Nejnovější fregata Severní Koreje utrpěla vážné škody během slavnostního spuštění na vodu, čímž odhalila zásadní nedostatky v technických schopnostech a infrastruktuře země. Incident vrhá pochybnosti na námořní ambice režimu a ukazuje na rizika Kim Čong-unova urychleného zbrojního programu.
Loď o výtlaku 5 000 tun, druhá v nové třídě Choe Hyon, byla po nehodě přesunuta do suchého doku. Satelitní snímky však ukazují, že rozsah škod je značný a oprava do konce června, jak požaduje Kim, je nepravděpodobná.
Fregata se při slavnostním spuštění na loděnici v Čchongdžinu předčasně sesunula po skluzu, přičemž rozdrtila část trupu a příď zůstala uvězněná. Místo moderní zvedací techniky použili Severokorejci stovky dělníků a improvizované prostředky jako plovoucí vaky, aby loď částečně nadzvedli a uvolnili.
Podle odborníka Hong Mina z Korejského institutu pro národní sjednocení by v rozvinutých zemích takovou operaci provedl obrovský jeřáb. V Severní Koreji ale moderní vybavení chybí, uvedl pro National Interest.
Kim Čong-un incident označil za „zločinný čin“, který poškodil důstojnost a hrdost země. Obvinil několik státních institucí – včetně oddělení zbrojního průmyslu, vědeckých institutů a univerzit – a nejméně čtyři vysoké úředníky, včetně náměstka ředitele zbrojního oddělení, nechal zatknout. Jejich tresty mohou zahrnovat nucené práce nebo i smrt.
Odpověď zní: ano, i mnohem poškozenější lodě byly v minulosti opraveny – ale vyžaduje to čas a odbornost, které KLDR postrádá. Odborníci se shodují, že oprava potrvá měsíce, nikoli týdny, jak požaduje Kim. Státní média se přesto snaží škody bagatelizovat a hovoří jen o „škrábancích na trupu“.
Zatímco oprava poškozené fregaty vázne, režim se soustředí na další plavidlo, které je ve výstavbě jinde v zemi. Podle oficiálních zpráv má být nová loď nasazena už příští rok, což jen potvrzuje Kimovo úsilí vybudovat modrou oceánskou flotilu.
To vše vyvolává otázky: Jsou severokorejská plavidla skutečně tak schopná, jak tvrdí propaganda? A neohrožuje rychlé tempo výstavby kvalitu a bezpečnost?
Například první jednotka třídy Choe Hyon se podle deníku The New York Times zapojila do raketového testu jen pár dní po spuštění – bez obvyklých měsíců námořních zkoušek. To svědčí o tom, že režim klade důraz spíše na symboliku a vnější efekt než na skutečnou funkčnost.
Navzdory ambicióznímu cíli vytvořit moderní flotilu zůstává Severní Korea technologicky i logisticky limitovaná. Nehoda z Čchongdžinu je výmluvným příkladem těchto limitů – a možná i varováním před přehnaným spěchem.
„Schopnosti režimu vytvářet moderní zbraně možná rostou, ale technologické pozadí za tímto růstem zůstává křehké,“ shrnuje jeden z jihokorejských expertů.
Karlos Vémola zřejmě má alespoň nějakou šanci se dostat z vazby. V posledních dnech se mluví o tom, že by se mohl dostat ven na kauci. Nyní se objevily další podrobnosti k tomuto scénáři. Peníze by podle nich dalo na stůl hned několik lidí.
Nevyzpytatelné je počasí v Česku během posledních dní. Po sněhové nadílce následovala epizoda, kdy opakovaně hrozil výskyt nebezpečné ledovky. Další změnu přinese druhá polovina tohoto týdne. Meteorologové očekávají inverzi.
Nejtěžší moderátorskou disciplínou jsou samozřejmě přímé televizní přenosy. Vyzkoušel si je i Karel Šíp, jenž v živém vysílání zažil asi nejtěžší okamžiky ve své desítky let trvající kariéře. Jak na to dnes vzpomíná?
Íránská justice oficiálně popřela zprávy o tom, že by plánovala popravu šestadvacetiletého Erfana Soltáního, který byl zadržen během nedávných masových nepokojů. Organizace pro lidská práva Hengaw přitom začátkem týdne varovala, že rodina mladého muže byla informována o jeho popravě naplánované na tuto středu. Soltání, majitel obchodu s oblečením, se stal symbolem pro tisíce zadržených Íránců, u nichž panují obavy z nespravedlivých a bleskových procesů.
Dánský ministr zahraničí a jeho grónská kolegyně odletěli do Washingtonu s nadějí, že najdou pochopení u ministra zahraničí Marca Rubia. Místo klidného dialogu je však v Bílém domě čekal tvrdý střet s JD Vancem. Viceprezident USA si za poslední rok vybudoval pověst politika s otevřeně nepřátelským postojem k evropským vládám, což v Bruselu i Kodani vyvolává čiré zděšení.
Spojené státy se ocitají na hraně dalšího zásadního vojenského rozhodnutí. Zatímco se svět ještě nestihl vzpamatovat ze svržení režimu Nicoláse Madura ve Venezuele, pozornost administrativy Donalda Trumpa se nyní naplno přesunula k Íránu. Situace v Teheránu je nejnapjatější za poslední roky a tamní režim čelí nebývalému tlaku z ulice i ze zahraničí. Pro globální trhy však Írán nepředstavuje jen další „padající domino“, ale strategický nervový uzel, jehož destabilizace může mít drtivé dopady na světovou ekonomiku.
Situace v Minneapolisu se v noci na čtvrtek dramaticky vyhrotila poté, co federální agent postřelil a zranil muže, který na něj měl podle oficiálních zpráv zaútočit. Incident okamžitě zažehl nové kolo násilných nepokojů v ulicích, kde se policie a federální složky střetly se stovkami demonstrantů.
Administrativa Donalda Trumpa se loni v létě prezentovala nálety na íránská jaderná zařízení jako jeden ze svých největších vojenských triumfů. Tehdy americké stealth bombardéry B-2 shodily čtrnáct obřích bomb na dva klíčové objekty bez jediné vlastní ztráty. Nyní však prezident Trump hrozí Teheránu novou odvetou v reakci na brutální potlačování protivládních protestů, které si podle aktivistů vyžádalo tisíce životů. Analytici se však shodují, že případný nový útok by vypadal zcela jinak než loňská operace, protože podpora demonstrantů vyžaduje jiný přístup.
Americký prezident Donald Trump opět potvrdil svou pověst nepředvídatelného lídra, který si užívá roli dirigenta globálního chaosu. Zatímco celý svět se zatajeným dechem čekal, zda Spojené státy zahájí ničivý úder na Írán, Trump o této otázce války a míru hovořil v Oválné pracovně během akce na podporu plnotučného mléka ve školách. Mezi vzpomínkami na dětství a nabízením pět dní staré lahve mléka novinářům jen tak mimochodem prohodil, že útok na Teherán možná odloží, protože mu jakési zdroje slíbily zastavení poprav demonstrantů.
Americká veřejnost se staví velmi odmítavě k plánům prezidenta Donalda Trumpa na ovládnutí Grónska. Podle čerstvého průzkumu stanice CNN, který realizovala agentura SSRS, se proti snaze získat toto dánské autonomní území vyjádřilo hned 75 % Američanů. Pro Trumpův záměr rozšířit území Spojených států hlasovala pouhá čtvrtina dotázaných, což naznačuje, že prezidentovy ambice narážejí na domácí scéně na silný odpor.
Oznámení amerického vyslance Steva Witkoffa o zahájení druhé fáze mírového plánu pro Gazu může na první pohled působit jako pevně daný harmonogram, ve skutečnosti jde však spíše o směs ambiciózních vizí, vyjednávacích pozic a nápadů, jejichž prosazení bude nesmírně komplikované. Washington se snaží udržet diplomatickou dynamiku i přesto, že první fáze technicky vzato ještě neskončila. Stále totiž nebyli vráceni všichni rukojmí, respektive jejich ostatky, což byla původně nepřekročitelná podmínka pro jakýkoli další pokrok.
Poté, co americký prezident Donald Trump opakovaně pohrozil násilnou anexí Grónska, zareagovaly evropské mocnosti nevídaným krokem. Německo, Francie, Norsko a Švédsko začaly na největší ostrov světa vysílat své vojenské jednotky. Tato operace, probíhající pod dánským vedením a názvem Arctic Endurance (Arktická odolnost), má za cíl podpořit suverenitu Dánska a vyslat Washingtonu jasný vzkaz, že Grónsko není na prodej.
