Americký prezident Donald Trump znovu varoval Rusko před „vážnými následky“, pokud nebude usilovat o ukončení války na Ukrajině. Konkrétní opatření ale neoznámil a Washington nadále zůstává v pozadí, zatímco břemeno vojenské podpory Kyjevu nesou zejména evropští spojenci. Trumpova silná slova tak zatím postrádají činy, bez nichž hrozí další oslabení západního vlivu.
Trump vystoupil s ostrým varováním směrem k Moskvě. Pokud se podle něj na vzájemném pátečním summitu na Aljašce ukáže, že ruský prezident Vladimir Putin nemá skutečný zájem na ukončení války na Ukrajině, bude to mít pro Rusko „vážné následky“.
Přesná podoba těchto následků však zůstává nejasná. Trump ji nespecifikoval, ačkoli v minulosti několikrát hovořil o možnosti přísnějších sankcí či obchodních cel. Výsledek tak zatím působí spíše jako další z jeho známých rétorických výpadů než jako promyšlená strategická výzva.
Tato prohlášení zapadají do dosavadní linie Trumpovy zahraničněpolitické komunikace – silná slova, často pronesená bez konzultace s odbornými kruhy, a minimální konkrétní kroky. Situace kolem rusko-ukrajinské války však ukazuje, že pouhá slova už nemusí stačit.
Spojené státy mají sice teoretickou možnost zesílit tlak na Moskvu, například prostřednictvím tzv. sekundárních sankcí, tedy opatření vůči zemím, které pomáhají Rusku obcházet již existující sankční režim. Tyto kroky by mohly citelně zasáhnout nejen Rusko, ale i některé klíčové partnery USA v Asii či na Blízkém východě. Jenže právě kvůli tomu jsou tyto kroky politicky extrémně komplikované a Trumpova administrativa se jim zatím důsledně vyhýbá.
Ve skutečnosti dnes Spojené státy nemají mnoho dalších pák, jak Rusko skutečně zasáhnout – přinejmenším ne bez výrazného zvýšení rizika širšího konfliktu. Diplomatické vztahy mezi Washingtonem a Moskvou se nacházejí v hlubokém útlumu, obchodní výměna je minimální, a vojenské prostředky USA jsou dlouhodobě rozprostřeny mezi závazky v Evropě, Asii a Pacifiku. A právě v tomto kontextu se ukazuje, že prohlášení o „vážných následcích“ zůstávají bez praktického zázemí.
Pokud by Donald Trump skutečně chtěl Kreml přinutit ke změně kurzu, musel by jít mnohem dál než jen opakovat neurčité hrozby. Nabízí se například dramatické zesílení vojenské podpory Ukrajině – a to nejen v objemu, ale i ve formě. Například přímé dodávky americké munice, techniky a výcviku, hrazené z amerických zdrojů. Takový krok by měl reálný dopad jak na bojeschopnost ukrajinských jednotek, tak na morálku ruského velení. Jenže právě tomuto scénáři se Trump zatím systematicky vyhýbá.
V praxi totiž většina aktuální pomoci Ukrajině nepochází z amerických zdrojů. Washington sice formálně deklaruje podporu, ale realizace často probíhá skrze evropské a kanadské partnery. Spojenci ze Severoatlantické aliance nakupují zbraně, které pak posílají na Ukrajinu – zatímco USA zůstávají v pozadí. Tento model sice umožňuje Bílému domu udržet si určitý odstup a vyhnout se přímé eskalaci s Moskvou, ale zároveň zpochybňuje skutečný podíl USA na podpoře Kyjeva.
Tato strategie „pomoci na dálku“ má ovšem své limity – jak vojenské, tak symbolické. Ukrajina, která čelí nejen masivnímu vojenskému tlaku, ale i rostoucí únavě Západu z vleklého konfliktu, nutně potřebuje nejen techniku, ale i politickou jistotu, že hlavní demokratické mocnosti za ní skutečně stojí. Když se Spojené státy staví do pozice jakéhosi koordinátora, ale nikoli hlavního dodavatele, vysílají tím do Moskvy nebezpečný signál, že se konflikt může stát „evropským problémem“, nikoli prioritou celého Západu.
Zároveň tím oslabují svou vlastní pozici lídra aliance, kterou po desetiletí zastávaly. Role Spojených států jako „štítu svobodného světa“ byla vždy opřena nejen o vojenskou sílu, ale i o ochotu tuto sílu v případě potřeby využít. Dnešní zdrženlivost, byť motivovaná snahou omezit riziko eskalace, může být vnímána jako váhavost, a ta se v mezinárodní politice často trestá ztrátou vlivu.
Navíc je třeba si uvědomit, že evropské kapacity, ať už logistické, finanční či výrobní, nejsou neomezené. Řada zemí EU čelí ekonomickým potížím, rostoucí skepsi veřejnosti vůči pokračující podpoře Ukrajiny a v některých případech i přímým proruským vlivům uvnitř politických struktur.
Pokud má vojenská a humanitární pomoc Kyjevu zůstat stabilní, udržitelná a efektivní, nelze ji zcela přenést na bedra Evropy a Kanady. Spojené státy se budou muset rozhodnout, zda zůstanou v roli vzdáleného dirigenta, nebo se opět stanou skutečným hráčem.
Jakkoli může být snaha o opatrnost pochopitelná, v současném geopolitickém kontextu nese i riziko. Kreml sleduje každou známku nerozhodnosti na straně Západu. A právě v mlčení či váhavosti Washingtonu může vidět prostor pro další eskalaci – ať už na frontové linii, nebo v hybridních formách vedení konfliktu.
Pokud chce prezident Trump přesvědčit jak své spojence, tak své protivníky, že Spojené státy nadále představují sílu, se kterou je nutno počítat, bude muset učinit víc než jen opakovat varování.
V mezinárodní politice totiž platí jednoduché pravidlo: slova mají váhu jen tehdy, pokud jsou podepřena činy.
Ministr obrany USA Pete Hegseth vystoupil na každoročním Reagan Defense Forum, kde ostře kritizoval zahraniční politiku Spojených států po studené válce. Jmenovitě napadl bývalé prezidenty i generály a prohlásil éru amerického „utopického idealismu“ za definitivně u konce.
Po nedávné tragické události v Karibském moři, při níž byli zabiti lidé na údajné drogové lodi, se objevuje složitá otázka odpovědnosti. Jedna osoba se však nemusí obávat následků – americký prezident Donald Trump. Ten má na základě loňského rozhodnutí Nejvyššího soudu širokou imunitu pro oficiální akty vykonané během jeho mandátu.
Norský ministr zahraničních věcí Espen Barth Eide prohlásil, že evropské členské státy NATO jsou pevně přesvědčeny o nepřípustnosti jakýchkoli schémat na rozdělení Evropy, podobných poválečným Jaltským dohodám z roku 1945.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu oznámil, že první fáze plánu na příměří v Gaze, který podpořila OSN, se blíží ke svému závěru. Podle jeho slov musí druhá fáze nutně zahrnovat odzbrojení Hamásu. Netanjahu uvedl, že o dalších krocích bude jednat koncem tohoto měsíce ve Washingtonu s Donaldem Trumpem, jehož návrhy pro Gazu byly kodifikovány v rezoluci Rady bezpečnosti OSN ze 17. listopadu.
I v roce 2025, který je poznamenaný eskalací globálních konfliktů, zpřísněnou ochranou hranic a obchodním napětím, zůstává mír vzácnou komoditou. Podle Globálního indexu míru (GPI) 2025, který sestavuje Institut pro ekonomiku a mír, dosáhl počet státních konfliktů nejvyšší úrovně od druhé světové války, přičemž jen letos propukly tři nové. Mnoho států reaguje zvýšenou militarizací.
Každý ví, že klíčem k dlouhému a zdravému životu je správná strava a dostatek pohybu. Ale co dělat, když jednoduše nemáte čas na hodiny v posilovně nebo na denní metu deseti tisíc kroků? Dobrou zprávou je, že zvýšením intenzity každodenních činností lze dosáhnout obrovských zdravotních přínosů. Mějte na mysli například rychlý výšlap schodů, rychlou chůzi po domě při vyřizování věcí nebo intenzivnější hraní si s dětmi či domácími mazlíčky.
Dva dny po skonu Patrika Hezuckého, oblíbeného hlasu z rádia Evropa 2, se jeho žena Nikola rozhodla sdílet veřejnosti detaily ohledně jeho zdravotního stavu. Zdravotní komplikace moderátora byly až doposud zahaleny přísným tajemstvím. Nikola na sociálních sítích popsala, jak se život jejich rodiny po náhlé diagnóze radikálně změnil.
Nepřátelské špionážní agentury se v současnosti zaměřují na pronikání do západních univerzit a soukromých společností stejně intenzivně, jako se zaměřují na vládní instituce. Toto varování zaznělo od Davida Vigneaulta, bývalého šéfa kanadské zpravodajské služby. Vigneault konkrétně upozornil na „průmyslově rozsáhlé“ pokusy Číny o krádež nových technologií, což podle něj vyžaduje zvýšenou ostražitost akademiků.
Prezident USA Donald Trump, který neustále tlačí na odstoupení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a vyhrožuje vojenskou akcí, opakovaně obviňuje jihoamerického vůdce ze dvou problémů: drog a migrantů. Trump sice tvrdí, že Venezuela „vyhodila do naší země statisíce lidí z vězení“, neexistují o však žádné důkazy.
V Asii se po sérii neobvyklých bouří a klimatickém chaosu dramaticky zvýšil počet obětí, který přesáhl 1 700 lidí. Když klimatolog Fredolin Tangang na svém počítači koncem listopadu pozoroval, jak se nad Asií formují hned tři tropické bouře současně, jeho myšlenky zabloudily k filmu Den poté. I když filmové události přesahují realitu, formace, kterou viděl na obrazovce, ho znepokojila.
Evropané by se měli přestat pouze táhnout za Donaldem Trumpem a místo toho by měli navrhnout vlastní mírový plán pro Ukrajinu. To je názor eurokomisaře pro obranu, Andriuse Kubiliuse, který ho sdělil serveru Politico. Evropská unie „musí být nezávislá nebo alespoň připravená být silná v geopolitickém vývoji,“ uvedl Kubilius. Dále dodal, že to zahrnuje také to, aby měla vlastní plány, jak dosáhnout míru na Ukrajině, a aby je mohla projednávat se svými transatlantickými partnery.
Útoky izraelských osadníků na Palestince na Západním břehu dosáhly historického maxima. Oběti, izraelští aktivisté a skupiny pro lidská práva tvrdí, že navzdory tvrzení Izraele, že jde pouze o činy několika radikálů, státem podporovaný systém chrání a umožňuje těmto pachatelům jednat.