukrajině.

Největší nedávnou expanzi ruských médií v Africe potvrdil profesor Hutchings. Sputnik tam už vysílá v angličtině, francouzštině a od února také v amharštině. Také RT svůj francouzský kanál přeorientovala na africké země. Rusko takto využívá protikoloniálních a protiimperialistických nálad, které jsou v Africe silné, a snaží se tam tak nahradit západní vliv a budovat ekonomické vztahy.

Během jednoho z online kurzů pro africké novináře, do kterého se přihlásili i novináři z BBC, generální ředitel RT Alexej Nikolov uvedl, že „patříme k těm nejlepším ve fact-checkingu a nikdy jsme nebyli přistiženi při šíření falešných zpráv“. Navzdory tomu instruktor v kurzu prohlásil, že chemický útok v syrské Dumě byl „kanonickým příkladem falešných zpráv“, ačkoliv mezinárodní vyšetřování potvrdilo opak. Také masakr v ukrajinské Buče nazval „dobře známým podvrhem“.

Ruská média jsou aktivní také v Latinské Americe. Podle webu RT je vysílání v deseti zemích volně dostupné. Aníbal Baigorria, 52letý truhlář z Argentiny, nahrává pořady z RT a dává je na YouTube, protože podle něj se místní zprávy soustředí až příliš na hlavní město. „Každý má právo se rozhodnout, čemu věří,“ říká. Ačkoli je YouTube oficiálně zablokoval, kanály se na platformu dokáží vracet.

Přesto je velmi obtížné dopady ruských médií změřit. Profesor Rasmus Kleis Nielsen tvrdí, že udávané údaje o miliardách diváků neznamenají, že je tolik lidí pravidelně sleduje. Nicméně, Rusko vliv má. Jedním z důkazů je to, že v africkém regionu Sahel má Rusko významnou vojenskou přítomnost s malým odporem veřejnosti. Dalším příkladem je, že se v zemích globálního Jihu uchytil falešný narativ o tom, že se Rusko invazí na Ukrajinu pouze brání proti expanzi NATO.

Ruská strategie má za cíl snížit svou izolaci na mezinárodní scéně a prezentovat se jako oběť „západní“ agrese. Profesor Hutchings se obává, že Západ dává ruské propagandě volné pole působnosti tím, že omezuje financování svých médií. „Je o co hrát a co ztratit. Rusko získává půdu pod nohama, ale bitva není prohraná,“ uzavírá.