Zatímco křehké příměří v Gaze trvá, pozornost se soustředí na to, kdo bude vládnout zpustošené enklávě. Dvacetibodový plán amerického prezidenta Donalda Trumpa navrhuje dočasnou technokratickou komisi dohlíženou mezinárodní „Radou míru“. Později by pak měla kontrolu převzít Palestinská samospráva. Kritici ale tvrdí, že tato vize odsouvá mnoho obyvatel Gazy na vedlejší kolej a evokuje ozvěny koloniální nadvlády.
První fáze dohody o příměří zprostředkované Donaldem Trumpem a schválené Izraelem a Hamásem probíhá. Od minulého pátku platí příměří, zbývajících dvacet živých rukojmích se vrátilo do Izraele a následovaly i ostatky zemřelých. Bylo propuštěno i téměř 2000 palestinských vězňů, kteří měli být osvobozeni. Do palestinské enklávy by se měla brzy začít dostávat i zoufale potřebná pomoc.
„Historický úsvit nového Blízkého východu,“ o kterém Trump tvrdí, že přinese „mír na věčné časy,“ je však stále velmi vzdálenou vyhlídkou. Budoucnost Pásma Gazy tak visí na vlásku. V Trumpově plánu se předpokládá, že Gazu bude zpočátku řídit dočasná přechodná komise tvořená „apolitickými“ palestinskými technokraty, na které by dohlížela takzvaná Rada míru. V jejím čele by stál sám Trump a zapojen by byl i bývalý britský premiér Tony Blair, který je veteránem blízkovýchodního vyjednávání.
Vláda by teoreticky přešla na Palestinskou samosprávu poté, co by tato provedla klíčové reformy. Mahmúd Abbás, prezident Palestinské samosprávy, se v pondělí zúčastnil mezinárodního summitu v Egyptě zaměřeného na dokončení dohody o ukončení války v Gaze. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu již dříve odmítl úlohu Palestinské samosprávy v plánu a je nepravděpodobné, že ji přijme.
Trumpův návrh dále stanovuje, že Hamás nebude mít v Gaze žádnou vládní moc. Skupina ale prohlásila, že očekává určitou budoucí roli jako součást „jednotného palestinského hnutí.“ Před tím vším stojí navíc obrovský úkol rekonstrukce celého Pásma Gazy, které bylo za dva roky války zdevastováno.
S cílem objasnit, kdo by mohl v budoucnu řídit Gazu, hovořil server France24 s Anne Irfanovou, expertkou na moderní Blízký východ a autorkou knihy „Stručná historie Pásma Gazy.“ Irfanová je rovněž lektorkou interdisciplinárních rasových, genderových a postkoloniálních studií na University College London. Irfanová potvrdila, že plán zahrnuje apolitickou technokratickou komisi dohlíženou Radou míru, která by měla zahrnovat kvalifikované Palestince a mezinárodní zástupce.
Zůstávají ale velké otázky ohledně role Palestinské samosprávy a Hamásu, a také, jak budou vybíráni členové. Neposkytly se žádné informace o tom, jak dlouho toto prozatímní uspořádání potrvá, ani co bude potřeba pro přechod do další fáze. Irfanová řekla, že plán je záměrně extrémně vágní.
V reakcích na navrhovaný rámec se často objevuje kritika silného koloniálního podtónu, zejména kvůli zapojení Tonyho Blaira. Ten je na Blízkém východě kontroverzní postavou, a jeho účast vyvolala srovnání s Britským mandátem, který řídil Palestinu po 30 let před rokem 1948. Některé palestinské osobnosti plán kritizovaly jako „dálkové ovládání“ Gazy, což znamená, že by jej nevedli lidé přímo z Gazy ani ti, kteří se v ní nacházejí.
Vidět Gazu poprvé od roku 1967 osvobozenou od izraelské okupace by bylo obrovským krokem, ale zdá se to být velmi nepravděpodobné. Izraelský premiér Netanjahu prohlásil, že za jeho vlády palestinský stát nikdy nevznikne. Podmínky plánu ani nezahrnují úplné stažení Izraele z Gazy. Jediným skutečným pozitivem pro obyvatele Gazy je to, že Trumpův plán konkrétně uvádí, že Palestinci nebudou z enklávy vyhnáni.
Palestinská samospráva je mezi Palestinci velmi neoblíbená. Její vůdce, Mahmúd Abbás, byl zvolen před 20 lety a jeho mandát už dávno vypršel. Vláda Palestinské samosprávy na Západním břehu Jordánu nepřinesla tamním obyvatelům žádné výhody. Nadále totiž přicházejí o půdu kvůli izraelským osadníkům a izraelská armáda stále řídí okupované území.
Je důležité mít na paměti, že i na Západním břehu může Palestinská samospráva dělat jen to, co jí Izrael povolí. Nejedná se tedy o nezávislou vládu. Ačkoli je to nejlepší model, který je k dispozici, není na něm nic příliš pozitivního. Původní představa, že Hamás nebude hrát žádnou roli, se zdá být nejednotná. Dokonce i Trump vyslal smíšené signály, když schválil dočasné zapojení Hamásu do řízení vnitřních bezpečnostních operací, aby zabránil chaosu.
Hamás dosud nesouhlasil s odzbrojením. Objevily se sice nepotvrzené zprávy, že by mohl souhlasit s vzdáním se moci výměnou za amnestii. Jisté však je, že Izrael nedosáhl svého proklamovaného cíle zničení Hamásu. Samotná skutečnost, že skupina souhlasila s příměřím, ukazuje, že si v Gaze stále drží určitou moc. Hamás tak prozatím zůstává součástí diskuze.
Pásmo Gazy je téměř úplně zničené. Je těžké pominout obrovský počet zraněných, pozůstalých, lidí bez domova a traumatizovaných. Přestože v Gaze v březnu proběhly protesty proti Hamásu, nesouhlas se systémem trvá. Palestinci v Gaze i na Západním břehu dlouhodobě volají po ukončení vnitřního palestinského rozdělení a dožadují se voleb.
Je jen těžké si představit, že tato poptávka by nyní zmizela. V celém plánu však nejsou žádné náznaky, že by měla hrát roli demokracie. Aktuální fáze dohody o příměří ukazuje, že skutečnou moc prosadit věci má nakonec pouze USA.
Americký prezident Donald Trump opět rozvířil vody mezinárodní diplomacie svým osobitým smyslem pro humor. Během čtvrtečního setkání s japonskou premiérkou Sanae Takaiči v Oválné pracovně se neudržel a v souvislosti s probíhající válkou v Íránu rýpl do Japonska připomínkou útoku na Pearl Harbor z roku 1941.
Americký prezident Donald Trump otevřeně vyzval klíčové světové mocnosti, včetně Velké Británie, Číny, Francie a Japonska, aby se aktivně zapojily do ochrany ropných tankerů v Hormuzském průlivu. Tento krok přichází ve chvíli, kdy se ukazuje, že Bílý dům podcenil íránskou strategii asymetrického válčení. Washington zřejmě nepočítal s tím, že Teherán odpoví na vojenský tlak cílenými útoky na obchodní lodě a spojenecké základny v Perském zálivu, čímž způsobí Západu citelné hospodářské ztráty.
Napětí na Blízkém východě opět eskalovalo poté, co vysoký íránský bezpečnostní zdroj potvrdil, že se konfrontace se Spojenými státy a Izraelem rozšířila do podoby regionální války. Teherán varoval před rozsáhlou odvetou, která by mohla ochromit kritickou infrastrukturu v celém regionu. Tato slova padla v reakci na nedávné útoky na íránská energetická zařízení, která podle zdroje zahájila novou, nebezpečnou fázi konfliktu.
Námořní sledovací data potvrzují, že ke břehům Kuby, která se zmítá v hluboké energetické krizi a čelí drsné ekonomické blokádě ze strany USA, míří statisíce barelů ruské ropy. Tento krok přichází v době, kdy americký prezident Donald Trump stupňuje tlak na komunistický ostrov a otevřeně hovoří o možnosti jeho úplného ovládnutí.
Generální tajemník NATO Mark Rutte vyjádřil ve čtvrtek v Bruselu přesvědčení, že se spojencům podaří najít cestu k obnovení provozu v Hormuzském průlivu. Tato klíčová námořní cesta zůstává zablokovaná poté, co na Írán zaútočily síly Spojených států a Izraele. Rutte zdůraznil, že uvnitř Aliance probíhají intenzivní diskuse o tom, jak k tomuto obrovskému bezpečnostnímu problému přistoupit.
V České republice se schyluje k ostrému politickému střetu kvůli připravovanému zákonu, který má zpřísnit dohled nad financováním neziskových organizací (NGO). Opozice, akademici i samotné neziskovky varují, že vláda premiéra Andreje Babiše připravuje legislativu po vzoru Ruska či Gruzie, která by mohla sloužit k umlčení kritických hlasů a stigmatizaci občanské společnosti.
Největší světová síť klimatických organizací Climate Action Network (CAN), která zastřešuje více než 1 900 občanských spolků ve 130 zemích, vydala ve čtvrtek ostré prohlášení, v němž odsuzuje společný americko-izraelský útok na Írán.
Pentagon požádal Bílý dům o schválení gigantického rozpočtového balíčku ve výši přesahující 200 miliard dolarů na financování probíhající války v Íránu. Tato astronomická částka má pokrýt náklady na operace, které za pouhé tři týdny vyčerpaly značnou část amerických zásob moderních zbraní. Podle informací z vládních kruhů se však očekává, že tento požadavek narazí v Kongresu na tvrdý odpor.
Navzdory drtivým ztrátám a bezprostřední hrozbě kolapsu režimu dává Írán jasně najevo, že nehodlá kapitulovat. Teherán se sice nachází v nejzranitelnější pozici své historie, přesto sází na strategii prodlužování konfliktu se Spojenými státy a Izraelem. Jeho cílem není klasické vojenské vítězství, ale snaha učinit pokračování války pro všechny ostatní natolik nákladným, že si nakonec vynutí nové uspořádání regionu ve svůj prospěch.
Maďarská vláda vyslala směrem k Bruselu jasný vzkaz: pokud bude Evropská unie vymáhat zpět kontroverzně vyplacené miliardy eur, musí stejný metr uplatnit i na Polsko. Maďarský ministr pro evropské záležitosti János Bóka v rozhovoru pro Politico uvedl, že případné navrácení 10 miliard eur ze strany Budapešti by mělo automaticky vést k vymáhání až 137 miliard eur od Varšavy.
Současný válečný konflikt v Íránu vystavuje generálního tajemníka NATO Marka Rutteho dosud nejtěžší zkoušce v jeho vztahu s Donaldem Trumpem. Americký prezident totiž v úterý ostře zkritizoval spojence v Alianci a označil je za „velmi hloupé“, protože odmítli jeho požadavky na vojenskou podporu při zajišťování strategického Hormuzského průlivu. Trump dokonce varoval, že by USA měly kvůli tomuto postoji zvážit svou další roli v celém paktu.
Evropské trhy se zemním plynem zažily v posledních hodinách drastický otřes, když jeho cena vyskočila o celých 35 %. Tento prudký nárůst je přímým důsledkem zintenzivnění útoků na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu. Od 28. února, kdy začal válečný konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, se ceny plynu v Evropě podle agentury Reuters zvedly již o více než 60 %.