Experti varují před zásadním problémem: Americký plán pro Gazu postrádá náznaky demokracie

První fáze dohody o příměří zprostředkované Donaldem Trumpem a schválené Izraelem a Hamásem probíhá. Od minulého pátku platí příměří, zbývajících dvacet živých rukojmích se vrátilo do Izraele a následovaly i ostatky zemřelých. Bylo propuštěno i téměř 2000 palestinských vězňů, kteří měli být osvobozeni. Do palestinské enklávy by se měla brzy začít dostávat i zoufale potřebná pomoc.

„Historický úsvit nového Blízkého východu,“ o kterém Trump tvrdí, že přinese „mír na věčné časy,“ je však stále velmi vzdálenou vyhlídkou. Budoucnost Pásma Gazy tak visí na vlásku. V Trumpově plánu se předpokládá, že Gazu bude zpočátku řídit dočasná přechodná komise tvořená „apolitickými“ palestinskými technokraty, na které by dohlížela takzvaná Rada míru. V jejím čele by stál sám Trump a zapojen by byl i bývalý britský premiér Tony Blair, který je veteránem blízkovýchodního vyjednávání.

Vláda by teoreticky přešla na Palestinskou samosprávu poté, co by tato provedla klíčové reformy. Mahmúd Abbás, prezident Palestinské samosprávy, se v pondělí zúčastnil mezinárodního summitu v Egyptě zaměřeného na dokončení dohody o ukončení války v Gaze. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu již dříve odmítl úlohu Palestinské samosprávy v plánu a je nepravděpodobné, že ji přijme.

Trumpův návrh dále stanovuje, že Hamás nebude mít v Gaze žádnou vládní moc. Skupina ale prohlásila, že očekává určitou budoucí roli jako součást „jednotného palestinského hnutí.“ Před tím vším stojí navíc obrovský úkol rekonstrukce celého Pásma Gazy, které bylo za dva roky války zdevastováno.

S cílem objasnit, kdo by mohl v budoucnu řídit Gazu, hovořil server France24 s Anne Irfanovou, expertkou na moderní Blízký východ a autorkou knihy „Stručná historie Pásma Gazy.“ Irfanová je rovněž lektorkou interdisciplinárních rasových, genderových a postkoloniálních studií na University College London. Irfanová potvrdila, že plán zahrnuje apolitickou technokratickou komisi dohlíženou Radou míru, která by měla zahrnovat kvalifikované Palestince a mezinárodní zástupce.

Zůstávají ale velké otázky ohledně role Palestinské samosprávy a Hamásu, a také, jak budou vybíráni členové. Neposkytly se žádné informace o tom, jak dlouho toto prozatímní uspořádání potrvá, ani co bude potřeba pro přechod do další fáze. Irfanová řekla, že plán je záměrně extrémně vágní.

V reakcích na navrhovaný rámec se často objevuje kritika silného koloniálního podtónu, zejména kvůli zapojení Tonyho Blaira. Ten je na Blízkém východě kontroverzní postavou, a jeho účast vyvolala srovnání s Britským mandátem, který řídil Palestinu po 30 let před rokem 1948. Některé palestinské osobnosti plán kritizovaly jako „dálkové ovládání“ Gazy, což znamená, že by jej nevedli lidé přímo z Gazy ani ti, kteří se v ní nacházejí.

Vidět Gazu poprvé od roku 1967 osvobozenou od izraelské okupace by bylo obrovským krokem, ale zdá se to být velmi nepravděpodobné. Izraelský premiér Netanjahu prohlásil, že za jeho vlády palestinský stát nikdy nevznikne. Podmínky plánu ani nezahrnují úplné stažení Izraele z Gazy. Jediným skutečným pozitivem pro obyvatele Gazy je to, že Trumpův plán konkrétně uvádí, že Palestinci nebudou z enklávy vyhnáni.

Palestinská samospráva je mezi Palestinci velmi neoblíbená. Její vůdce, Mahmúd Abbás, byl zvolen před 20 lety a jeho mandát už dávno vypršel. Vláda Palestinské samosprávy na Západním břehu Jordánu nepřinesla tamním obyvatelům žádné výhody. Nadále totiž přicházejí o půdu kvůli izraelským osadníkům a izraelská armáda stále řídí okupované území.

Je důležité mít na paměti, že i na Západním břehu může Palestinská samospráva dělat jen to, co jí Izrael povolí. Nejedná se tedy o nezávislou vládu. Ačkoli je to nejlepší model, který je k dispozici, není na něm nic příliš pozitivního. Původní představa, že Hamás nebude hrát žádnou roli, se zdá být nejednotná. Dokonce i Trump vyslal smíšené signály, když schválil dočasné zapojení Hamásu do řízení vnitřních bezpečnostních operací, aby zabránil chaosu.

Hamás dosud nesouhlasil s odzbrojením. Objevily se sice nepotvrzené zprávy, že by mohl souhlasit s vzdáním se moci výměnou za amnestii. Jisté však je, že Izrael nedosáhl svého proklamovaného cíle zničení Hamásu. Samotná skutečnost, že skupina souhlasila s příměřím, ukazuje, že si v Gaze stále drží určitou moc. Hamás tak prozatím zůstává součástí diskuze.

Pásmo Gazy je téměř úplně zničené. Je těžké pominout obrovský počet zraněných, pozůstalých, lidí bez domova a traumatizovaných. Přestože v Gaze v březnu proběhly protesty proti Hamásu, nesouhlas se systémem trvá. Palestinci v Gaze i na Západním břehu dlouhodobě volají po ukončení vnitřního palestinského rozdělení a dožadují se voleb.

Je jen těžké si představit, že tato poptávka by nyní zmizela. V celém plánu však nejsou žádné náznaky, že by měla hrát roli demokracie. Aktuální fáze dohody o příměří ukazuje, že skutečnou moc prosadit věci má nakonec pouze USA.