Od ledna letošního roku, kdy se Donald Trump znovu ujal prezidentského úřadu, se mezinárodní diplomacie ocitla v novém a nepředvídatelném režimu. Nový nájemník Bílého domu se rozhodl, že jeho hlavní prioritou v oblasti zahraniční politiky bude ukončení války na Ukrajině – nikoli však kvůli obětem konfliktu, ale kvůli vlastní touze po zisku Nobelovy ceny za mír. Trump, který nikdy neprojevil hlubší porozumění mezinárodní diplomacii, k ní přistupuje jako k realitní transakci, a to i přesto, že jeho vlastní obchodní impérium prošlo opakovanými bankroty.
Trumpův přístup ke konfliktu, který je považován za nejzávažnější v Evropě od druhé světové války, odhaluje nepochopení základní podstaty války. Ukrajinská krize není pouze výsledkem geopolitického soupeření nebo boje o nerostné suroviny. Jde o dlouhodobě připravovaný ideologický projekt ruského režimu, jehož cílem je demontáž ukrajinské státnosti a obnovení imperiálních ambicí Moskvy. Pro ruského prezidenta Vladimira Putina není „mír“ synonymem pro kompromis, ale pro kapitulaci protivníka.
Trump nicméně trvá na své představě, že lze s Ruskem „udělat dohodu“. Jeho veřejné výroky i zákulisní kroky naznačují, že by byl ochoten obětovat část ukrajinského území výměnou za domnělý „klid zbraní“ – jakýsi velký obchod, který by se dobře vyjímal na plakátu jeho prezidentského odkazu. Jenže Putin žádný obchod nechce. Kreml neusiluje o stabilizaci situace, nýbrž o revizi evropského bezpečnostního pořádku.
Ukrajina v současném geopolitickém kontextu představuje klíčovou bariéru proti obnovení imperiální moci Ruské federace. Její odpor není jen bojem za vlastní přežití, nýbrž bojem za zachování evropského bezpečnostního pořádku, založeného na nedotknutelnosti hranic, respektu k mezinárodnímu právu a právu národů na sebeurčení. Pokud by Kyjev padl, ať už vojensky, nebo skrze donucovací „mírovou“ dohodu, otevřel by se prostor pro další destabilizaci východní Evropy a demontáž euroatlantické bezpečnostní architektury.
Ruská zahraničněpolitická doktrína dlouhodobě operuje s tezí, že postsovětský prostor tvoří „blízké zahraničí“, do něhož má Moskva historické, kulturní i strategické nároky. Tyto nároky nejsou teoretické, už dávno se přetavily do konkrétní praxe. Proběhla například ruská válka proti Gruzii, destabilizace Moldavska skrze podporu Podněstří, zásahy v Kazachstánu, anexe Krymu a plnohodnotná invaze na Ukrajinu. Společným jmenovatelem těchto kroků je snaha rozšířit vliv bez ohledu na suverenitu jiných států, za použití jakýchkoli dostupných prostředků, od dezinformací a kyberútoků až po vojenskou invazi.
Potenciální porážka Ukrajiny by vyslala jasný signál, že agresivní revizionismus je opět efektivním nástrojem mezinárodní politiky. Po Ukrajině by se mohla stát cílem destabilizace Moldavská republika, zejména skrze proruský separatismus v Podněstří. Dalším logickým krokem by byla pobaltská oblast, kde se Rusko již nyní snaží zpochybňovat legitimitu hranic a menšinovou politiku. V nejzazším scénáři, a vzhledem k ruskému historickému narativu to není scénář nereálný, by se Kreml mohl pokusit rozvrátit i některé členské státy NATO, čímž by otestoval samotnou soudržnost aliance a ochotu Západu bránit své členy.
Znepokojivé je, že americký prezident tuto dynamiku buď ignoruje, nebo ji dokonce svými kroky posiluje. Jeho rétorika, která konflikt zjednodušuje na „špatný obchod“, přehlíží hlubší ideologický a historický rámec ruské agrese. Místo aby Spojené státy sehrály svou tradiční roli garanta bezpečnosti a stability v Evropě, stávají se v Trumpově podání faktorem nestability a nečitelnosti. Jeho návrhy „mírové dohody“ s Putinem neznamenají mír, nýbrž kapitulaci a legitimizaci mocenského přepisu hranic.
Putinovy odkazy na slavné epochy ruské expanze, od porážky Osmanské říše až po narativy spojené s Krymskou válkou, jsou manifestem ambice přetvořit Evropu podle ruských představ, ve které Západ ustupuje a nové sféry vlivu se opět kreslí silou. Tento revanšismus je v přímém rozporu s mezinárodním právem a ohrožuje nejen postsovětské země, ale i samotné základy liberálního světového řádu.
Evropa se proto může brzy ocitnout v situaci, kdy bude nucena bránit svou bezpečnost bez aktivní pomoci tradičního transatlantického partnera. Trumpovo přehlížení ruské hrozby tak není jen selháním jednoho muže, ale systémovým ohrožením, které může změnit geopolitickou mapu 21. století.
V září začne nejprve meteorologický a následně i astronomický podzim. Léto se každopádně chýlí ke konci, což vyplývá i z dlouhodobého výhledu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Teploty totiž budou týden od týdne pozvolna klesat.
Česko na den přesně před třemi lety zasáhla velmi smutná zpráva. Po vleklých zdravotních problémech zemřela Hana Zagorová, bylo jí 75 let. Legendární zpěvačce byl do poslední chvíle oporou její manžel Štefan Margita, který si ji stále připomíná.
Německý kancléř Friedrich Merz oznámil, že se Německo nepřipojí k iniciativě některých západních spojenců, kteří plánují uznat palestinský stát na nadcházejícím Valném shromáždění OSN. Merz svůj postoj zdůvodnil tím, že nebyly splněny nezbytné podmínky pro takový krok. Vyjádřil se tak na společné tiskové konferenci s kanadským premiérem Markem Carneym, jehož země se stane třetí zemí G7, která palestinský stát uzná.
Od ledna letošního roku, kdy se Donald Trump znovu ujal prezidentského úřadu, se mezinárodní diplomacie ocitla v novém a nepředvídatelném režimu. Nový nájemník Bílého domu se rozhodl, že jeho hlavní prioritou v oblasti zahraniční politiky bude ukončení války na Ukrajině – nikoli však kvůli obětem konfliktu, ale kvůli vlastní touze po zisku Nobelovy ceny za mír. Trump, který nikdy neprojevil hlubší porozumění mezinárodní diplomacii, k ní přistupuje jako k realitní transakci, a to i přesto, že jeho vlastní obchodní impérium prošlo opakovanými bankroty.
V projevu, ve kterém Donald Trump popřel, že by toužil po moci diktátora, prohlásil, že mnoho lidí by si takového vůdce vlastně přálo. A jak se ukazuje, má do jisté míry pravdu. Analýzy a průzkumy naznačují, že jeho voliči jsou stále více otevření myšlence autoritářského stylu vládnutí. I když to neříkají přímo, jejich názory se tímto směrem posouvají.
Společnost Fire Point vyvinula novou střelu s plochou dráhou letu, která by mohla změnit rovnováhu sil. Jmenuje se Flamingo a její dolet tři tisíce kilometrů pokrývá celé evropské území Ruska. Podle Iryny Terekh, výkonné a technické ředitelky firmy, je zbraň schopna nést více než tunovou hlavici. Celý vývoj od prvního nápadu po úspěšné testy trval méně než devět měsíců. Terekh uvedla, že je raketa zcela ukrajinské výroby.
Pravidelná setkání mezi Jižní Koreou a Spojenými státy oživují známou debatu o tom, jak přistupovat k Severní Koreji. Jihokorejský prezident Lee Jae-myung měl na summitu s prezidentem Donaldem Trumpem prosazovat smíření s Pchjongjangem jako cestu k míru. Tento postoj, který se opírá o myšlenku dialogu a hospodářské spolupráce, je však podle některých analytiků naivní a nebezpečný. Severní Korea totiž opakovaně využívá "dialog" jako zástěrku pro provokace.
Americký prezident Donald Trump vyhrožuje zavedením „podstatných dodatečných cel“ a ukončením prodeje technologií zemím, které mají digitální pravidla diskriminující americké společnosti.
V posledních letech se vitamín D dostal do centra pozornosti, protože jeho nedostatek je spojován s celou řadou onemocnění a protože jeho nedostatek je poměrně rozšířený. Již od roku 1930, kdy byla poprvé objevena jeho chemická struktura, došlo ve výzkumu funkcí tohoto vitaminu v lidském těle k významným pokrokům.
V únoru 2022, když Rusové postupovali na Kyjev, si Oleksandr Dmitriev uvědomil, že ví, jak zastavit jejich postup. Navrhl vyhodit do povětří hráz, která zadržovala řeku Irpiň severovýchodně od hlavního města, a obnovit tak dávno vysušené záplavové území. Dmitriev, který se před válkou věnoval pořádání offroadových závodů v této oblasti, dobře znal místní terén. Byl si jistý, že zaplavení povodí řeky – rozlehlé oblasti močálů a rašelinišť, která byla odvodněna ještě za sovětských dob – by zcela znemožnilo pohyb ruské vojenské techniky.
Dne 25. srpna 2025 zasáhly izraelské bomby hlavní nemocnici na jihu Gazy. Podle zdravotnických úředníků zemřelo nejméně 20 lidí, včetně pěti novinářů, kteří přispěchali na pomoc zraněným po prvním útoku.
Americký prezident Donald Trump vyjádřil zájem setkat se se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem a je otevřený dalším obchodním jednáním s Jižní Koreou. Svá prohlášení pronesl během návštěvy jihokorejského prezidenta I Če-mjonga v Bílém domě.