Západní mocnosti včetně Velké Británie a Kanady se chystají uznat Palestinu jako nezávislý stát poté, co tak učinila Francie. Tento krok má posílit diplomatický tlak na Izrael a vyvážit jednostrannou podporu USA, které i přes humanitární krizi v Gaze nadále plně stojí za izraelskou vládou. Přestože je uznání Palestiny nutné a symbolicky silné, narazí na realitu rozděleného území, nefunkčních institucí a přítomnosti Hamásu, což vytváří takřka neřešitelný politický a bezpečnostní paradox.
Rostoucí počet států včetně Velké Británie a Kanady deklaruje připravenost uznat Palestinu jako nezávislý stát. Po loňském uznání španělské, irské a norské vlády a červencovém uznání ze strany francouzského prezidenta Emmanuela Macrona se k tomuto kroku začínají přiklánět i další západní mocnosti, což představuje diplomatický posun po letech stagnace mírového procesu.
Symbolický význam těchto uznání je nepopiratelný, protože vytvářejí tlak na mezinárodní scéně a posilují požadavek na spravedlivé řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Současně však zůstává otázkou, zda je palestinská entita připravená fungovat jako plnohodnotný stát.
Geografická a politická realita je totiž komplikovaná. Území, které by mělo tvořit budoucí Palestinu, tedy Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy, je fakticky rozdělené, a to nejen geograficky izraelskou kontrolou, ale i vnitřně politicky. Západní břeh je spravován Palestinskou samosprávou pod vedením hnutí Fatah, zatímco Pásmo Gazy ovládá islamistické hnutí Hamás, které je Spojenými státy a Evropskou unií považováno za teroristickou organizaci. Tyto dvě entity mezi sebou dlouhodobě soupeří a nemají společnou politickou vizi.
Palestinská samospráva navíc čelí vážným problémům v oblasti správy, ekonomiky, bezpečnosti i legitimity. Její autorita je oslabena rozsáhlou korupcí, nedostatkem demokratických mechanismů a neschopností zajistit základní služby obyvatelstvu. Mnozí Palestinci ztrácejí důvěru ve vlastní instituce, a mezinárodní pomoc je pro fungování samosprávy klíčová. Významná část mezinárodní komunity proto uznává, že i když je diplomatická podpora důležitá, samotné uznání nestačí; potřebná je také hluboká vnitřní reforma a stabilizace palestinských institucí.
Z právního hlediska má Palestina status pozorovatelského nečlenského státu OSN od roku 2012. V současnosti ji plně uznává více než 140 států, především z Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Většina západních zemí – včetně Spojených států – však dosud uznání odkládala s odkazem na nutnost vyjednaného řešení s Izraelem. Vlny uznání lze proto chápat i jako výraz frustrace z pokračující okupace a zablokovaného mírového procesu.
Přesto je nezbytné, aby část mezinárodní komunity vyslala jasný signál, že legitimní palestinské nároky na státnost nelze nadále přehlížet. Uznání Palestiny neřeší všechny problémy, ale představuje důležitý krok k vyvážení geopolitických sil, v nichž Spojené státy setrvale podporují Izrael, často i za cenu ignorování mezinárodního humanitárního práva.
Současná situace v Gaze ukazuje, že bez diplomatického tlaku a rovnováhy se status quo jen prohlubuje. Masivní ničení civilní infrastruktury, tisíce obětí a akutní nedostatek potravin a léků jsou výsledkem izraelské vojenské strategie, která má sice za cíl eliminaci Hamásu, ale fakticky zasahuje celou civilní populaci.
Pokud má vzniknout životaschopná Palestina, je odstranění vlivu Hamásu nezbytné. Jenže právě tento cíl, byť oprávněný, dnes slouží jako zástěrka pro devastaci celého pásma a znemožňuje jakékoli politické sjednocení.
Vytváří se tak prakticky neřešitelný paradox. Mezinárodní uznání Palestiny je nezbytné pro spravedlivé řešení konfliktu, zároveň však neexistuje jednotné a funkční vedení, které by mohlo tento stát efektivně spravovat. Eliminace Hamásu je předpokladem míru, ale současná podoba izraelské ofenzivy spíše podkopává šance na politickou rekonstrukci a posiluje radikalizaci. Mezinárodní komunita proto čelí dilematu. Jak podpořit palestinskou státnost, aniž by legitimizovala terorismus nebo prohlubovala humanitární katastrofu?
Válka v Gaze vypadá beznadějně a bez možnosti rychlého vyřešení. Brett McGurk, bývalý americký diplomat a analytik CNN, který měl klíčovou roli při vyjednávání dvou příměří v minulosti, tvrdí, že současná situace vyžaduje okamžité a rozhodné kroky k ukončení konfliktu. Podle něj je nezbytné nejenom přivést rukojmí domů, ale i umožnit humanitární pomoc, která musí neprodleně do Gazy dorazit, a zároveň se soustředit na dlouhodobou obnovu regionu bez vlivu Hamásu. McGurk navrhuje několik kroků, které by mohly pomoci tuto katastrofální situaci řešit.
Evropští lídři se v posledních měsících naučili jednou zásadní lekci: pracovat s americkým prezidentem Donaldem Trumpem tak, jaký je – a ne jakého by si přáli. Tento přístup se plně projevil při nedávném oznámení, že Spojené státy budou i nadále dodávat zbraně Ukrajině, ale způsobem, který umožní Evropanům zakoupit zbraně sami, přičemž NATO bude koordinovat jejich doručení.
Ukrajina se po letech konfliktu potýká s tichým, ale neuvěřitelně zákeřným nepřítelem – minami, které zůstaly ukryté v polích, lesích a městech po celé zemi. V jihoukrajinském městečku Bezymenne se Viktoria Šynkar, bývalá kadeřnice, pohybuje po poli s detektorem kovů. Každý její krok je rozhodující – může jít o otázku života, jejího nebo těch, kteří se sem v budoucnu vrátí. Dnes, místo nůžek, používá detektor kovů a ochranný oblek. Pracuje pro britskou organizaci Halo Trust, která patří mezi 80 týmů, které se podílejí na odminování Ukrajiny.
Politická mapa světa se neustále mění a vyvíjí. V příštích letech může dojít k zásadním změnám, které přetvoří hranice, jak je dnes známe. Súdán se nachází na prahu rozpadu, Tchaj-wan osciluje mezi faktickou nezávislostí a hrozbou invaze, Skotsko a Katalánsko neustále volají po odtržení. Separatistická hnutí nabírají na síle, vznikají nové „de facto státy“ a význam státních hranic se postupně rozplývá. Současně ale může dojít i k opačnému trendu – vzniku rozsáhlých nadnárodních celků, které spojí desítky států pod jednu střechu.
Izraelská bezpečnostní schůzka, která měla projednat plán premiéra Benjamina Netanjahua na „plnou okupaci“ Gazy, byla odložena kvůli rostoucímu napětí ohledně proveditelnosti tohoto záměru.
Ukrajina čelí neúprosným útokům ruských dronů a její spojenci jí neposkytují dostatečnou ochranu proti vzdušným hrozbám, což vede Kyjev k vývoji vlastních střel. Ty budou součástí neustálého technologického závodu, kde každá strana vylepšuje své drony a rakety tak, aby reagovala na krok toho druhého, v nekonečném a smrtícím cyklu.
Předseda krymskotatarského Medžlisu Refat Čubarov vyzval národy žijící pod nadvládou Moskvy k povstání a boji za svobodu. Pro britský deník Express prohlásil, že jedině úplná porážka Ruska na Ukrajině a následný rozpad Ruské federace mohou zabránit vypuknutí další světové války. Jeho slova přicházejí v okamžiku, kdy svět stále více vnímá hrozbu eskalace napětí, nejen v Evropě, ale i v Asii.
Tři roky války změnily každodenní život obyvatel Ukrajiny. Zvuk nočních sirén se stal stejně běžnou součástí jejich života jako ranní káva nebo cesta do práce. Zvláště v Kyjevě, kde lidé dlouho věřili, že díky moderním západním systémům protivzdušné obrany, zejména americkým Patriotům, budou relativně v bezpečí. Tato iluze bezpečí však začala mizet s návratem Donalda Trumpa do Bílého domu, který výrazně změnil kurz americké politiky vůči Ukrajině.
Bývalý bezpečnostní pracovník působící v distribučních centrech potravinové pomoci v Gaze obvinil ve svědectví pro BBC organizaci Gaza Humanitarian Foundation (GHF) z těžkého porušování lidských práv. Podle jeho výpovědi docházelo k opakovanému používání násilí ze strany ostrahy GHF, včetně střelby na neozbrojené palestinské civilisty, včetně žen, dětí a starších osob. Svědek uvedl, že incidenty zahrnovaly i použití kulometů proti davům, které údajně postupovaly příliš pomalu.
Nedávné prohlášení prezidenta Donalda Trumpa o plánovaných dodávkách amerických systémů protivzdušné obrany Patriot na Ukrajinu vyvolalo v Kyjevě naději. Není divu, v době, kdy Ukrajina čelí každodenním nočním útokům ruských dronů a raket, jsou tyto systémy spásou, po které dlouhodobě volá nejen prezident Volodymyr Zelenskyj.
Pokroky v oblasti umělé inteligence (AI) podle nedávného výzkumu výrazně zvyšují hrozbu, že se biologické zbraně stanou dostupnými širšímu okruhu lidí, což by mohlo pětinásobně zvýšit pravděpodobnost globální katastrofy. Odborníci upozorňují, že současné generace AI, jako jsou modely vyvinuté firmami OpenAI a Anthropic, mohou poskytovat velmi přesné rady v oblasti virologie – dokonce i laikům, kteří by mohli zkoušet vytvořit smrtící virus.
Vladimir Putin válku na Ukrajině začal, Joe Biden ji nezastavil. Ale jak týdny plynou, stává se stále jasnější, že tato válka se postupně mění v konflikt, který nyní patří prezidentovi USA Donaldu Trumpovi. Tento týden se podle analýzy CNN ukazuje, že válka mezi Ruskem a Ukrajinou, ačkoli ji Trump nevyvolal, se stala výzvou, kterou nyní musí řešit. I když ji nezahájil, Trumpova rozhodnutí formují její vývoj a pravděpodobně definují jeho prezidentství způsoby, které nikdo nečekal.