Navzdory sebevědomým slibům Donalda Trumpa, že válku na Ukrajině ukončí během jediného dne, Spojené státy zatím nedokázaly zajistit příměří, natož trvalý mír. Nyní ale Bílý dům věří, že se přiblížil zásadnímu průlomu – i když za cenu, která je pro Kyjev těžko přijatelná.
Zatímco Washington zůstává oficiálně optimistický, realita je mnohem tvrdší. Ačkoli se americký prezident nedávno krátce setkal se svým ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským při pohřbu papeže Františka ve Vatikánu a obě strany setkání označily za „produktivní“, důvěra v opravdový mír zůstává mizivá.
Zejména proto, že kontury možného urovnání zůstávají prakticky beze změny. Ukrajina má trvale zůstat mimo NATO, vzdát se velké části okupovaného území, Spojené státy mají uznat ruskou anexi Krymu a zrušit klíčové sankce proti Moskvě. Výměnou by Ukrajina obdržela „robustní bezpečnostní záruky“ – jejichž podrobnosti ale zůstávají nejasné.
Navíc má být podepsána dohoda o rozdělení příjmů z ukrajinských nerostných surovin, ve které by polovina připadla Spojeným státům. Jaderná elektrárna v Záporoží má podle plánů dodávat energii jak Ukrajině, tak Rusku. Naopak o válečných zločinech ruských sil, odškodnění za destrukci či obnovení územní celistvosti Ukrajiny text nic konkrétního neříká.
Tato dohoda by podle webu Politico znamenala de facto vítězství Moskvy – a zároveň precedent, kdy jsou hranice v Evropě posouvány silou, poprvé od druhé světové války. Bez zajištěných záruk a se slabou americkou ochotou zaručit ochranu evropským partnerům se Kyjev ocitá v nebezpečném vakuu.
V podmínkách dohody zcela chybí prvek spravedlnosti. Kreml nemusí platit za zvěrstva své armády ani za zničení ukrajinských měst. Přesto Trumpova administrativa doufá, že právě ekonomické ústupky a surovinové dohody přinesou klid zbraní.
Zatímco bývalý Trumpův zmocněnec pro Ukrajinu Keith Kellogg volal po strategii „míru silou“, skutečný vývoj ukazuje pravý opak: Kyjev ustupuje, zatímco Moskva si diktuje podmínky. A Západ? Ten se odhodlal k ústupkům, přestože před dvěma lety mohl být výsledek jiný.
Jak připomněl bývalý ruský diplomat Boris Bondarev, Rusko mohlo být poraženo už v roce 2022 – pokud by Západ tehdy jednal důrazně a Ukrajině rychle poskytl potřebné zbraně. Namísto toho přišla váhavost, neochota riskovat a slepá víra v efektivitu sankcí.
Nynější dohoda tak připomíná spíše kapitulaci než kompromis. Přesně na to upozorňuje i historická paralela s Budapešťským memorandem z roku 1994, ve kterém Ukrajina výměnou za bezpečnostní záruky vzdala jaderného arzenálu. Výsledek? Ruská agrese o 30 let později. A opět bez následků.
Tato nová dohoda může mít i těžké domácí důsledky. Prezident Zelenskyj čelí nejen nutnosti ústavních změn, ale zřejmě i referendu, v němž se očekává silný odpor veřejnosti. Politický chaos je téměř jistý. A právě toho bude chtít Vladimir Putin znovu využít.
Ukrajina se tak může ocitnout oslabená, rozdělená a zrazená. A svět tím vyšle nebezpečný signál – že agresi se lze vyplatit, když máte dost trpělivosti a cynismu. Bez důvěryhodných záruk a bez strategie „ozbrojeného ježka“, tedy silně vyzbrojené Ukrajiny, která by byla nedotknutelná, nebude mít příměří žádnou váhu.
Ve skutečnosti tak nejde o mír, ale jen o přestávku ve válce, kterou si Moskva může přizpůsobit svému tempu. A Ukrajina zůstane opět tou, která zaplatí nejvyšší cenu.
První měsíc meteorologického jara je v polovině. Odborníci už tuší, jak v Česku bude až téměř do poloviny dubna. Teploty mají růst nahoru a dostanou se až nad 15 °C. Vyplývá to z měsíčního výhledu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Předseda slovenské vlády Robert Fico (Smer-SD) pokračuje v boji za obnovení dodávek ruské ropy na Slovensko. V dnešním rozhovoru s předsedou Evropské rady Antóniem Costou řekl, že Evropská unie nesmí upřednostňovat zájmy Ukrajiny před zájmy členských zemí.
Dara Rolins pořádně překvapila české i slovenské příznivce, protože zničehonic oznámila uměleckou pauzu. Důvodem je především stavba pražské rezidence, ale není to jediný důvod. Popová hvězda prozradila,
Česká kinematografie má na kontě další oscarový počin. Tuzemští producenti se totiž podíleli na vzniku dokumentárního filmu Pan Nikdo proti Putinovi, který obdržel Oscara. Na snímek se mohou těšit televizní diváci, v květnu jej odvysílá Česká televize.
Americký prezident Donald Trump vyvolal vlnu kritiky a rozpaků poté, co během nedělního letu prezidentským speciálem Air Force One zpochybnil smysl americké vojenské přítomnosti v Hormuzském průlivu. Přestože v posledních dnech stupňuje tlak na spojence, aby USA pomohli tuto klíčovou cestu zabezpečit, novinářům sdělil, že Spojené státy by v oblasti „možná vůbec neměly být“.
Německá vláda v pondělí odmítla požadavky amerického prezidenta Donalda Trumpa a vzkázala do Washingtonu, že konflikt na Blízkém východě nepovažuje za záležitost Severoatlantické aliance. Berlín oficiálně nevyhoví žádosti o poskytnutí vojenské podpory pro zajištění bezpečnosti v Hormuzském průlivu. Podle německého stanoviska nemá NATO v této válce své místo.
Irák se v posledních týdnech stal novou a velmi nebezpečnou frontou probíhající války s Íránem. Teherán se cíleně snaží do konfliktu zatáhnout i svého souseda a využít k tomu síť jím podporovaných milic. Od americko-izraelských náletů na Írán z konce února se Irák potýká s lavinou útoků, které mají za cíl vyčerpat americké síly v regionu a destabilizovat iráckou vládu.
Prezident Donald Trump v nedávném rozhovoru pro stanici Fox News rezolutně odmítl spekulace o tom, že by Spojené státy využívaly ukrajinskou pomoc při obraně proti dronům na Blízkém východě. Podle šéfa Bílého domu disponuje Amerika nejvyspělejšími technologiemi na světě a v otázkách bezpilotních letounů má větší přehled než kdokoli jiný. Trump tak přímo popřel tvrzení Kyjeva, že by o takovou podporu Washington sám žádal.
Současné válečné tažení na Blízkém východě, do kterého Spojené státy investují závratných 890 milionů dolarů každý den, tvrdě dopadá na nejzranitelnější regiony Asie. Zatímco mocnosti financují nákladné vojenské operace, miliony obyvatel v tisíce kilometrů vzdálených zemích bojují s kritickým nedostatkem základních životních potřeb.
Sliby administrativy Donalda Trumpa o bleskovém ukončení konfliktu s Íránem narážejí na tvrdou realitu energetického trhu. Zatímco Bílý dům se snaží mírnit paniku tvrzením, že drastické zdražování pohonných hmot je pouze krátkodobým výkyvem v řádu týdnů, experti citovaní serverem Politico vykreslují mnohem temnější scénář. Podle nich existuje pět zásadních bariér, které udrží ceny benzínu na rekordních úrovních po velmi dlouhou dobu.
Podle informací stanice CNN čelí administrativa Donalda Trumpa ostré kritice za to, že při plánování úderů na Írán hrubě podcenila riziko uzavření Hormuzského průlivu. Ukazuje se, že Pentagon i Rada pro národní bezpečnost odsunuly varovné analýzy ekonomických expertů na druhou kolej. Rozhodování v úzkém kruhu prezidentových poradců vedlo k tomu, že Washington nebyl připraven na scénář, který nyní diplomaté i námořní dopravci označují za katastrofální.
Válka v Íránu a s ní spojený drastický nárůst cen ropy a plynu rozpoutaly v Bruselu ostrou debatu o budoucnosti klimatické politiky. Energetický šok, který následoval po útocích USA a Izraele na Teherán z konce února, rozdělil Evropskou unii na dva nesmiřitelné tábory. Zatímco jedna strana volá po oslabení zelených ambicí v zájmu přežití ekonomiky, druhá v krizi vidí pádný důvod pro urychlení odklodu od fosilních paliv.