Papež František zemřel. Muž, který během svého pontifikátu opakovaně cestoval do míst, kam se většina světových lídrů neodvažuje ani podívat na mapě. Nevrátí se do Karakoše, kde naslouchal příběhům lidí, kterým se rozpadl svět. Nepřejde pěšky trosky Mosulu, kde to ještě doutnalo po zvěrstvech Islámského státu. Už nevstoupí do Jižního Súdánu ani do Konga, které mír v novodobé historii prakticky ještě nezažily.
Zato Donald Trump je zpátky. Prezidentem podruhé, tentokrát bez snahy o jakoukoli přetvářku. Od konce svého prvního mandátu nenavštívil jedinou skutečnou krizovou oblast. Ještě v letech 2018 a 2019 sice dorazil do Iráku a Afghánistánu, ale jen na přísně střežené základny, obklopen vojáky a bez kontaktu s realitou. Civilisté byli za ostnatým drátem. V roce 2024 tvrdil, že byl v Gaze – ovšem bez důkazů. Napsal to na sociální sítě – a co napíše na sociální sítě, je jeho pravda a nic ji nezmění.
Papež František naproti tomu cestoval opakovaně, záměrně a veřejně. Šel mezi lidi, kteří přežili válku, žili v chudobě, nesli si následky katastrof. Zatímco Trump se ukrýval za oceánem, František šel mezi zranitelné. A byl vidět.
A Vladimir Putin? Už od roku 2000 se objevuje výhradně tam, kde má Rusko nad vším absolutní kontrolu – Čečensko, Krym, Donbas. Vždy jen okupovaná území, vše pod pečlivým dohledem. Naposledy Mariupol – město, které se od začátku ruské agrese mezitím proměnilo ve vzorový příklad rusifikace.
Kulturní centra přestavěná, místní vůdci pečlivě vybraní, trasy pohybu zabezpečené. Každé setkání působí jako součást scénáře, území předem vydezinfikované od všeho nepředvídatelného. Putinova přítomnost není výrazem zájmu, ale nástrojem kontroly.
Papež František nic nepřipravoval. Nehledal kulisy, ale svědky. Nechtěl bezpečí, ale vidět realitu. A právě proto, když dnes sledujeme návrat Trumpa a rutinu Putina, je absence Františka tak zřetelná. Ne proto, že byl silnější než oni. Ale proto, že měl odvahu být slabý – tam, kde oni budují obraz neomylné autority.
Svět si mezitím bez většího odporu zvykl na podivnou novou normu: že ti nejhlasitější, ti s největšími gesty a nejsilnějšími prohlášeními, ti, kteří vykreslují sebe sama jako obránce civilizace, národa, víry nebo hodnot, zpravidla sklapnou právě ve chvíli, kdy by měli skutečně něco udělat. Kdy by měli opustit komfortní zónu, vystoupit ze svých konvojů a vyrazit do míst, kde se skutečně lámou osudy.
Do míst, kde lidé nežijí v klidu a pohodě. Kde se nečeká na grandiózní příjezd známého politika, ale na vodu, léky nebo zprávu o přeživších. Do krizových zón, kde je víc bolesti, než kamery vůbec dokážou zachytit, a víc obyčejné lidskosti, než si ti nejmocnější dokázali představit. Snad proto, že jim kus lidskosti ohromně chybí.
Právě tam, kde by se velká slova konečně mohla proměnit v něco skutečného, kde by mohly mít význam – právě tam se ti nejhlasitější náhle odmlčí. Zmizí. A zůstane jen ticho. Nepříjemné, dlouhé ticho, které ale často řekne víc než všechny jejich odporné slogany dohromady.
Americký prezident Donald Trump opět rozvířil vody mezinárodní diplomacie svým osobitým smyslem pro humor. Během čtvrtečního setkání s japonskou premiérkou Sanae Takaiči v Oválné pracovně se neudržel a v souvislosti s probíhající válkou v Íránu rýpl do Japonska připomínkou útoku na Pearl Harbor z roku 1941.
Americký prezident Donald Trump otevřeně vyzval klíčové světové mocnosti, včetně Velké Británie, Číny, Francie a Japonska, aby se aktivně zapojily do ochrany ropných tankerů v Hormuzském průlivu. Tento krok přichází ve chvíli, kdy se ukazuje, že Bílý dům podcenil íránskou strategii asymetrického válčení. Washington zřejmě nepočítal s tím, že Teherán odpoví na vojenský tlak cílenými útoky na obchodní lodě a spojenecké základny v Perském zálivu, čímž způsobí Západu citelné hospodářské ztráty.
Napětí na Blízkém východě opět eskalovalo poté, co vysoký íránský bezpečnostní zdroj potvrdil, že se konfrontace se Spojenými státy a Izraelem rozšířila do podoby regionální války. Teherán varoval před rozsáhlou odvetou, která by mohla ochromit kritickou infrastrukturu v celém regionu. Tato slova padla v reakci na nedávné útoky na íránská energetická zařízení, která podle zdroje zahájila novou, nebezpečnou fázi konfliktu.
Námořní sledovací data potvrzují, že ke břehům Kuby, která se zmítá v hluboké energetické krizi a čelí drsné ekonomické blokádě ze strany USA, míří statisíce barelů ruské ropy. Tento krok přichází v době, kdy americký prezident Donald Trump stupňuje tlak na komunistický ostrov a otevřeně hovoří o možnosti jeho úplného ovládnutí.
Generální tajemník NATO Mark Rutte vyjádřil ve čtvrtek v Bruselu přesvědčení, že se spojencům podaří najít cestu k obnovení provozu v Hormuzském průlivu. Tato klíčová námořní cesta zůstává zablokovaná poté, co na Írán zaútočily síly Spojených států a Izraele. Rutte zdůraznil, že uvnitř Aliance probíhají intenzivní diskuse o tom, jak k tomuto obrovskému bezpečnostnímu problému přistoupit.
V České republice se schyluje k ostrému politickému střetu kvůli připravovanému zákonu, který má zpřísnit dohled nad financováním neziskových organizací (NGO). Opozice, akademici i samotné neziskovky varují, že vláda premiéra Andreje Babiše připravuje legislativu po vzoru Ruska či Gruzie, která by mohla sloužit k umlčení kritických hlasů a stigmatizaci občanské společnosti.
Největší světová síť klimatických organizací Climate Action Network (CAN), která zastřešuje více než 1 900 občanských spolků ve 130 zemích, vydala ve čtvrtek ostré prohlášení, v němž odsuzuje společný americko-izraelský útok na Írán.
Pentagon požádal Bílý dům o schválení gigantického rozpočtového balíčku ve výši přesahující 200 miliard dolarů na financování probíhající války v Íránu. Tato astronomická částka má pokrýt náklady na operace, které za pouhé tři týdny vyčerpaly značnou část amerických zásob moderních zbraní. Podle informací z vládních kruhů se však očekává, že tento požadavek narazí v Kongresu na tvrdý odpor.
Navzdory drtivým ztrátám a bezprostřední hrozbě kolapsu režimu dává Írán jasně najevo, že nehodlá kapitulovat. Teherán se sice nachází v nejzranitelnější pozici své historie, přesto sází na strategii prodlužování konfliktu se Spojenými státy a Izraelem. Jeho cílem není klasické vojenské vítězství, ale snaha učinit pokračování války pro všechny ostatní natolik nákladným, že si nakonec vynutí nové uspořádání regionu ve svůj prospěch.
Maďarská vláda vyslala směrem k Bruselu jasný vzkaz: pokud bude Evropská unie vymáhat zpět kontroverzně vyplacené miliardy eur, musí stejný metr uplatnit i na Polsko. Maďarský ministr pro evropské záležitosti János Bóka v rozhovoru pro Politico uvedl, že případné navrácení 10 miliard eur ze strany Budapešti by mělo automaticky vést k vymáhání až 137 miliard eur od Varšavy.
Současný válečný konflikt v Íránu vystavuje generálního tajemníka NATO Marka Rutteho dosud nejtěžší zkoušce v jeho vztahu s Donaldem Trumpem. Americký prezident totiž v úterý ostře zkritizoval spojence v Alianci a označil je za „velmi hloupé“, protože odmítli jeho požadavky na vojenskou podporu při zajišťování strategického Hormuzského průlivu. Trump dokonce varoval, že by USA měly kvůli tomuto postoji zvážit svou další roli v celém paktu.
Evropské trhy se zemním plynem zažily v posledních hodinách drastický otřes, když jeho cena vyskočila o celých 35 %. Tento prudký nárůst je přímým důsledkem zintenzivnění útoků na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu. Od 28. února, kdy začal válečný konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, se ceny plynu v Evropě podle agentury Reuters zvedly již o více než 60 %.
