Evropská unie v tichosti připravuje plány reakce na možnost rozsáhlého ruského útoku

Sídlo EU
Sídlo EU, foto: Pixabay
Klára Marková 7. října 2026 09:35
Sdílej:

Země Evropské unie v tichosti připravují plány reakce na možnost rozsáhlého hybridního útoku, který by si na území sedmadvacítky vyžádal lidské životy. Unijní diplomaté a představitelé v posledních týdnech intenzivně jednají o koordinaci krizových týmů, uvolňování finančních prostředků a postupech krizové komunikace. Jednání probíhají v přísně utajeném režimu bez přítomnosti telefonů či asistentů, přičemž podnětem k jejich prohloubení byl nedávný nález dronu s výbušninou na letišti v Lipsku.

Zástupci unijních států pode webu Politico upozorňují, že po začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu Rusko výrazně stupňuje svou kampaň kybernetických útoků, sabotáží a dalších skrytých operací po celé Evropě. V poslední době se unijní země potýkají s téměř denními zprávami o podezřelých incidentech. Mezi ně patří kromě lipského dronu například požár na polské pozemní stanici zajišťující komunikaci systému Starlink, odhalené plány na umístění zápalných zařízení do přepravních uzlů či opakované narušování vzdušného prostoru.

Podle odborníků i unijních představitelů je vysoce pravděpodobné, že stupňující se agresivita a používání stále nebezpečnějších prostředků ze strany Moskvy dříve či později povedou k obětem na životě. Evropský komisař pro spravedlnost Michael McGrath v této souvislosti uvedl, že Unie posiluje své schopnosti předvídat a odhalovat hrozby, aby dokázala v případě narušení demokratické odolnosti reagovat rychle a společně. Pokud by však k úmrtí občanů došlo, čelily by mezinárodní instituce obrovskému tlaku na razantní reakci.

Debaty o nové roli Unie v oblasti bezpečnosti však vyvolávají zásadní spory mezi samotnými členskými státy. Některé metropole, zejména ze zemí východního křídla, varují před překračováním pravomocí Bruselu a zbytečným zdvojováním funkcí Severoatlantické aliance, která tvoří základ evropské bezpečnosti již osm desetiletí. Zástupci těchto států poukazují na riziko zmatků při rozhodování v krizových situacích, kdy je rychlost reakce klíčová.

Důležitým faktorem projednávaných opatření je také nedostatek zabezpečených komunikačních kanálů na úrovni Evropské unie a obavy ze zneužití či úniku citlivých zpravodajských informací. Zástupci některých členských zemí otevřeně přiznávají nedůvěru k sdílení tajných poznatků v unijních formátech z obavy, že by se informace mohly dostat do médií nebo přímo do Moskvy. Z tohoto důvodu dávají přednost sdílení nejcitlivějších dat výhradně v rámci struktur NATO.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová přesto prosazuje posílení bezpečnostních kompetencí Unie a navrhuje zavedení nouzového bezpečnostního protokolu či vytvoření Evropské bezpečnostní rady. Tyto iniciativy by se měly stát součástí chystané evropské bezpečnostní strategie. Řada diplomatů však preferuje využití již existujících mechanismů, jako je integrované ujednání o reakci na politické krize, které bylo úspěšně využito například během pandemie.

Analytici z bezpečnostních institutů připomínají, že z pohledu Moskvy neexistuje mezi Unií a Aliancí žádný zásadní rozdíl. Odborníci proto doporučují jasná pravidla pro dělbu práce, v nichž by NATO mělo na starosti sdílení zpravodajských informací a vojenské odstrašení, zatímco Evropská unie by se soustředila na civilní reakci, obnovu infrastruktury a finanční pomoc postiženým státům.

Stalo se