Spojené státy americké pod vedením Donalda Trumpa procházejí proměnou, která se čím dál více vymyká tradičním normám liberální demokracie. Zatímco jeho první prezidentské období bylo vnímáno jako éra excentrického, egocentrického populismu, druhý mandát se již neodehrává jen v mantinelech politického extempore, naopak stále zřetelněji vykazuje znaky systematické přestavby politického režimu.
Americká historie zná případy prezidentů, kteří razili izolacionistickou politiku. Dokonce i koncept „America First“ má v americké rétorice hluboké kořeny – sahající až k období mezi dvěma světovými válkami. Tehdejší odklon od mezinárodních závazků a důraz na domácí blahobyt přispěly ke vzniku vakua na světové scéně, jež následně vyplnily totalitní a nacionalistické režimy v Evropě i Asii.
Co se však odehrává dnes, je v mnoha ohledech nebezpečnější. Nacionalismus není pouze postojem části společnosti, ale je systematicky řízen z nejvyššího patra americké exekutivy, tedy z Oválné pracovny Bílého domu.
Prezident Trump již dávno překročil rámec standardního politického soupeření. Jeho vedení je založeno na kultu osobnosti, pohrdání tradičními institucemi a využívání státní moci k potlačování opozice. Mezinárodní diplomacii dál chápe jako sérii výměnných obchodů, v nichž dominují osobní zájmy nad principy. V domácí politice se pak stále častěji opírá o bezpečnostní složky, které využívá nikoliv jako garanty práva, ale jako nástroje k upevnění své moci.
Zvláštní pozornost vyvolal nedávný zásah Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) v domě bývalého poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona, jednoho z nejhlasitějších kritiků Trumpovy druhé administrativy. I když detaily zásahu zůstávají nejasné, načasování i kontext vzbuzují obavy z politické motivace.
Podobně represivně postupuje také imigrační policie, která podle různorodých svědectví tvrdě zakročuje nejen proti nelegálním migrantům, ale i proti těm, kteří se vůči vládě veřejně vymezují. Opakovaně se objevují případy zahraničních studentů, kterým byla zrušena víza po účasti na demonstracích, zejména těch, které se týkají palestinské otázky – tedy tématu, na něž je Trumpova administrativa mimořádně citlivá.
Boj s kritickým myšlením se ale neomezuje pouze na represi jednotlivců. Trump již během prezidentské kampaně otevřeně hovořil o nutnosti „demontáže“ ministerstva školství, které podle něj šíří levicovou ideologii a podkopává „tradiční americké hodnoty“. Do čela procesu pověřil svou dlouholetou spojenkyni Lindu McMahonovou, někdejší šéfku wrestlingového impéria WWE.
Za tímto tažením proti školství se skrývá hlubší ideologické přesvědčení. Vzdělaná společnost, schopná kriticky přemýšlet, představuje pro autoritářské tendence hrozbu. Oslabení vzdělávacího systému je proto nejen prostředkem, ale i cílem.
Americká demokracie se pod Trumpovým vedením ocitá v situaci, kdy tradiční pojmy jako „brzdy a protiváhy“ nebo „nezávislost institucí“ ztrácejí svůj reálný význam. Děje se tak nikoliv prostřednictvím státního převratu, ale skrze postupnou erozi demokratických zvyklostí, proces, který je o to nebezpečnější, že probíhá zdánlivě v mezích zákona a za mlčenlivého přihlížení části společnosti.
Mezi Ruskem a USA brzy nepoznáme rozdíl
To, co se v současnosti odehrává ve Spojených státech, má rysy tragédie nejen pro americkou demokracii, ale i pro celý svět, který byl po desetiletí zvyklý vnímat USA jako symbol svobody, právního státu a občanských svobod.
O to znepokojivější je skutečnost, že vývoj ve Washingtonu čím dál více připomíná scénář, který svět důvěrně zná z Moskvy – scénář postupného odklonu od demokratického systému směrem k centralizované, autoritářské moci s prvky kultu osobnosti.
Ruská federace, vedená téměř čtvrt století Vladimirem Putinem, je dnes oficiálně označována jako „prezidentská federativní republika“. Tento titul však už dávno ztratil svůj obsah. Jak už EuroZprávy.cz kdysi upozorňovaly, pojem „federace“ je ze své podstaty nerozlučně spjat s principy demokracie, tedy s decentralizací moci, respektováním práv jednotlivých subjektů a pluralitou názorů. Bez demokratických institucí a volné soutěže idejí se slovo „federace“ stává pouhou fasádou pro autokracii.
V této souvislosti se nelze vyhnout srovnání s tím, co se děje ve Spojených státech. Demokracie tam byla v krizi už před opětovným zvolením Donalda Trumpa – polarizace společnosti, eroze důvěry v média, manipulace s volebním systémem či vliv peněz na politiku oslabovaly americký demokratický étos řadu let. Druhý Trumpův mandát však tuto krizi výrazně prohloubil.
Ve svém jádru nese znaky řízeného přechodu k neliberálnímu systému, v němž se moc koncentruje v rukou exekutivy, opozice je systematicky diskreditována a institucionální kontrolní mechanismy jsou postupně paralyzovány.
Podobně jako v ruském kontextu i zde dominuje egocentrický vůdce, který vystupuje s nacionalistickým patosem, legitimizuje xenofobii a otevřeně demonstruje pohrdání vůči menšinám, vědeckým elitám a nezávislým institucím.
Znepokojivá je i paralela v nástrojích, které oba režimy používají – ať už jde o selektivní využívání bezpečnostních složek proti politickým oponentům, manipulaci s mediálním prostorem, nebo zneužívání legislativního rámce k umlčení nesouhlasných hlasů.
Trumpova administrativa navíc pracuje s rétorikou, která je až znepokojivě podobná kremelské propagandě: zdůrazňuje údajné ohrožení zevnitř, démonizuje „elity“, podněcuje kulturní války a staví svou moc na pocitu ohrožení „pravých Američanů“. Tato taktika se historicky osvědčila autoritářům všech epoch – zbavit občany jistoty, zasít nedůvěru vůči systému a následně nabídnout „silného vůdce“ jako jedinou alternativu k chaosu.
To, co začínalo jako populistická vlna, se dnes přetavuje do strukturovaného mocenského modelu, který se stále více podobá „řízené demokracii“ po ruském způsobu. V tomto modelu volby sice formálně probíhají, ale jejich férovost a transparentnost jsou zpochybňovány účelovými změnami zákonů, zastrašováním voličů či zásahy do volebních komisí. Svoboda slova je nadále garantována ústavně, ale prakticky je omezována stigmatizací novinářů, perzekucí kritiků a tlakem na nezávislá média.
Západní pozorovatelé se ještě donedávna uklidňovali tím, že „americké instituce jsou silné“ a že „systém brzd a protivah přežije jakéhokoli prezidenta“. Jenže historie ukazuje, že i silné instituce mohou podlehnout, pokud jsou dostatečně dlouho a systematicky oslabovány.
A právě to se ve Spojených státech v současnosti odehrává. Demokracie není neměnný stav – je to proces, který vyžaduje neustálou obranu, odhodlání, a především občanskou bdělost.
Trumpova éra je tak nejen výzvou pro americkou demokracii, ale i varováním pro ostatní státy, které se dosud domnívaly, že se podobný vývoj může týkat jen „jiných“. Jakmile se totiž autoritářství jednou dostane k moci skrze demokratické nástroje, často je dokáže zneužít k tomu, aby se v ní udrželo i bez souhlasu většiny. A v tom právě spočívá největší podobnost mezi dnešní Amerikou a putinovským Ruskem.
Někomu tím možná leze na nervy, ale princ Harry si svůj život ve Státech umí užít. Syn současného britského panovníka byl spatřen na velké sportovní události, kde se psaly dějiny.
Čechům vrcholí přípravy na druhé a naprosto klíčové utkání na letošním mistrovství světa ve fotbale. Ve čtvrtek vpodvečer vyzvou Jihoafrickou republiku a potřebují bodovat. Duel to bude speciální, protože důležitou roli budou mít ženy. Rozhodovat totiž bude trojice Američanek.
Člověk narozený na území dnešní České republiky v roce 2000 má za prvních 25 let života výrazně vyšší uhlíkovou bilanci než člověk narozený v roce 1940. I po zohlednění mezinárodní dopravy vychází rozdíl nejméně zhruba na 70 až 80 tun oxidu uhličitého na osobu. Vyplývá to z orientačního srovnání emisí CO₂ na obyvatele za prvních 25 let života obou generací.
Blíží se začátek astronomického léta, ale tropy dorazí do Česka už před ním. Potvrzuje to nové varování meteorologů z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), kteří očekávají, že v pátek a sobotu vyšplhají teploty až na 34 °C.
Televizní moderátor Jeremy Clarkson oznámil, že mu byla diagnostikována rakovina prostaty. Tuto zprávu odhalil v nejnovějším díle páté řady svého dokumentárního pořadu Clarksonova farma. Záběry byly natočeny během uplynulých dvou let, přičemž samotný moderátor upřesnil, že o své nemoci ví už od května. Šestašedesátiletý bývalý průvodce pořadem Top Gear sice neuvedl přesné stadium onemocnění, označil jej však za agresivní a dodal, že v rámci léčby mu již byla odoperována část prostaty.
Zvyšující se globální teploty mohou vyvolat nebezpečný nárůst takzvaného hydroklimatického biče v říčních tocích, kvůli čemuž přestanou dosavadní postupy plánování protipovodňových opatření a boje proti suchu stačit. Podle nejnovější studie budou řeky v důsledku zhoršující se klimatické krize zažívat stále rychlejší přechody mezi vydatnými lijáky a dlouhými obdobími sucha. Teplejší atmosféra totiž zadržuje více vlhkosti, což intenzitu extrémních srážek výrazně zvyšuje.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že nedávná dohoda s Íránem není definitivní, a pohrozil obnovením vojenských úderů, pokud se Teherán nebude chovat podle očekávání. Před schůzkou s egyptským prezidentem Abdalem Fattáhem as-Sísím na summitu G7 novinářům sdělil, že se jedná pouze o memorandum o porozumění. Pokud s ním nebude spokojen nebo pokud Írán neupraví své jednání, jsou Spojené státy připraveny okamžitě obnovit shazování bomb. Trump v této souvislosti připomněl, že Teherán se chová nevhodně už čtyřicet sedm let.
Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová rezolutně odmítla úvahy o tom, že by Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) měla být zrušena nebo zásadně transformována. V interní zprávě určené pro pět tisíc pracovníků unijní diplomacie podotkla, že význam této instituce je pro celé společenství nezpochybnitelný, obzvláště za situace, kdy na evropském kontinentu probíhá rozsáhlý vojenský konflikt.
Íránské vedení se snaží rodící se memorandum o porozumění se Spojenými státy prezentovat domácímu publiku jako výsledek vytrvalého odporu a velké vítězství, nikoli jako ústupek. Obhajoba tohoto postoje je však v zemi mimořádně složitá. Stát má za sebou ničivou válku, hospodářství se nachází pod enormním tlakem a část vlivné základny Islámské republiky navíc měsíce hlasitě odmítala jakýkoliv kompromis s Washingtonem. Mezi Íránci doma i v zahraničí navíc existují skupiny, které uplynulou krizi nevnímaly jako prostor pro diplomacii, ale jako příležitost ke svržení současného režimu.
Ruská agrese vůči Ukrajině bývá často mylně popisována jako konflikt velmocí, vyvolaný rozšiřováním NATO. Tento výklad, který kopíruje narativy Kremlu a staví na logice studené války, však politologové i historici odmítají. Ve skutečnosti se jedná o střet středních mocností, do kterého Spojené státy a Čína zasahují pouze z ústraní. Rusko totiž od rozpadu Sovětského svazu status velmoci ztratilo a disponuje pouze velmocenským komplexem, přestože si udrželo stálé místo v Radě bezpečnosti OSN a rozsáhlý jaderný arsenál.
Izraelská armáda ve středu ráno podle libanonských médií a stanice Al-Džazíra opět zaútočila na cíle v jižním Libanonu. Stíhací letouny a drony zasáhly oblasti v okrese Nabatíja, včetně okraje obce Kfar Tebnit, výšin Alí al-Táhir a města Nabatíja al-Fawqa, přičemž další bezpilotní letoun udeřil v pobřežní obci Ansaríja.
Zrod dohody mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a Íránem naráží na odpor řady konzervativců, pro které představuje největší problém finanční stránka věci. Viceprezident JD Vance v rozhovoru pro CBS News v podstatě potvrdil, že Teherán by mohl získat přístup k rekonstrukčnímu fondu v hodnotě až 300 miliard dolarů.