Páchá Izrael v Gaze genocidu? Přední světoví experti promluvili

Podle Úmluvy OSN o genocidě z roku 1948 je genocida definována jako „jakýkoli z pěti činů, spáchaných v úmyslu zničit, zcela nebo částečně, národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu“. Nejsložitější částí definice je podle odborníků prokázání tzv. „zvláštního úmyslu“ (dolus specialis). Ten však lze odvodit jak z přímých výroků, tak ze vzorců chování.

Experti, jako je Melanie O’Brien, upozorňují na řadu výroků izraelských představitelů, které zazněly od října 2023. Tyto výroky naznačují úmysl upřít Palestincům životní potřeby, násilně je vystěhovat a „zničit“ Gazu. Zvlášť znepokojující je pak dehumanizující rétorika, kdy byli Palestinci označováni za „lidská zvířata“ nebo „monstra“.

Odborníci tvrdí, že akce Izraele v Pásmu Gazy splňují nejméně tři z pěti činů uvedených v Úmluvě o genocidě. Prvním činem je zabíjení příslušníků skupiny. Podle údajů bylo v Gaze zabito přes 60 000 lidí, z toho více než polovina jsou ženy a děti. K zabíjení dochází při útocích na zdravotnická zařízení, uprchlické tábory a školy.

Druhým činem je způsobování vážných tělesných či duševních poruch. V Gaze bylo zraněno přes 146 000 lidí. Podle zpráv od OSN a dalších lidskoprávních organizací existují důkazy o mučení a sexuálním násilí. Duševní újma je způsobována neustálým strachem ze zranění a smrti, ztrátou blízkých a životem v nelidských podmínkách.

Třetí čin, který se v Pásmu Gazy podle odborníků děje, je úmyslné vytváření životních podmínek, které mají přivodit fyzické zničení skupiny. Patří sem blokování humanitární pomoci, odpírání zdravotní péče, rozsáhlý hladomor a systematické ničení domovů. To vše vytváří podmínky, které vedou k pomalé smrti a zhoršování zdravotního stavu obyvatel.

Čtvrtým činem, který se v Gaze měl stát, je uvalení opatření, jejichž cílem je zabránit rození. Humanitární organizace uvádějí, že ženy trpí podvýživou, dehydratací a nedostatkem zdravotní péče, což vede k potratům a komplikacím. Útoky se podle OSN zaměřovaly i na reprodukční zdravotnická zařízení, včetně porodnic a kliniky plodnosti, kde se nacházelo 4 000 embryí. 

Ačkoli důkazy hovoří jasně, právní určení genocidy je složité. Paul James, sociální teoretik, upozorňuje, že označení „genocida“ se stalo kontroverzním termínem, který může ztratit svůj původní význam. Sám navrhuje používat přesnější pojmy, jako „vyhlazování“ nebo „zločiny proti lidskosti“, pro které existuje silné důkazní břemeno.

Ben Saul, odborník na mezinárodní právo, poukazuje na to, že Mezinárodní soudní dvůr stanovil velmi přísný test, kdy genocidní úmysl musí být „jediným rozumným závěrem“, který lze z důkazů vyvodit.

Nicméně dodává, že čím déle konflikt trvá, tím obtížnější je najít jiné vysvětlení pro rozsah násilí a ničení, které v Gaze probíhá. Závěrečné rozhodnutí ICJ, které se očekává v příštích letech, bude klíčové pro mezinárodní společenství. Do té doby však státy mají právní i morální povinnost zastavit násilí.

Jak upozorňuje Eyal Mayroz, zatímco se vedou debaty o definici genocidy, v Gaze a dalších konfliktech umírají nevinní lidé, kteří potřebují okamžitou pomoc. A ačkoliv se Izrael brání, že genocidu spáchat nemůže, protože varuje civilisty a pouští do Gazy humanitární pomoc, většina expertů se shoduje, že toto ospravedlnění neobstojí, protože jeden zločin neomlouvá druhý.