Od ledna letošního roku, kdy se Donald Trump znovu ujal prezidentského úřadu, se mezinárodní diplomacie ocitla v novém a nepředvídatelném režimu. Nový nájemník Bílého domu se rozhodl, že jeho hlavní prioritou v oblasti zahraniční politiky bude ukončení války na Ukrajině – nikoli však kvůli obětem konfliktu, ale kvůli vlastní touze po zisku Nobelovy ceny za mír. Trump, který nikdy neprojevil hlubší porozumění mezinárodní diplomacii, k ní přistupuje jako k realitní transakci, a to i přesto, že jeho vlastní obchodní impérium prošlo opakovanými bankroty.
Trumpův přístup ke konfliktu, který je považován za nejzávažnější v Evropě od druhé světové války, odhaluje nepochopení základní podstaty války. Ukrajinská krize není pouze výsledkem geopolitického soupeření nebo boje o nerostné suroviny. Jde o dlouhodobě připravovaný ideologický projekt ruského režimu, jehož cílem je demontáž ukrajinské státnosti a obnovení imperiálních ambicí Moskvy. Pro ruského prezidenta Vladimira Putina není „mír“ synonymem pro kompromis, ale pro kapitulaci protivníka.
Trump nicméně trvá na své představě, že lze s Ruskem „udělat dohodu“. Jeho veřejné výroky i zákulisní kroky naznačují, že by byl ochoten obětovat část ukrajinského území výměnou za domnělý „klid zbraní“ – jakýsi velký obchod, který by se dobře vyjímal na plakátu jeho prezidentského odkazu. Jenže Putin žádný obchod nechce. Kreml neusiluje o stabilizaci situace, nýbrž o revizi evropského bezpečnostního pořádku.
Ukrajina v současném geopolitickém kontextu představuje klíčovou bariéru proti obnovení imperiální moci Ruské federace. Její odpor není jen bojem za vlastní přežití, nýbrž bojem za zachování evropského bezpečnostního pořádku, založeného na nedotknutelnosti hranic, respektu k mezinárodnímu právu a právu národů na sebeurčení. Pokud by Kyjev padl, ať už vojensky, nebo skrze donucovací „mírovou“ dohodu, otevřel by se prostor pro další destabilizaci východní Evropy a demontáž euroatlantické bezpečnostní architektury.
Ruská zahraničněpolitická doktrína dlouhodobě operuje s tezí, že postsovětský prostor tvoří „blízké zahraničí“, do něhož má Moskva historické, kulturní i strategické nároky. Tyto nároky nejsou teoretické, už dávno se přetavily do konkrétní praxe. Proběhla například ruská válka proti Gruzii, destabilizace Moldavska skrze podporu Podněstří, zásahy v Kazachstánu, anexe Krymu a plnohodnotná invaze na Ukrajinu. Společným jmenovatelem těchto kroků je snaha rozšířit vliv bez ohledu na suverenitu jiných států, za použití jakýchkoli dostupných prostředků, od dezinformací a kyberútoků až po vojenskou invazi.
Potenciální porážka Ukrajiny by vyslala jasný signál, že agresivní revizionismus je opět efektivním nástrojem mezinárodní politiky. Po Ukrajině by se mohla stát cílem destabilizace Moldavská republika, zejména skrze proruský separatismus v Podněstří. Dalším logickým krokem by byla pobaltská oblast, kde se Rusko již nyní snaží zpochybňovat legitimitu hranic a menšinovou politiku. V nejzazším scénáři, a vzhledem k ruskému historickému narativu to není scénář nereálný, by se Kreml mohl pokusit rozvrátit i některé členské státy NATO, čímž by otestoval samotnou soudržnost aliance a ochotu Západu bránit své členy.
Znepokojivé je, že americký prezident tuto dynamiku buď ignoruje, nebo ji dokonce svými kroky posiluje. Jeho rétorika, která konflikt zjednodušuje na „špatný obchod“, přehlíží hlubší ideologický a historický rámec ruské agrese. Místo aby Spojené státy sehrály svou tradiční roli garanta bezpečnosti a stability v Evropě, stávají se v Trumpově podání faktorem nestability a nečitelnosti. Jeho návrhy „mírové dohody“ s Putinem neznamenají mír, nýbrž kapitulaci a legitimizaci mocenského přepisu hranic.
Putinovy odkazy na slavné epochy ruské expanze, od porážky Osmanské říše až po narativy spojené s Krymskou válkou, jsou manifestem ambice přetvořit Evropu podle ruských představ, ve které Západ ustupuje a nové sféry vlivu se opět kreslí silou. Tento revanšismus je v přímém rozporu s mezinárodním právem a ohrožuje nejen postsovětské země, ale i samotné základy liberálního světového řádu.
Evropa se proto může brzy ocitnout v situaci, kdy bude nucena bránit svou bezpečnost bez aktivní pomoci tradičního transatlantického partnera. Trumpovo přehlížení ruské hrozby tak není jen selháním jednoho muže, ale systémovým ohrožením, které může změnit geopolitickou mapu 21. století.
Současný válečný konflikt v Íránu vystavuje generálního tajemníka NATO Marka Rutteho dosud nejtěžší zkoušce v jeho vztahu s Donaldem Trumpem. Americký prezident totiž v úterý ostře zkritizoval spojence v Alianci a označil je za „velmi hloupé“, protože odmítli jeho požadavky na vojenskou podporu při zajišťování strategického Hormuzského průlivu. Trump dokonce varoval, že by USA měly kvůli tomuto postoji zvážit svou další roli v celém paktu.
Evropské trhy se zemním plynem zažily v posledních hodinách drastický otřes, když jeho cena vyskočila o celých 35 %. Tento prudký nárůst je přímým důsledkem zintenzivnění útoků na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu. Od 28. února, kdy začal válečný konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, se ceny plynu v Evropě podle agentury Reuters zvedly již o více než 60 %.
Americký prezident Donald Trump varoval Írán, že příští útok na jeho ropná pole už mohou provést jeho krajané. Reagoval tak na íránskou odvetu, která po izraelském úderu směřovala proti zařízením na zpracování zemního plynu v Kataru.
Velikonoce se každým dnem přibližují, takže je nejvyšší čas, aby se někteří důchodci dozvěděli, co je čeká. Jak upozornila Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), budou se kvůli dubnovým svátkům letos poprvé měnit výplatní termíny důchodů.
Máme před sebou další víkend, po kterém přijde na řadu poslední ryze březnový týden. Podle předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se počasí v jeho průběhu pokazí. Projeví se to i na teplotách.
Kauza úspěšného českého filmu Sbormistr dospěla do zajímavého bodu. Soud se do ní vložil tím způsobem, že vydal předběžné opatření, které pro tuto chvíli znemožňuje televizní šíření tohoto díla. Úspěch slaví žena, které vadí, že se snímek bez jejího souhlasu inspiroval jejím životním příběhem.
Dnes už je bývalým princem Andrewem a všichni dobře vědí, co mu zlomilo vaz. Byl to blízký vztah s americkým finančníkem a sexuálním delikventem Jeffrey Epsteinem. Elitní britský deník se teď rozhodl popsat, jak se vztah této dvojice v čase vyvíjel.
Blízký východ se zmítá v nejhorší vlně násilí za poslední desetiletí a počet obětí napříč celým regionem od konce února drasticky narůstá. Podle nejnovějších údajů libanonského ministerstva zdravotnictví bylo v Libanonu za necelých dva a půl týdne zabito nejméně 968 lidí. Izraelské bombardování země, které začalo 2. března, si vyžádalo životy mnoha civilistů, přičemž mezi mrtvými je potvrzeno nejméně 116 dětí.
Americké zpravodajské služby dospěly k závěru, že íránský režim sice po vlně útoků na své vedení a vojenské kapacity nadále existuje, jeho akceschopnost je však zásadně podlomena. Na slyšení v Senátu o globálních hrozbách to ve středu uvedla ředitelka národních zpravodajských služeb (DNI) Tulsi Gabbardová. Podle ní je režim v současnosti „značně degradován“, což je důsledek operací, při nichž zahynula řada nejvyšších představitelů země včetně ajatolláha Alího Chameneího.
Ruskou politickou scénou otřásla nečekaná událost. Ilja Remeslo, pětačtyřicetiletý právník a dlouholetý loajální šiřitel prokremelské propagandy, veřejně vystoupil proti Vladimiru Putinovi. Remeslo, který se dříve specializoval na diskreditaci nezávislých novinářů a opozičních politiků včetně Alexeje Navalného, zveřejnil na svém Telegramu manifest s názvem „Pět důvodů, proč jsem přestal podporovat Vladimira Putina“.
Íránský prezident Masúd Pezeškiján ve středu odpoledne oficiálně potvrdil smrt ministra tajných služeb Esmáíla Chatíba. Toto prohlášení přišlo jen několik hodin poté, co Izrael oznámil, že Chatíb byl cílem a obětí nočního náletu v Teheránu. Potvrzení ze strany íránské hlavy státu definitivně ukončilo spekulace o osudu jednoho z nejmocnějších mužů tamního bezpečnostního aparátu.
Současná krize v Íránu a faktické uzavření Hormuzského průlivu otřásly globálními trhy s energiemi i komoditami. Tento konflikt však vynesl na světlo mnohem hlubší problém: moderní světový obchod je až nebezpečně závislý na překvapivě malém počtu úzkých námořních cest, takzvaných „úzkých hrdel“ (chokepoints). Stačí zablokování jediného z nich a globální dodavatelské řetězce se začnou hroutit jako domeček z karet.