Americký prezident Donald Trump znovu varoval Rusko před „vážnými následky“, pokud nebude usilovat o ukončení války na Ukrajině. Konkrétní opatření ale neoznámil a Washington nadále zůstává v pozadí, zatímco břemeno vojenské podpory Kyjevu nesou zejména evropští spojenci. Trumpova silná slova tak zatím postrádají činy, bez nichž hrozí další oslabení západního vlivu.
Trump vystoupil s ostrým varováním směrem k Moskvě. Pokud se podle něj na vzájemném pátečním summitu na Aljašce ukáže, že ruský prezident Vladimir Putin nemá skutečný zájem na ukončení války na Ukrajině, bude to mít pro Rusko „vážné následky“.
Přesná podoba těchto následků však zůstává nejasná. Trump ji nespecifikoval, ačkoli v minulosti několikrát hovořil o možnosti přísnějších sankcí či obchodních cel. Výsledek tak zatím působí spíše jako další z jeho známých rétorických výpadů než jako promyšlená strategická výzva.
Tato prohlášení zapadají do dosavadní linie Trumpovy zahraničněpolitické komunikace – silná slova, často pronesená bez konzultace s odbornými kruhy, a minimální konkrétní kroky. Situace kolem rusko-ukrajinské války však ukazuje, že pouhá slova už nemusí stačit.
Spojené státy mají sice teoretickou možnost zesílit tlak na Moskvu, například prostřednictvím tzv. sekundárních sankcí, tedy opatření vůči zemím, které pomáhají Rusku obcházet již existující sankční režim. Tyto kroky by mohly citelně zasáhnout nejen Rusko, ale i některé klíčové partnery USA v Asii či na Blízkém východě. Jenže právě kvůli tomu jsou tyto kroky politicky extrémně komplikované a Trumpova administrativa se jim zatím důsledně vyhýbá.
Ve skutečnosti dnes Spojené státy nemají mnoho dalších pák, jak Rusko skutečně zasáhnout – přinejmenším ne bez výrazného zvýšení rizika širšího konfliktu. Diplomatické vztahy mezi Washingtonem a Moskvou se nacházejí v hlubokém útlumu, obchodní výměna je minimální, a vojenské prostředky USA jsou dlouhodobě rozprostřeny mezi závazky v Evropě, Asii a Pacifiku. A právě v tomto kontextu se ukazuje, že prohlášení o „vážných následcích“ zůstávají bez praktického zázemí.
Pokud by Donald Trump skutečně chtěl Kreml přinutit ke změně kurzu, musel by jít mnohem dál než jen opakovat neurčité hrozby. Nabízí se například dramatické zesílení vojenské podpory Ukrajině – a to nejen v objemu, ale i ve formě. Například přímé dodávky americké munice, techniky a výcviku, hrazené z amerických zdrojů. Takový krok by měl reálný dopad jak na bojeschopnost ukrajinských jednotek, tak na morálku ruského velení. Jenže právě tomuto scénáři se Trump zatím systematicky vyhýbá.
V praxi totiž většina aktuální pomoci Ukrajině nepochází z amerických zdrojů. Washington sice formálně deklaruje podporu, ale realizace často probíhá skrze evropské a kanadské partnery. Spojenci ze Severoatlantické aliance nakupují zbraně, které pak posílají na Ukrajinu – zatímco USA zůstávají v pozadí. Tento model sice umožňuje Bílému domu udržet si určitý odstup a vyhnout se přímé eskalaci s Moskvou, ale zároveň zpochybňuje skutečný podíl USA na podpoře Kyjeva.
Tato strategie „pomoci na dálku“ má ovšem své limity – jak vojenské, tak symbolické. Ukrajina, která čelí nejen masivnímu vojenskému tlaku, ale i rostoucí únavě Západu z vleklého konfliktu, nutně potřebuje nejen techniku, ale i politickou jistotu, že hlavní demokratické mocnosti za ní skutečně stojí. Když se Spojené státy staví do pozice jakéhosi koordinátora, ale nikoli hlavního dodavatele, vysílají tím do Moskvy nebezpečný signál, že se konflikt může stát „evropským problémem“, nikoli prioritou celého Západu.
Zároveň tím oslabují svou vlastní pozici lídra aliance, kterou po desetiletí zastávaly. Role Spojených států jako „štítu svobodného světa“ byla vždy opřena nejen o vojenskou sílu, ale i o ochotu tuto sílu v případě potřeby využít. Dnešní zdrženlivost, byť motivovaná snahou omezit riziko eskalace, může být vnímána jako váhavost, a ta se v mezinárodní politice často trestá ztrátou vlivu.
Navíc je třeba si uvědomit, že evropské kapacity, ať už logistické, finanční či výrobní, nejsou neomezené. Řada zemí EU čelí ekonomickým potížím, rostoucí skepsi veřejnosti vůči pokračující podpoře Ukrajiny a v některých případech i přímým proruským vlivům uvnitř politických struktur.
Pokud má vojenská a humanitární pomoc Kyjevu zůstat stabilní, udržitelná a efektivní, nelze ji zcela přenést na bedra Evropy a Kanady. Spojené státy se budou muset rozhodnout, zda zůstanou v roli vzdáleného dirigenta, nebo se opět stanou skutečným hráčem.
Jakkoli může být snaha o opatrnost pochopitelná, v současném geopolitickém kontextu nese i riziko. Kreml sleduje každou známku nerozhodnosti na straně Západu. A právě v mlčení či váhavosti Washingtonu může vidět prostor pro další eskalaci – ať už na frontové linii, nebo v hybridních formách vedení konfliktu.
Pokud chce prezident Trump přesvědčit jak své spojence, tak své protivníky, že Spojené státy nadále představují sílu, se kterou je nutno počítat, bude muset učinit víc než jen opakovat varování.
V mezinárodní politice totiž platí jednoduché pravidlo: slova mají váhu jen tehdy, pokud jsou podepřena činy.
Současný válečný konflikt v Íránu vystavuje generálního tajemníka NATO Marka Rutteho dosud nejtěžší zkoušce v jeho vztahu s Donaldem Trumpem. Americký prezident totiž v úterý ostře zkritizoval spojence v Alianci a označil je za „velmi hloupé“, protože odmítli jeho požadavky na vojenskou podporu při zajišťování strategického Hormuzského průlivu. Trump dokonce varoval, že by USA měly kvůli tomuto postoji zvážit svou další roli v celém paktu.
Evropské trhy se zemním plynem zažily v posledních hodinách drastický otřes, když jeho cena vyskočila o celých 35 %. Tento prudký nárůst je přímým důsledkem zintenzivnění útoků na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu. Od 28. února, kdy začal válečný konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, se ceny plynu v Evropě podle agentury Reuters zvedly již o více než 60 %.
Americký prezident Donald Trump varoval Írán, že příští útok na jeho ropná pole už mohou provést jeho krajané. Reagoval tak na íránskou odvetu, která po izraelském úderu směřovala proti zařízením na zpracování zemního plynu v Kataru.
Velikonoce se každým dnem přibližují, takže je nejvyšší čas, aby se někteří důchodci dozvěděli, co je čeká. Jak upozornila Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), budou se kvůli dubnovým svátkům letos poprvé měnit výplatní termíny důchodů.
Máme před sebou další víkend, po kterém přijde na řadu poslední ryze březnový týden. Podle předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se počasí v jeho průběhu pokazí. Projeví se to i na teplotách.
Kauza úspěšného českého filmu Sbormistr dospěla do zajímavého bodu. Soud se do ní vložil tím způsobem, že vydal předběžné opatření, které pro tuto chvíli znemožňuje televizní šíření tohoto díla. Úspěch slaví žena, které vadí, že se snímek bez jejího souhlasu inspiroval jejím životním příběhem.
Dnes už je bývalým princem Andrewem a všichni dobře vědí, co mu zlomilo vaz. Byl to blízký vztah s americkým finančníkem a sexuálním delikventem Jeffrey Epsteinem. Elitní britský deník se teď rozhodl popsat, jak se vztah této dvojice v čase vyvíjel.
Blízký východ se zmítá v nejhorší vlně násilí za poslední desetiletí a počet obětí napříč celým regionem od konce února drasticky narůstá. Podle nejnovějších údajů libanonského ministerstva zdravotnictví bylo v Libanonu za necelých dva a půl týdne zabito nejméně 968 lidí. Izraelské bombardování země, které začalo 2. března, si vyžádalo životy mnoha civilistů, přičemž mezi mrtvými je potvrzeno nejméně 116 dětí.
Americké zpravodajské služby dospěly k závěru, že íránský režim sice po vlně útoků na své vedení a vojenské kapacity nadále existuje, jeho akceschopnost je však zásadně podlomena. Na slyšení v Senátu o globálních hrozbách to ve středu uvedla ředitelka národních zpravodajských služeb (DNI) Tulsi Gabbardová. Podle ní je režim v současnosti „značně degradován“, což je důsledek operací, při nichž zahynula řada nejvyšších představitelů země včetně ajatolláha Alího Chameneího.
Ruskou politickou scénou otřásla nečekaná událost. Ilja Remeslo, pětačtyřicetiletý právník a dlouholetý loajální šiřitel prokremelské propagandy, veřejně vystoupil proti Vladimiru Putinovi. Remeslo, který se dříve specializoval na diskreditaci nezávislých novinářů a opozičních politiků včetně Alexeje Navalného, zveřejnil na svém Telegramu manifest s názvem „Pět důvodů, proč jsem přestal podporovat Vladimira Putina“.
Íránský prezident Masúd Pezeškiján ve středu odpoledne oficiálně potvrdil smrt ministra tajných služeb Esmáíla Chatíba. Toto prohlášení přišlo jen několik hodin poté, co Izrael oznámil, že Chatíb byl cílem a obětí nočního náletu v Teheránu. Potvrzení ze strany íránské hlavy státu definitivně ukončilo spekulace o osudu jednoho z nejmocnějších mužů tamního bezpečnostního aparátu.
Současná krize v Íránu a faktické uzavření Hormuzského průlivu otřásly globálními trhy s energiemi i komoditami. Tento konflikt však vynesl na světlo mnohem hlubší problém: moderní světový obchod je až nebezpečně závislý na překvapivě malém počtu úzkých námořních cest, takzvaných „úzkých hrdel“ (chokepoints). Stačí zablokování jediného z nich a globální dodavatelské řetězce se začnou hroutit jako domeček z karet.