Západní mocnosti včetně Velké Británie a Kanady se chystají uznat Palestinu jako nezávislý stát poté, co tak učinila Francie. Tento krok má posílit diplomatický tlak na Izrael a vyvážit jednostrannou podporu USA, které i přes humanitární krizi v Gaze nadále plně stojí za izraelskou vládou. Přestože je uznání Palestiny nutné a symbolicky silné, narazí na realitu rozděleného území, nefunkčních institucí a přítomnosti Hamásu, což vytváří takřka neřešitelný politický a bezpečnostní paradox.
Rostoucí počet států včetně Velké Británie a Kanady deklaruje připravenost uznat Palestinu jako nezávislý stát. Po loňském uznání španělské, irské a norské vlády a červencovém uznání ze strany francouzského prezidenta Emmanuela Macrona se k tomuto kroku začínají přiklánět i další západní mocnosti, což představuje diplomatický posun po letech stagnace mírového procesu.
Symbolický význam těchto uznání je nepopiratelný, protože vytvářejí tlak na mezinárodní scéně a posilují požadavek na spravedlivé řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Současně však zůstává otázkou, zda je palestinská entita připravená fungovat jako plnohodnotný stát.
Geografická a politická realita je totiž komplikovaná. Území, které by mělo tvořit budoucí Palestinu, tedy Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy, je fakticky rozdělené, a to nejen geograficky izraelskou kontrolou, ale i vnitřně politicky. Západní břeh je spravován Palestinskou samosprávou pod vedením hnutí Fatah, zatímco Pásmo Gazy ovládá islamistické hnutí Hamás, které je Spojenými státy a Evropskou unií považováno za teroristickou organizaci. Tyto dvě entity mezi sebou dlouhodobě soupeří a nemají společnou politickou vizi.
Palestinská samospráva navíc čelí vážným problémům v oblasti správy, ekonomiky, bezpečnosti i legitimity. Její autorita je oslabena rozsáhlou korupcí, nedostatkem demokratických mechanismů a neschopností zajistit základní služby obyvatelstvu. Mnozí Palestinci ztrácejí důvěru ve vlastní instituce, a mezinárodní pomoc je pro fungování samosprávy klíčová. Významná část mezinárodní komunity proto uznává, že i když je diplomatická podpora důležitá, samotné uznání nestačí; potřebná je také hluboká vnitřní reforma a stabilizace palestinských institucí.
Z právního hlediska má Palestina status pozorovatelského nečlenského státu OSN od roku 2012. V současnosti ji plně uznává více než 140 států, především z Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Většina západních zemí – včetně Spojených států – však dosud uznání odkládala s odkazem na nutnost vyjednaného řešení s Izraelem. Vlny uznání lze proto chápat i jako výraz frustrace z pokračující okupace a zablokovaného mírového procesu.
Přesto je nezbytné, aby část mezinárodní komunity vyslala jasný signál, že legitimní palestinské nároky na státnost nelze nadále přehlížet. Uznání Palestiny neřeší všechny problémy, ale představuje důležitý krok k vyvážení geopolitických sil, v nichž Spojené státy setrvale podporují Izrael, často i za cenu ignorování mezinárodního humanitárního práva.
Současná situace v Gaze ukazuje, že bez diplomatického tlaku a rovnováhy se status quo jen prohlubuje. Masivní ničení civilní infrastruktury, tisíce obětí a akutní nedostatek potravin a léků jsou výsledkem izraelské vojenské strategie, která má sice za cíl eliminaci Hamásu, ale fakticky zasahuje celou civilní populaci.
Pokud má vzniknout životaschopná Palestina, je odstranění vlivu Hamásu nezbytné. Jenže právě tento cíl, byť oprávněný, dnes slouží jako zástěrka pro devastaci celého pásma a znemožňuje jakékoli politické sjednocení.
Vytváří se tak prakticky neřešitelný paradox. Mezinárodní uznání Palestiny je nezbytné pro spravedlivé řešení konfliktu, zároveň však neexistuje jednotné a funkční vedení, které by mohlo tento stát efektivně spravovat. Eliminace Hamásu je předpokladem míru, ale současná podoba izraelské ofenzivy spíše podkopává šance na politickou rekonstrukci a posiluje radikalizaci. Mezinárodní komunita proto čelí dilematu. Jak podpořit palestinskou státnost, aniž by legitimizovala terorismus nebo prohlubovala humanitární katastrofu?
Tisíce Poláků, kteří se domnívali, že jsou již dávno rozvedeni, zjišťují znepokojivou skutečnost: z právního hlediska mohou být stále manželé. Tento chaos je nečekaným důsledkem snahy polské vlády premiéra Donalda Tuska o nápravu kontroverzních justičních reforem z éry předchozího kabinetu. Problém naplno vyvstal v lednu v severovýchodním městě Giżycko, kde soud odmítl rozdělit majetek rozvedeného páru.
Prezident Donald Trump zvažuje rozsáhlou vojenskou operaci proti Íránu poté, co diplomatické snahy o omezení íránského jaderného a raketového programu skončily bez výsledku. Teherán na tyto hrozby reagoval s rozhořčením a varoval, že v případě útoku okamžitě zasáhne cíle v Izraeli. Tato vyostřená rétorika následuje po krvavém potlačení vnitřních protestů v Íránu, které si vyžádalo stovky obětí.
Letiště v několika asijských zemích znovu zavádějí zdravotní kontroly a monitoring cestujících, což připomíná opatření z dob globální pandemie. Důvodem k ostražitosti je nové ohnisko viru nipah, které se objevilo v indickém státě Západní Bengálsko. Thajsko, Nepál a Tchaj-wan patří k prvním státům, které zpřísnily preventivní kroky, aby zabránily zavlečení této nebezpečné infekce na své území.
Bezpilotní letouny zcela ovládly ukrajinské bojiště a v současnosti způsobují drtivou většinu všech ztrát. Podle čerstvé analýzy lotyšského Úřadu pro ochranu ústavy (SAB) mají drony na svědomí 70 až 80 procent všech mrtvých a zraněných vojáků na obou stranách fronty. Tato technologie tak v účinnosti daleko předstihla klasické dělostřelectvo, tanky i pěchotní zbraně.
V Praze se dnes odpoledne uskutečnila mohutná demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla, kterou zorganizoval spolek Milion chvilek pro demokracii. Účastníci zcela zaplnili Staroměstské náměstí i Václavské náměstí, kam museli pořadatelé akci kvůli obrovskému zájmu veřejnosti rozšířit. Organizátoři hned v úvodu kritizovali hnutí Motoristé sobě s tím, že ačkoliv ve volbách získalo pouze 6,5 procenta hlasů, jeho zástupci se chovají, jako by jim patřila celá země.
Sedmadvacet unijních států definitivně potvrdilo kompletní zákaz dovozu ruského plynu v kapalné i potrubní formě. Podle verdiktu Rady EU skončí import zkapalněného zemního plynu (LNG) k prvnímu lednu 2027. Dodávky skrze plynovody budou pak definitivně zastaveny k 30. září téhož roku.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil, že další kolo trilaterálních jednání mezi Ukrajinou, Ruskem a Spojenými státy se uskuteční ve dnech 4. a 5. února v Abú Zabí.
Íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí varoval Spojené státy, že jakýkoli vojenský útok na jeho zemi by okamžitě rozpoutal rozsáhlý regionální konflikt. Toto prohlášení přichází v době, kdy USA v blízkosti íránských hranic posilují svou vojenskou přítomnost, včetně nasazení letadlové lodi USS Abraham Lincoln v Arabském moři. Chameneí vzkázal, že Američané si musí být vědomi následků zahájení války, a zdůraznil, že íránský národ se přítomnosti cizích plavidel nezalekne.
Politika kontroly zbraní ve Spojených státech se pod vlivem rétoriky prezidenta Donalda Trumpa ocitla v situaci, kterou analytici i právníci popisují jako „bizarro world“ – tedy jakýsi obrácený, v překladu dokonce bizarní, svět, kde se tradiční politické role zcela promíchaly. Trumpovy nedávné výroky v souvislosti s tragickou střelbou v Minneapolis totiž postavily lobbistické skupiny hájící právo na držení zbraní do defenzivy a vytvořily nečekaná spojenectví napříč politickým spektrem.
Čína vysílá podle expertů Rusku tiché varování v podobě své nové jaderné ponorky typu 096 (třída Tang). Při současném tempu výroby je velmi pravděpodobné, že čínské ponorkové síly v krátké době početně překonají ty ruské, ačkoli jejich skutečná kvalita zůstává předmětem diskusí. Peking se tímto krokem snaží zajistit pozici globální námořní velmoci a posílit svůj jaderný odstrašující arzenál.
Bělorusko se oficiálně připojilo k iniciativě amerického prezidenta Donalda Trumpa s názvem „Rada míru“ (Board of Peace). Tento krok vyvolává značné kontroverze a údiv mezinárodní komunity, zejména kvůli dlouhodobým represím režimu proti opozici a aktivní podpoře ruské invaze na Ukrajinu. Rada ve svém prohlášení na síti X přivítala Minsk jako zakládajícího člena této rozšiřující se mezinárodní organizace.
Oděsa, strategický přístav u Černého moře, se v posledních měsících stala jedním z hlavních terčů ruských útoků. Protože se ruská vojska nedokázala k městu probojovat po souši ani po vodě, zaměřila se na intenzivní ostřelování pomocí raket a bezpilotních letounů. Pro místní obyvatele se tak život změnil v neustálý strach, kdy jsou noční nálety dronů Šáhid prakticky na denním pořádku.