Experti: Kognitivní válka je pro Západ velký problém. Rusko a Čína jsou mistři klamu, USA s ním pracovat neumí

Tento princip kdysi slavně fungoval v roce 1944 během operací Fortitude a Bodyguard, kdy Spojenci oklamali nacistické Německo, aby se připravovalo na invazi u Pas-de-Calais, zatímco skutečný útok mířil na Normandii. Dnes stejnou taktiku používá Ukrajina – například při ofenzivě na Kursk v roce 2024, kde kombinovala digitální triky se záměrným zkreslováním informací o svých vojenských schopnostech.

Jak ukazuje nová zpráva Micka Ryana, bývalého generálmajora australské armády, a Petera W. Singera, stratéga think-tanku New America, „The Future of Deception in War: Lessons from Ukraine“, pokud Spojené státy a jejich spojenci nedokážou zvládnout moderní technologie v oblasti vojenského klamu, ztratí výhodu v oblasti, kterou dříve dominovali.

Klam je starý jako válka sama. Citát z Přísloví 24:6 – později přijatý Mossadem jako motto – říká: „Veď válku skrze klam.“ Tato myšlenka spojuje lidskou touhu po jistotě ve válce s realitou informační mlhy. Slavný vojenský historik Martin van Creveld poznamenal, že vedení války je „nekonečné hledání jistoty“ – a právě klam má tuto jistotu podkopat.

Historické principy vojenského klamu – jako Magruderův princip, jenž využívá předsudky protivníka, nebo Jonesovo pravidlo, které zmiňuje význam kontroly nad více informačními kanály – zůstávají platné. Avšak moderní technologie přinášejí zcela nové možnosti. Umělá inteligence, autonomní systémy, komerční senzory, 3D tisk, pokročilé materiály i kvantové výpočty otevírají cestu k novým formám manipulace a podvodů.

Současné bojiště, jak to vidíme na Ukrajině nebo na Blízkém východě, se mění v prostředí, kde je klam snadněji realizovatelný i díky rozmachu levných dronů, které lze použít jak ke špehování, tak k vytváření falešných obrazů sil, které ve skutečnosti neexistují. Do hry vstupuje také takzvaná „kognitivní válka“, tedy snaha ovlivnit vnímání a rozhodování nepřítele prostřednictvím dezinformací.

Pro západní armády však tato změna znamená problém. Zatímco si připomínáme výročí vylodění v Normandii, měli bychom si zároveň přiznat, že Spojené státy a jejich spojenci v oblasti klamu zaostávají. Přestože v učebnicích a vojenských doktrínách je klam často zmiňován, chybí podrobné rozpracování toho, jak jej efektivně plánovat, provádět a vyhodnocovat v moderních operacích.

Naopak Rusko a Čína staví klam do centra své vojenské strategie. Rusové mají pojem maskirovka – všeobjímající koncept klamu a kamufláže. Čínská armáda zase klade důraz na „kognitivní dominanci“ a klam v duchu Sun-c’ových myšlenek.

Tato nerovnováha – kombinace technologického pokroku, nových bojových trendů a strategického důrazu na klam u autoritářských mocností – vytváří vážné riziko. Hrozí, že země jako Rusko a Čína využijí tuto mezeru v dovednostech Západu a obrátí ji proti němu.

Aby USA a jejich spojenci byli schopni čelit těmto výzvám, musí se podle Ryana a Singera vojenské organizace demokratických států výrazně adaptovat. Znamená to nejen přehodnotit výcvik velitelů, ale i investice do technologií a úpravu doktrín tak, aby v sobě spojovaly starobylá moudra o klamu s možnostmi 21. století.

Války jsou vždy určitým druhem učebny – a současný konflikt na Ukrajině poskytuje lekce, které nesmíme ignorovat. Stejně tak bychom měli analyzovat, co o klamu z dnešních konfliktů zjišťují naši protivníci.

Klam – od starověku až po moderní bojiště – bývá často nejúčinnější, když donutí protivníka k vlastnímu sebeklamu. Historik americké armády Conrad Crane jednou napsal: „Je snazší oklamat nás než většinu našich nepřátel.“ Tato slova by měla být varováním. Pokud Západ neobnoví schopnost vést i čelit klamavým operacím, stane se sám jejich obětí.