Epstein sebevraždu nespáchal, člověk jako on by si sám život nevzal, jsou přesvědčeny jeho oběti

Během emotivního setkání pěti přeživších v jedné místnosti došlo na slzy i vzájemnou podporu při prohlížení starých fotografií z doby, kdy se s Epsteinem poprvé setkaly. Ženy popisovaly své zážitky z nechvalně proslulého soukromého ostrova Little St James i z ranče v Novém Mexiku. Podle jejich slov je vysoce pravděpodobné, že mocné osobnosti, kterými se Epstein obklopoval, o jeho aktivitách věděly.

Odhalení identity Joanny Harrison v oficiálních dokumentech ministerstva spravedlnosti pro ni bylo šokem, protože si přála zůstat v anonymitě. V rozhovoru přiznala, že vidět tvář svého trýznitele v televizi téměř každý den po dobu šesti let není pro oběť normální situace. Harrison popsala, že její trauma začalo zdánlivě běžnou masáží na Floridě, která však rychle přerostla v sexuální napadení, při němž strachy naprosto ztuhla.

Přeživší vyjádřila pochybnost, že se ona a ostatní ženy někdy dočkají skutečné spravedlnosti, protože Epstein je již po smrti. Mnoho otázek, které ji trápí, tak pravděpodobně zůstane navždy bez odpovědi. Přesto se rozhodla prolomit mlčení, aby ukázala, jak hluboký dopad mělo Epsteinovo chování na životy mladých žen, které se ocitly v jeho blízkosti.

Další z přeživších, Chauntae Davies, sdílela dosud nezveřejněné snímky ze svých cest Epsteinovým soukromým letadlem do Afriky. Na palubě se tehdy nacházela nesourodá skupina lidí, včetně Ghislaine Maxwellové, herce Kevina Spaceyho a bývalého prezidenta Billa Clintona. Davies ve svém tehdejším deníku popsala atmosféru jako výletní tábor, kde se hrály karty a vyprávěly příběhy, zatímco se během pěti dnů navštívilo pět zemí.

Tento luxusní zážitek byl však podle Davies krutě znehodnocen tím, co se dělo za zavřenými dveřmi. Sama byla totiž na Epsteinově soukromém ostrově znásilněna poté, co byla najata jako masérka. Ačkoliv se během cesty setkala s Billem Clintonem a dokonce mu v Portugalsku poskytla masáž krku, nikdy neuvažovala o tom, že by mu o Epsteinově zločinném jednání řekla.

Prezident Clinton později před vyšetřovacím výborem vyjádřil lítost nad tím, že mu Davies o ničem neřekla, ona se však ptá, zda by s tím vůbec mohl něco udělat. Clinton opakovaně popřel, že by byl svědkem jakéhokoli zneužívání, přestože se jeho jméno v Epsteinových spisech objevuje mnohokrát. Nutno podotknout, že samotná zmínka v dokumentech neznamená automatické obvinění z trestného činu.

Zatímco se vyšetřování znovu zaměřilo na Epsteinův ranč Zorro v Novém Mexiku, přeživší na toto místo vzpomínají jako na dějiště svých nejtemnějších vzpomínek. Chauntae Davies popsala prostředí ranče jako chladné a tísnivé, kde se cítila být v pasti. Lisa Phillips, další z přeživších a tehdejší modelka, její pocity potvrdila a dodala, že místo působilo velmi strašidelně.

Epstein se podle výpovědí rád chlubil svými kontakty na vysoce postavené osoby, včetně britské královské rodiny. Davies vzpomínala, že nebylo tajemstvím, jak Epstein půjčoval peníze Sarah Fergusonové, a v jeho sídlech byly vystaveny zarámované fotografie vévodkyně s jejím tehdejším manželem. Lisa Phillips navíc uvedla, že její kamarádka byla instruována k sexu s mužem, kterým byl údajně Andrew Mountbatten-Windsor.

Když se Phillips později Epsteina ptala, proč takové věci dělá, s úšklebkem jí odpověděl, že má rád, když „na lidi něco ví“. Podle Phillips se Epstein vyžíval ve strachu v očích svých obětí a těšilo ho, když byly šokované a nevěděly, jak reagovat. Právě tento pocit moci a kontroly nad druhými byl pravděpodobně jeho hlavním hnacím motorem.

Skupina žen, které promluvily pro BBC, také vyjádřila silnou nedůvěru k oficiální verzi Epsteinovy smrti. Přestože soudní lékař v New Yorku rozhodl, že šlo o sebevraždu, přeživší jsou přesvědčeny, že člověk jeho typu by si na život sám nesáhl. Lisa Phillips zdůraznila, že ho znaly dostatečně dobře na to, aby si o jeho povaze udělaly vlastní úsudek.

Dopad zneužívání na životy obětí zůstává trvalý a bolestný, což potvrzují i Jena-Lisa Jones a Wendy Pesante, které se s Epsteinem setkaly ve věku čtrnácti let. Při pohledu na své fotografie z dětství si ženy uvědomily, jak moc se za ta léta změnily. Joanna Harrison při pohledu na svůj osmnáctiletý portrét smutně konstatovala, že se dnes už nedokáže usmívat stejným způsobem jako tehdy.