Co je nejdůležitější v konfliktu s Íránem? Vlastnost, kterou Trump nemá, varují experti

Donald Trump
Donald Trump, foto: Depositphotos
Klára Marková 16. dubna 2026 09:35
Sdílej:

Současná situace v konfliktu s Íránem vyžaduje od Spojených států především strategickou trpělivost. Jak kdysi napsal Lev Nikolajevič Tolstoj v románu Vojna a mír: „Vše přijde včas k tomu, kdo umí čekat.“ Právě trpělivost a čas jsou nyní těmi nejsilnějšími nástroji, které má Washington v rukou, aby dovedl válku k úspěšnému diplomatickému konci.

Námořní blokáda v blízkosti Hormuzského průlivu obrátila íránský strategický scénář proti samotnému režimu v Teheránu. Ekonomické potíže, které se Írán pokoušel způsobit celému světu, se nyní vrací ke svému zdroji. Výsledkem by mělo být vyjednání dohody, která by konflikt definitivně ukončila, ale k tomu je zapotřebí nenechat se vyprovokovat k unáhleným ústupkům.

Trpělivost v tomto případě podle expertů znamená i ochotu přijmout negativní dopady, jako je pokračující růst cen benzínu nebo nedostatek hnojiv a dalších klíčových komodit. Navzdory tlaku na snížení cen pohonných hmot pod tři dolary za galon nesmí Spojené státy přijmout jakoukoli nabídku, kterou Írán předloží. Krátkodobý ekonomický komfort nesmí převážit nad šancí dlouhodobě omezit agresivní chování islámské republiky.

Pokud americká námořní blokáda plně zasáhne íránský export i import, režim bude nucen vrátit se k jednacímu stolu v mnohem skromnější pozici. Zdevastovaná ekonomika a velmi omezené možnosti obrany pravděpodobně donutí Teherán vážně diskutovat o tématech, jako je jaderný program, balistické rakety nebo podpora teroristických skupin v regionu, včetně Hizballáhu a Húsíů.

Íránská snaha ovládnout Hormuzský průliv a vybírat mýtné v kryptoměnách či petrojüanech nebyla projevem strategické geniality, ale spíše využitím momentální nepřipravenosti USA. Blokáda lodí vyplouvajících z íránských přístavů však může tuto kartu Teheránu definitivně smazat. Režim tak přijde o životně důležitou tvrdou měnu a jeho čínští spojenci o nákupy ropy se slevou.

Čína by za takových okolností mohla začít vyvíjet na Teherán vlastní tlak, aby přistoupil na významné ústupky. Zároveň se tím upevní postavení petrodolaru jako dominantního platidla v ropných transakcích. Strategický význam úspěšné blokády tedy přesahuje rámec samotného vojenského konfliktu a zasahuje do globální ekonomické stability.

Z pohledu moderních válečných konfliktů se zatím nejedná o vleklou kampaň. Americké akce se dosud omezovaly především na letecké operace, které však uštědřily íránskému režimu drtivý úder. Podařilo se zničit podstatnou část jaderného a raketového programu, stejně jako kapacity protivzdušné obrany, letectva a námořnictva.

Írán nyní bude potřebovat desítky miliard dolarů a mnoho let na obnovu své armády a infrastruktury. To je čas a peníze, které režim v situaci rostoucí nespokojenosti vlastních občanů nemá. Tuto slabou ekonomickou pozici musí Spojené státy využít jako svou hlavní výhodu při budoucích jednáních o uvolnění sankcí.

Intenzivní vojenská kampaň se blíží ke svému přirozenému konci, protože většina strategických cílů již byla úspěšně zasažena. Nyní nastává čas pro finální ekonomický stisk, který představuje nejlepší šanci na dosažení dohody. Takové uspořádání by mohlo zchladit íránské vojenské ambice na mnoho let dopředu, což je cíl, který Washingtonu unikal poslední dvě desetiletí.

Alternativa k této trpělivé strategii je nepředstavitelná – ponechala by v regionu rozzuřený íránský režim, který by si zachoval cestu k jaderným zbraním a nadále ohrožoval své sousedy. Strategická trpělivost je proto jedinou cestou, jak zajistit, aby válka skončila vítězstvím, které nebude vyžadovat další zbytečné výstřely.

Stalo se