Největší hrozbou pro Trumpův plán v Gaze zůstává Hamás

Podle CNN je třeba si uvědomit, že dokud Hamas zůstane jediným poskytovatelem bezpečnosti pro obyvatele Gazy, neexistuje naděje na rekonstrukci Gazy ani na dlouhodobější mír. První fáze Trumpovy dohody o Gaze efektivně rozděluje enklávu na dvě části. Izraelské síly kontrolují více než polovinu území a Hamas zbytek. Tato dělící linie je vyznačena žlutou čárou a podle plánu zůstává status quo, dokud izraelské jednotky nenahradí prozatímní mezinárodní bezpečnostní síly.

Tato nová mapa je pro Hamas obrovským ústupkem. Jde o něco, o čem tato teroristická skupina ani jednou neuvažovala během více než roku složitých rozhovorů o příměří a propouštění rukojmích. Výsledek také splňuje jeden z klíčových požadavků Izraele od samého začátku: zajištění, že se Hamas již nikdy nebude moci přeskupit v blízkosti izraelských hranic ani kdekoli jinde.

Co ale s Hamasem v oblastech nad žlutou čárou? Trumpova dohoda říká, že i tam se skupina musí odzbrojit a nesmí zůstat u moci v jakékoli funkci. Trump tento týden jasně naznačil, že se toho hodlá držet, a ve čtvrtek varoval, že pokud bude Hamas pokračovat v zabíjení lidí v Gaze, „Nebudeme mít jinou možnost než tam vtrhnout a zabít je.“

Zde se cesta vpřed stává extrémně obtížnou. Hamas totiž není jen teroristická skupina, která se skrývá, aby plánovala útoky na Izrael. Je to pevně zakotvený politický a bezpečnostní aparát pro celou Gazu. Poslední dvě desetiletí strávil zajišťováním toho, aby se neobjevil žádný palestinský vyzyvatel jeho vlády.

Dne 26. ledna 2006 jsem pracoval v Radě národní bezpečnosti pod prezidentem Georgem W. Bushem. Ráno jsem čekal před kanceláří poradce pro národní bezpečnost Steva Hadleyho, když vyšla ministryně zahraničí Condoleezza Riceová. Diskutovala o překvapivé síle Hamasu ve volbách, které se ten den konaly v Gaze.

Hamas je teroristická skupina odhodlaná vraždit Židy a zničit Izrael. Jeho výsledek v parlamentních volbách v tomto roce, které podporovala Bushova administrativa, ohrožoval jakýkoli pokrok směrem k míru. „Myslím, že jednou chybou, kterou jsme s Hamasem udělali, bylo, že jsme skutečně měli říct, že se musí odzbrojit, pokud se chtějí účastnit voleb,“ vzpomínala Riceová o několik let později.

Hamas nakonec začal násilně přebírat moc v celé Gaze. Mučil a zabíjel své odpůrce v konkurenční straně Fatah, která se zavázala k mírovému procesu s Izraelem. Tento násilný převrat vyvrcholil v červnu 2007, kdy Hamas násilně převzal kontrolu nad celou enklávou. Tato situace přetrvává dodnes – Hamas kontroluje Gazu a Fatah prostřednictvím Palestinské samosprávy kontroluje části Západního břehu.

Jak jsem zmínil v televizi CNN, těchto 20 let představuje selhání mezinárodního společenství, Organizace spojených národů, několika prezidentských administrativ a izraelských vlád. Status quo s Hamasem u moci byl přijat jako nešťastný, ale nevyhnutelný – ačkoli nikdy neměl být pro nikoho přijatelný.

Nyní víme, že Hamas neudělal nic pro zlepšení života Palestinců. Místo toho promrhal zdroje na výstavbu podzemní tunelové pevnosti táhnoucí se stovky mil pod celou Gazou. Vyškolil vojenské formace a vybudoval arsenál pro budoucí vleklou válku s Izraelem.

To je válka, kterou Hamas zahájil 7. října 2023. Více než 3 000 vyškolených bojovníků napadlo Izrael z několika směrů. Zabili více než 1 000 Izraelců a zajali více než 250 rukojmích. Utrpení Palestinců, když Izrael reagoval, bylo, jak nedávno řekl jeden z vůdců Hamasu pro CNN, vždy součástí jejich plánu.

Během prvních 16 měsíců rukojmí krize v Gaze jsem pomáhal vést jednání mezi Izraelem a Hamasem, která vyústila ve dvě dohody o příměří. První byla v listopadu 2023 – dohoda o propuštění všech žen a dětí, včetně babiček a batolat. Tato dohoda vedla k propuštění více než 100 rukojmích. Avšak osmý den Hamas informoval zprostředkovatele, že nepropustí mladší ženy rukojmí. To bylo porušení celé dohody. Izraelci rychle odmítli požadavek Hamasu ženy přeskočit, protože věřili, že by to zpečetilo jejich ortel smrti.

V následných rozhovorech si Hamas udržel tři konzistentní požadavky, které musely být splněny, než budou propuštěni všichni rukojmí: Izraelské síly se musí zcela stáhnout z Gazy; Hamas zůstane jedinou bezpečnostní silou uvnitř Gazy; Izrael vyhlásí trvalé příměří zaručené USA. To znamenalo, že Izrael musel přijmout Hamas, který se přeskupí a přemístí přímo k jeho hranicím. To Izraelci nikdy nepřijali. Hamas se od těchto požadavků nikdy neodchýlil. Využíval rukojmí jako páku, aby zajistil, že zůstane u moci a bude mu umožněno se přeskupit. Tím by mohl v budoucnu znovu ohrozit Izrael a jeho občany – jak se jeho vůdci opakovaně a důsledně zavázali i po 7. říjnu 2023.

Hamas odmítl jakýkoli návrh na úzký izraelský perimetr v Gaze nebo na prozatímní bezpečnostní síly, ať už z Palestinské samosprávy, nebo od mezinárodních přispěvatelů. Vzhledem k tomuto patu vyvinuly USA společně s Egyptem a Katarem fázovanou dohodu. Jejím cílem bylo zastavit válku a přivést domů co nejvíce rukojmích. Rozhovory o dlouhodobějších opatřeních pro trvalé příměří by pokračovaly.

Tři fáze v hrubých rysech byly následující: Fáze 1 zahrnovala omezené izraelské stažení a 42denní příměří výměnou za propuštění všech zbývajících žen, starších mužů a zraněných rukojmích. Fáze 2 představovala následné jednání během těchto 42 dnů o stanovení „podmínek“ pro úplné izraelské stažení a propuštění všech zbývajících rukojmích. Fáze 3 se týkala výměny ostatků a zahájení víceletého programu rekonstrukce Gazy, podporovaného globálními mocnostmi.

Tato dohoda byla schválena 15. ledna 2023. Propuštění rukojmích začalo o tři dny později, což si připomněl tehdejší prezident Joe Biden v posledním projevu svého prezidentství. Trump a jeho tým, který se k nám připojil v posledních týdnech jednání, dohodu posunuli dál. První fáze byla dokončena v březnu, kdy bylo propuštěno 33 rukojmích. Jednání o stanovení podmínek pro Fázi 2 a propuštění zbývajících rukojmích však nikdy nezačala.

Dohoda se následně zhroutila, částečně proto, že Hamas využil příměří k viditelnému znovuzískání moci. Vynořil se ze svých tunelů ve vojenských uniformách a groteskně parádoval s rukojmími, a dokonce i s rakví izraelského dítěte, před shromážděnými davy. Pro počáteční příměří, které mělo stanovit podmínky pro dlouhodobější příměří, takovéto projevy jakoukoli naději zmařily.

Izrael zase obnovil své útočné vojenské operace v Gaze. Věřil, že Hamas není připraven přijmout podmínky, které by si zasloužily úplné izraelské stažení z Gazy, jak bylo požadováno ve Fázi 2 této třífázové dohody. Následujících šest měsíců bylo svědky jedněch z největších izraelských vojenských operací v celé válce, spolu s bezprecedentní humanitární krizí během letního období.

Na současném paktu je pozoruhodný rozsáhlý perimetr, který umožňuje IDF zajistit polovinu Gazy – včetně všech pohraničních oblastí na neurčito – i když jsou nyní všichni žijící rukojmí pryč z Gazy a bezpečně navráceni do Izraele. Taková dohoda byla před rokem, nebo dokonce před deseti měsíci, nemožná. Hamas ustoupil od téměř všech svých ústředních požadavků. Je to důsledek narůstajícího tlaku a změněné rovnováhy sil v regionu. Patří sem smrt nejmilitantnějších vůdců Hamasu v Gaze, porážka Hizballáhu v Libanonu, odstavení Íránu na vedlejší kolej po dvanáctidenní válce toto léto a nový a slibný konsenzus, který se v regionu objevil a vyzývá Hamas k předání moci.

Hamas nyní propustil všechny žijící rukojmí a připustil izraelskou kontrolu nad velkou částí Gazy. S tímto je spojené i pochopení, že mezinárodní bezpečnostní síly se nakonec přesunou do těchto oblastí a nahradí Izraelce. Je to poprvé za dvě desetiletí, kdy Hamas uznal i princip alternativní síly uvnitř Gazy kromě sebe. To otevírá příležitost pro budoucí Gazu bez Hamasu. Ale pouze v případě, že tato alternativní síla bude zřízena a začne se rozmísťovat během nadcházejících týdnů a měsíců.

Do té doby Gaza pravděpodobně zůstane rozdělená. Hamas si bude nárokovat moc nad žlutou čárou. Oblasti pod ní zůstanou z velké části neobydlené, dokud nebudou připraveny přijmout civilisty ochotné a schopné se od Hamasu oddělit. Můžeme očekávat, že tato nestabilní situace potrvá měsíce, vzhledem k času potřebnému k ustavení mezinárodní bezpečnostní síly.

Pro prolomení patové situace by USA měly agresivně pokročit s 20bodovým plánem. Ten zahrnuje zřízení prozatímní bezpečnostní síly, politických struktur a dlouhodobého plánu rekonstrukce. Mělo by zajistit, aby oblasti mimo kontrolu Hamasu dostaly dostatečnou pomoc a dočasné přístřešky. To by mělo motivovat lidi k přesunu pryč od Hamasu. Jde o proces nezbytný k prolomení vlivu skupiny na obyvatelstvo.

Už jsme to dělali dříve prostřednictvím mezinárodní koalice pro porážku ISIS. Také oddělením téměř 8 milionů civilistů, kteří v jednu chvíli žili pod středověkou kontrolou a vládou ISIS. Bylo to provedeno zřízením bezpečných oblastí a následným otevřením koridorů, které povzbuzovaly civilisty k přesunu. Je to těžká práce.

Pracoval jsem pro Obamovu a poté Trumpovu administrativu v letech 2014 až 2018. Vedl jsem globální koalici proti ISIS a cestoval po světě, abych zajistil závazky pro vojenské a jiné zdroje. Každé zahraniční hlavní město má své vlastní zákony a požadavky před nasazením vojenských sil. Každá armáda má pak své vlastní právní konstrukce, což dále brání spolupráci. Pro civilní pomoc některé země trvají na spolupráci pouze prostřednictvím OSN, zatímco jiné to odmítají.

Je to tedy složité, ale možné, jak jsme dokázali v kampani proti ISIS. A v případě Gazy je to nezbytné, protože dokud nebude existovat alternativní bezpečnostní síla, jediné ozbrojené síly v Gaze budou Izrael a Hamas. To zajišťuje patovou situaci, střety a riziko obnovení konfliktu. USA jsou jedinou globální mocností, která může takové úsilí vést, a Trump má nyní jedinečnou pozici k tomu, aby proces posunul vpřed.

Americká armáda nasadila malý počet vojáků do Izraele a Egypta. Pomohou dohlížet na provádění dohody o příměří a nakonec – z hlediska logistiky, zpravodajství a velení – umožnit vstup mezinárodních sil, které by vstoupily do Gazy. Tento rámec jsme vyvinuli během roku 2024. Role USA je klíčová, ale američtí vojáci by do Gazy nevstupovali.

Spolu s novou bezpečnostní strukturou musí Katar, Turecko a Egypt udržovat tlak na Hamas, aby plnil své závazky a zavázal se k demilitarizaci a odzbrojení. Ostatní země by měly dodávat základní zdroje pro lidi prchající do bezpečnějších oblastí. Země v regionu chápou lépe než kdokoli jiný, že dokud nebude Hamas odstaven od moci a nebude schopen kontrolovat palestinské obyvatelstvo v Gaze, neexistuje cesta k míru ani k rehabilitované Gaze. Trumpův plán to ve své podstatě vyžaduje a nyní začíná náročná práce na tom, aby se tento požadavek stal realitou v terénu, kde na tom záleží.