Do ulic Íránu se vrací život. Politika v zemi je jeden velký zmatek

Mezi navrátilci však panuje hluboká nejistota. Starší ženy v šátcích neskrývají strach a truchlí nad utrpením mladé generace, která čelila jak dopadům střel v obytných čtvrtích, tak hrozbám polovojenských jednotek Basídž v ulicích. Zatímco někteří vkládají svůj osud do rukou vyšší moci, mladší generace hledí na situaci pragmatičtěji a skepticky. Panuje přesvědčení, že příměří nemůže vydržet, protože Írán se nikdy nevzdá kontroly nad strategickým Hormuzským průlivem.

Cesta do Teheránu je nyní možná pouze po zemi, jelikož letiště zůstávají uzavřena. Dlouhá, dvanáctihodinová jízda nabízí pohled na zničenou infrastrukturu země. Mnohé mosty, které dříve spojovaly klíčová města, jsou nyní v troskách. Prezident Trump přitom nedávno varoval, že americké síly jsou schopny zničit každý zbývající most a elektrárnu v Íránu během jediné hodiny. Cestující jsou tak nuceni využívat klikaté venkovské cesty, protože hlavní spojnice mezi Tabrízem a Teheránem se minulý týden zřítila po raketovém útoku.

Útoky na civilní infrastrukturu vyvolávají vlnu kritiky ze strany právních expertů, kteří varují před porušováním mezinárodního humanitárního práva a možnými válečnými zločiny. Spojené státy i Izrael však trvají na tom, že jejich cíle jsou výhradně vojenské. Dokladem toho jsou zničená kasárna Islámských revolučních gard na okraji Tabrízu, kde z ruin ční betonové sloupy připomínající zuby. Kromě vojenských základen byly zasaženy i továrny a policejní stanice po celém regionu.

Navzdory válečnému stavu je v Íránu stále patrný duch odporu a touha po svobodě, která vzešla z protestů „Žena, život, svoboda“. V silničních restauracích lze potkat ženy všech věkových kategorií, z nichž některé stále odmítají nosit pokrývku hlavy, přestože přísná pravidla mravnosti zůstávají v platnosti. Tato odvaha kontrastuje s apokalyptickými hrozbami Donalda Trumpa o zániku celé civilizace, která má přitom kořeny sahající tisíce let do historie.

Politická situace v zemi je po atentátu na ajatolláha Alího Chameneího z konce února nepřehledná. Na dálnicích se objevují nové transparenty s portréty vůdců, včetně jeho syna Mojtaby Chameneího. Ten byl sice při útoku vážně zraněn a od té doby se neobjevil na veřejnosti, ale spekuluje se, že ze zákulisí formuje novou bezpečnostní doktrínu země. Cílem je najít cestu z devastující války a vyřešit letité spory s úhlavním nepřítelem ohledně jaderného programu.

Diplomatické úsilí se soustředí na pákistánský Islámábád, kde proběhla intenzivní jednání mezi americkou delegací vedenou viceprezidentem JD Vancem a íránskými představiteli. Hlavním vyjednavačem na íránské straně je předseda parlamentu Mohammad Bágher Ghalíbáf, muž s vazbami na revoluční gardy, který je však vnímán jako možný pragmatik. Ačkoliv Vance označil americkou nabídku za konečnou, pozdější vyjádření naznačují, že prostor pro diplomacii stále existuje.

Požadavky obou stran jsou zatím značně vzdálené. Teherán požaduje úplné ukončení války, zrušení sankcí a odškodnění za způsobené škody. Washington naopak trvá na tom, že Írán nesmí obohacovat uran, musí demontovat svá zařízení, otevřít Hormuzský průliv a ukončit podporu skupinám jako Hamás a Hizballáh. Írán zatím odmítá dvacetileté moratorium na obohacování uranu a trvá na svém původním pětiletém návrhu.

Napětí dále zvyšuje americká námořní blokáda íránských ropných tankerů. Teherán však nejeví známky toho, že by se hodlal podvolit. Generál Alí Abdolláhí dokonce pohrozil zastavením veškerého exportu i importu v Perském zálivu, Ománském moři a Rudém moři. Do mediačního úsilí se nyní zapojil i šéf pákistánské armády, maršál Ásim Munír, který přicestoval do Teheránu, aby se pokusil sblížit stanoviska obou stran.

Bílý dům potvrdil, že se připravuje druhé kolo rozhovorů a spekuluje se o prodloužení čtrnáctidenního příměří. Zatímco Washington doufá, že nejhorší fáze války je u konce, lidé v Íránu žijí ze dne na den. Po měsících krvavě potlačených protestů, internetových výpadcích a ničivých náletech se mnozí ptají, zda případná dohoda skutečně přinese zrušení drtivých sankcí a změnu, po které tolik touží.