Město, které se proměnilo v poušť. Každodenní život v Gaze je nepředstavitelý

Tento pětatřicetiletý muž se nyní uchýlil do stanu, který si vybudoval ve zničeném kampusu univerzity Al-Azhar, jež funguje jako provizorní uprchlické centrum. Životní podmínky jsou tam téměř nulové: chybí voda, elektřina, školy a mobilní signál je velmi slabý, jak potvrdil Abed pro CNN. Část jeho rodiny se dosud nevrátila kvůli obavám z nestability nového příměří. Abedovi muži zatím připravují prostor pro život, zatímco buldozery pomalu čistí cesty.

Dva roky trvající izraelské bombardování změnily velkou část Gazy k nepoznání. Podle zprávy OSN bylo v prvních pěti měsících konfliktu svrženo přes 25 000 tun výbušnin. Více než 80 % budov bylo poškozeno či zcela zničeno, přičemž takové číslo nemá v moderních dějinách srovnání. Kolaps se týká i infrastruktury. Zastavily se vodovodní a kanalizační systémy, splašky zaplavují ulice, a zemědělská půda byla zničena, což znemožňuje farmaření.

Podle místních zdravotnických úřadů zahynulo téměř 68 000 lidí a civilní obrana odhaduje, že pod troskami se nachází dalších nejméně 10 000 těl. Přibližně 20 000 obětí tvoří děti, které představovaly více než polovinu předválečné populace Gazy. Navíc děti nemohly dva roky chodit do školy. Potraviny jsou stále vzácné, jelikož i přes nárůst humanitární pomoci po příměří stále chybí funkční distribuční systém.

Celkovou nejistotu navíc prohlubují složité otázky budoucí bezpečnosti. O moc v oblasti soupeří zbytky Hamásu, konkurenční klany, gangy a milice. V současné době jsou pro obyvatele Gazy nejpodstatnější základní potřeby, jako je jídlo, voda a přístřeší.

První fáze příměří, která se zaměřila na propuštění rukojmích a palestinských vězňů, se chýlí ke konci. Budoucnost druhé fáze dvacetibodového plánu, podporovaného mezinárodním společenstvím, je však nejasná. Ta by měla zahrnovat odzbrojení Hamásu a předání správy Gazy palestinskému výboru pod dohledem mezinárodní rady vedené Trumpem a bývalým britským premiérem Tonym Blairem. Izrael se má ze většiny enklávy stáhnout až poté, co kontrolu převezmou mezinárodní bezpečnostní síly. Tyto síly, do nichž by se měly zapojit Egypt, Katar, Spojené arabské emiráty, Indonésie a Ázerbájdžán, se teprve formují.

Během jednání diplomatických delegací v Egyptě vzniklo bezpečnostní vakuum, které se snaží využít Hamás k rychlému upevnění své moci v oblastech, odkud se izraelské síly stáhly. Ozbrojenci Hamásu dokonce na ulicích Gazy veřejně popravili osm mužů, což nazvali „bezpečnostní kampaní“. Podle Muhammada Shehady z Evropské rady pro zahraniční vztahy se Hamás snaží co nejrychleji upevnit svou kontrolu. Chce se nechat vidět, aby „vytvořil odstrašující příklady tím nejošklivějším možným způsobem a zastrašil tak ostatní“.

Izrael se navíc po dva roky nedokázal shodnout na plánu poválečné správy Gazy, což k rozpadu pořádku a občanské soudržnosti vedlo. K oslabení Hamásu Izrael vyzbrojil místní milice, které nyní vedou územní války.

Obnova Gazy si vyžádá obrovské finanční prostředky. Společný odhad OSN, Světové banky a EU hovoří o 70 miliardách dolarů. Jen v prvních třech letech bude zapotřebí zhruba 20 miliard dolarů na obnovu základních funkcí. Populace je zcela závislá na pomoci, jelikož Izrael zničil a obsadil velkou část zemědělské půdy. Program OSN pro rozvoj odhaduje, že v první fázi bude nutné odklidit 55 milionů tun sutin. V sutinách se navíc nachází i tisíce nevybuchlých izraelských nábojů.

Ačkoli příměří vyžaduje, aby Izrael povolil vjezd 600 kamionů s pomocí denně, OSN to označuje za pouhou kapku v moři. Ceny potravin, které během války raketově stouply, sice klesají, pro většinu obyvatel však zůstávají nedostupné. Kvůli nedostatku plynu navíc téměř dvě třetiny domácností vaří na spáleném odpadu. Hospodářství Gazy je pohřbeno v ruinách. Pro mnoho obyvatel je konec války hořkým momentem. Jak uvedla Mona Khalil, jejíž syn byl zabit dronem cestou pro falafel: „Válka skončila, ale ať se klidně vrátí. Můj syn je pryč. Co jsem získala?“