Experti rozebrali Trumpův mírový plán. Obávají se, že nic nezmění

Dle plánu, který Trump nastínil za přítomnosti Netanjahua, by v případě přijetí okamžitě skončily boje. Izraelské obranné síly by se z Pásma Gazy stáhly ve třech fázích. První fáze je podmíněna propuštěním zbývajících 48 rukojmích, které Hamás a Palestinský islámský džihád zajali 7. října 2023. Za to by Izrael propustil 250 Palestinců odsouzených na doživotí a 1700 obyvatel Gazy zadržených po 7. říjnu. V této fázi by zároveň měla okamžitě proudit humanitární pomoc pro zoufalé obyvatelstvo Gazy.

Druhá fáze počítá s tím, že Gazu bude spravovat dočasný přechodný orgán. Mělo by jít o technokratický, apolitický výbor složený z Palestinců a mezinárodních členů. Na tento výbor by dohlížela „rada míru“, které by předsedal Trump a další hlavy států, včetně bývalého britského premiéra Tonyho Blaira. Tato rada má rovněž dohlížet na obnovu a hospodářský rozvoj Pásma Gazy. Členům Hamásu, kteří složí zbraně, by byla udělena amnestie, ale spolu s dalšími palestinskými militantními frakcemi by se museli zavázat, že nebudou hrát žádnou roli ve správě Gazy.

Klíčovým novým prvkem je vytvoření Mezinárodní stabilizační síly. Tato nová vojenská jednotka, složená z arabských a mezinárodních partnerů, by byla nasazena v Pásmu Gazy. Teprve poté by se izraelská armáda z Gazy úplně stáhla a plán by se mohl zaměřit na ekonomický rozvoj.

Části plánu o stažení Izraele, propuštění rukojmích výměnou za vězně a masivní humanitární pomoci jsou podle expertů podobné minulým dohodám, včetně té, která zkrachovala v březnu 2025. Nově však plán zavádí radu míru a Mezinárodní stabilizační síly. Rada míru dává konkrétní strukturu dřívějším Trumpovým představám o rozvoji Gazy jako realitního projektu, zatímco stabilizační síly vytváří rámec pro mezinárodní vojenskou kontrolu pásma v dohledné budoucnosti. Plán navíc poprvé zmiňuje dlouhodobý horizont pro sebeurčení a ustavení palestinského státu, což předchozí návrhy opomíjely.

Trump nahlíží na Gazu primárně optikou ekonomického rozvoje. Hovořil o příležitostech, které nabízí pobřeží Gazy. Vize předpokládá obnovu pásma, kterou by financovali zejména regionální partneři. Ti by měli v krátkodobém horizontu poskytnout humanitární pomoc a dlouhodobě zajistit ekonomické příležitosti. Americká administrativa a Izrael doufají nejen v Gazu bez Hamásu, ale i v depolitizovanou gazanskou populaci.

Bez role pro Hamás není z plánu jasné, kdo bude Palestince v Gaze reprezentovat. Lze se domnívat, že roli „palestinských technokratů“ by mohla převzít reformovaná Palestinská samospráva. Plán naznačuje, že Samospráva by mohla hrát roli v budoucnu Gazy po dokončení „reformního programu“, který ovšem neupřesňuje. Navrhuje se také, že palestinské policejní složky by byly vycvičeny a dohlíženy Mezinárodní stabilizační silou, což naznačuje možnou roli pro policisty Palestinské samosprávy. Izraelský premiér Netanjahu se dlouhodobě brání tomu, aby Samospráva Gazu po válce spravovala, a proto může být otázka administrace hlavní překážkou.

Šance na přijetí plánu narážejí na dvě hlavní bariéry. V Izraeli bude muset Netanjahu získat souhlas krajně pravicových členů své vlády, kteří se v minulosti bránili čemukoli, co by nebylo pokračováním války a konečným převzetím Gazy Izraelem. Netanjahuovo politické přežití závisí na udržení této koalice, která už dříve zhatila snahy o ukončení války.

Pro Hamás by přijetí dohody znamenalo konec jeho vojenské a politické přítomnosti v Pásmu Gazy, které spravuje od roku 2007. Hnutí by muselo být v zoufalé situaci, aby takové podmínky přijalo. Netanjahu tak pravděpodobně podporuje Trumpův plán s vědomím, že šance na jeho realizaci jsou velmi malé. Jeho cílem je totiž vlastní politické přežití. Přijetím plánu demonstruje spojenectví s Trumpem a zároveň se doma prezentuje jako ochotný k míru, ale s jistotou, že Hamás ho pravděpodobně odmítne. Absence konkrétního časového harmonogramu mu zároveň kupuje cenný politický čas před národními volbami v říjnu 2026.