Spojené státy americké pod vedením Donalda Trumpa procházejí proměnou, která se čím dál více vymyká tradičním normám liberální demokracie. Zatímco jeho první prezidentské období bylo vnímáno jako éra excentrického, egocentrického populismu, druhý mandát se již neodehrává jen v mantinelech politického extempore, naopak stále zřetelněji vykazuje znaky systematické přestavby politického režimu.
Americká historie zná případy prezidentů, kteří razili izolacionistickou politiku. Dokonce i koncept „America First“ má v americké rétorice hluboké kořeny – sahající až k období mezi dvěma světovými válkami. Tehdejší odklon od mezinárodních závazků a důraz na domácí blahobyt přispěly ke vzniku vakua na světové scéně, jež následně vyplnily totalitní a nacionalistické režimy v Evropě i Asii.
Co se však odehrává dnes, je v mnoha ohledech nebezpečnější. Nacionalismus není pouze postojem části společnosti, ale je systematicky řízen z nejvyššího patra americké exekutivy, tedy z Oválné pracovny Bílého domu.
Prezident Trump již dávno překročil rámec standardního politického soupeření. Jeho vedení je založeno na kultu osobnosti, pohrdání tradičními institucemi a využívání státní moci k potlačování opozice. Mezinárodní diplomacii dál chápe jako sérii výměnných obchodů, v nichž dominují osobní zájmy nad principy. V domácí politice se pak stále častěji opírá o bezpečnostní složky, které využívá nikoliv jako garanty práva, ale jako nástroje k upevnění své moci.
Zvláštní pozornost vyvolal nedávný zásah Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) v domě bývalého poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona, jednoho z nejhlasitějších kritiků Trumpovy druhé administrativy. I když detaily zásahu zůstávají nejasné, načasování i kontext vzbuzují obavy z politické motivace.
Podobně represivně postupuje také imigrační policie, která podle různorodých svědectví tvrdě zakročuje nejen proti nelegálním migrantům, ale i proti těm, kteří se vůči vládě veřejně vymezují. Opakovaně se objevují případy zahraničních studentů, kterým byla zrušena víza po účasti na demonstracích, zejména těch, které se týkají palestinské otázky – tedy tématu, na něž je Trumpova administrativa mimořádně citlivá.
Boj s kritickým myšlením se ale neomezuje pouze na represi jednotlivců. Trump již během prezidentské kampaně otevřeně hovořil o nutnosti „demontáže“ ministerstva školství, které podle něj šíří levicovou ideologii a podkopává „tradiční americké hodnoty“. Do čela procesu pověřil svou dlouholetou spojenkyni Lindu McMahonovou, někdejší šéfku wrestlingového impéria WWE.
Za tímto tažením proti školství se skrývá hlubší ideologické přesvědčení. Vzdělaná společnost, schopná kriticky přemýšlet, představuje pro autoritářské tendence hrozbu. Oslabení vzdělávacího systému je proto nejen prostředkem, ale i cílem.
Americká demokracie se pod Trumpovým vedením ocitá v situaci, kdy tradiční pojmy jako „brzdy a protiváhy“ nebo „nezávislost institucí“ ztrácejí svůj reálný význam. Děje se tak nikoliv prostřednictvím státního převratu, ale skrze postupnou erozi demokratických zvyklostí, proces, který je o to nebezpečnější, že probíhá zdánlivě v mezích zákona a za mlčenlivého přihlížení části společnosti.
Mezi Ruskem a USA brzy nepoznáme rozdíl
To, co se v současnosti odehrává ve Spojených státech, má rysy tragédie nejen pro americkou demokracii, ale i pro celý svět, který byl po desetiletí zvyklý vnímat USA jako symbol svobody, právního státu a občanských svobod.
O to znepokojivější je skutečnost, že vývoj ve Washingtonu čím dál více připomíná scénář, který svět důvěrně zná z Moskvy – scénář postupného odklonu od demokratického systému směrem k centralizované, autoritářské moci s prvky kultu osobnosti.
Ruská federace, vedená téměř čtvrt století Vladimirem Putinem, je dnes oficiálně označována jako „prezidentská federativní republika“. Tento titul však už dávno ztratil svůj obsah. Jak už EuroZprávy.cz kdysi upozorňovaly, pojem „federace“ je ze své podstaty nerozlučně spjat s principy demokracie, tedy s decentralizací moci, respektováním práv jednotlivých subjektů a pluralitou názorů. Bez demokratických institucí a volné soutěže idejí se slovo „federace“ stává pouhou fasádou pro autokracii.
V této souvislosti se nelze vyhnout srovnání s tím, co se děje ve Spojených státech. Demokracie tam byla v krizi už před opětovným zvolením Donalda Trumpa – polarizace společnosti, eroze důvěry v média, manipulace s volebním systémem či vliv peněz na politiku oslabovaly americký demokratický étos řadu let. Druhý Trumpův mandát však tuto krizi výrazně prohloubil.
Ve svém jádru nese znaky řízeného přechodu k neliberálnímu systému, v němž se moc koncentruje v rukou exekutivy, opozice je systematicky diskreditována a institucionální kontrolní mechanismy jsou postupně paralyzovány.
Podobně jako v ruském kontextu i zde dominuje egocentrický vůdce, který vystupuje s nacionalistickým patosem, legitimizuje xenofobii a otevřeně demonstruje pohrdání vůči menšinám, vědeckým elitám a nezávislým institucím.
Znepokojivá je i paralela v nástrojích, které oba režimy používají – ať už jde o selektivní využívání bezpečnostních složek proti politickým oponentům, manipulaci s mediálním prostorem, nebo zneužívání legislativního rámce k umlčení nesouhlasných hlasů.
Trumpova administrativa navíc pracuje s rétorikou, která je až znepokojivě podobná kremelské propagandě: zdůrazňuje údajné ohrožení zevnitř, démonizuje „elity“, podněcuje kulturní války a staví svou moc na pocitu ohrožení „pravých Američanů“. Tato taktika se historicky osvědčila autoritářům všech epoch – zbavit občany jistoty, zasít nedůvěru vůči systému a následně nabídnout „silného vůdce“ jako jedinou alternativu k chaosu.
To, co začínalo jako populistická vlna, se dnes přetavuje do strukturovaného mocenského modelu, který se stále více podobá „řízené demokracii“ po ruském způsobu. V tomto modelu volby sice formálně probíhají, ale jejich férovost a transparentnost jsou zpochybňovány účelovými změnami zákonů, zastrašováním voličů či zásahy do volebních komisí. Svoboda slova je nadále garantována ústavně, ale prakticky je omezována stigmatizací novinářů, perzekucí kritiků a tlakem na nezávislá média.
Západní pozorovatelé se ještě donedávna uklidňovali tím, že „americké instituce jsou silné“ a že „systém brzd a protivah přežije jakéhokoli prezidenta“. Jenže historie ukazuje, že i silné instituce mohou podlehnout, pokud jsou dostatečně dlouho a systematicky oslabovány.
A právě to se ve Spojených státech v současnosti odehrává. Demokracie není neměnný stav – je to proces, který vyžaduje neustálou obranu, odhodlání, a především občanskou bdělost.
Trumpova éra je tak nejen výzvou pro americkou demokracii, ale i varováním pro ostatní státy, které se dosud domnívaly, že se podobný vývoj může týkat jen „jiných“. Jakmile se totiž autoritářství jednou dostane k moci skrze demokratické nástroje, často je dokáže zneužít k tomu, aby se v ní udrželo i bez souhlasu většiny. A v tom právě spočívá největší podobnost mezi dnešní Amerikou a putinovským Ruskem.
Během posledních hodin došlo k výraznému vyostření konfliktu na Blízkém východě, který trvá již téměř tři týdny. Americký prezident Donald Trump pohrozil Íránu, že Spojené státy jsou připraveny zcela zničit ložisko South Pars, což je největší pole zemního plynu na světě. Tato hrozba přišla v reakci na íránské útoky cílící na energetickou infrastrukturu v Kataru.
Americký prezident Donald Trump varoval Írán, že příští útok na jeho ropná pole už mohou provést jeho krajané. Reagoval tak na íránskou odvetu, která po izraelském úderu směřovala proti zařízením na zpracování zemního plynu v Kataru.
Velikonoce se každým dnem přibližují, takže je nejvyšší čas, aby se někteří důchodci dozvěděli, co je čeká. Jak upozornila Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), budou se kvůli dubnovým svátkům letos poprvé měnit výplatní termíny důchodů.
Máme před sebou další víkend, po kterém přijde na řadu poslední ryze březnový týden. Podle předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se počasí v jeho průběhu pokazí. Projeví se to i na teplotách.
Kauza úspěšného českého filmu Sbormistr dospěla do zajímavého bodu. Soud se do ní vložil tím způsobem, že vydal předběžné opatření, které pro tuto chvíli znemožňuje televizní šíření tohoto díla. Úspěch slaví žena, které vadí, že se snímek bez jejího souhlasu inspiroval jejím životním příběhem.
Dnes už je bývalým princem Andrewem a všichni dobře vědí, co mu zlomilo vaz. Byl to blízký vztah s americkým finančníkem a sexuálním delikventem Jeffrey Epsteinem. Elitní britský deník se teď rozhodl popsat, jak se vztah této dvojice v čase vyvíjel.
Blízký východ se zmítá v nejhorší vlně násilí za poslední desetiletí a počet obětí napříč celým regionem od konce února drasticky narůstá. Podle nejnovějších údajů libanonského ministerstva zdravotnictví bylo v Libanonu za necelých dva a půl týdne zabito nejméně 968 lidí. Izraelské bombardování země, které začalo 2. března, si vyžádalo životy mnoha civilistů, přičemž mezi mrtvými je potvrzeno nejméně 116 dětí.
Americké zpravodajské služby dospěly k závěru, že íránský režim sice po vlně útoků na své vedení a vojenské kapacity nadále existuje, jeho akceschopnost je však zásadně podlomena. Na slyšení v Senátu o globálních hrozbách to ve středu uvedla ředitelka národních zpravodajských služeb (DNI) Tulsi Gabbardová. Podle ní je režim v současnosti „značně degradován“, což je důsledek operací, při nichž zahynula řada nejvyšších představitelů země včetně ajatolláha Alího Chameneího.
Ruskou politickou scénou otřásla nečekaná událost. Ilja Remeslo, pětačtyřicetiletý právník a dlouholetý loajální šiřitel prokremelské propagandy, veřejně vystoupil proti Vladimiru Putinovi. Remeslo, který se dříve specializoval na diskreditaci nezávislých novinářů a opozičních politiků včetně Alexeje Navalného, zveřejnil na svém Telegramu manifest s názvem „Pět důvodů, proč jsem přestal podporovat Vladimira Putina“.
Íránský prezident Masúd Pezeškiján ve středu odpoledne oficiálně potvrdil smrt ministra tajných služeb Esmáíla Chatíba. Toto prohlášení přišlo jen několik hodin poté, co Izrael oznámil, že Chatíb byl cílem a obětí nočního náletu v Teheránu. Potvrzení ze strany íránské hlavy státu definitivně ukončilo spekulace o osudu jednoho z nejmocnějších mužů tamního bezpečnostního aparátu.
Současná krize v Íránu a faktické uzavření Hormuzského průlivu otřásly globálními trhy s energiemi i komoditami. Tento konflikt však vynesl na světlo mnohem hlubší problém: moderní světový obchod je až nebezpečně závislý na překvapivě malém počtu úzkých námořních cest, takzvaných „úzkých hrdel“ (chokepoints). Stačí zablokování jediného z nich a globální dodavatelské řetězce se začnou hroutit jako domeček z karet.
Klimatická krize v Africe už dávno není budoucím rizikem, ale krutou realitou dneška. Záplavy ničí infrastrukturu budovanou desítky let, sucha likvidují úrodu a extrémní vedra vyčerpávají zdravotní systémy i produktivitu práce. Přestože je potřeba masivních investic do adaptace a odolnosti nezpochybnitelná, globální finanční systém v této zkoušce podle odborníků fatálně selhává, a to hned v několika rovinách současně.