Americký prezident Donald Trump znovu varoval Rusko před „vážnými následky“, pokud nebude usilovat o ukončení války na Ukrajině. Konkrétní opatření ale neoznámil a Washington nadále zůstává v pozadí, zatímco břemeno vojenské podpory Kyjevu nesou zejména evropští spojenci. Trumpova silná slova tak zatím postrádají činy, bez nichž hrozí další oslabení západního vlivu.
Trump vystoupil s ostrým varováním směrem k Moskvě. Pokud se podle něj na vzájemném pátečním summitu na Aljašce ukáže, že ruský prezident Vladimir Putin nemá skutečný zájem na ukončení války na Ukrajině, bude to mít pro Rusko „vážné následky“.
Přesná podoba těchto následků však zůstává nejasná. Trump ji nespecifikoval, ačkoli v minulosti několikrát hovořil o možnosti přísnějších sankcí či obchodních cel. Výsledek tak zatím působí spíše jako další z jeho známých rétorických výpadů než jako promyšlená strategická výzva.
Tato prohlášení zapadají do dosavadní linie Trumpovy zahraničněpolitické komunikace – silná slova, často pronesená bez konzultace s odbornými kruhy, a minimální konkrétní kroky. Situace kolem rusko-ukrajinské války však ukazuje, že pouhá slova už nemusí stačit.
Spojené státy mají sice teoretickou možnost zesílit tlak na Moskvu, například prostřednictvím tzv. sekundárních sankcí, tedy opatření vůči zemím, které pomáhají Rusku obcházet již existující sankční režim. Tyto kroky by mohly citelně zasáhnout nejen Rusko, ale i některé klíčové partnery USA v Asii či na Blízkém východě. Jenže právě kvůli tomu jsou tyto kroky politicky extrémně komplikované a Trumpova administrativa se jim zatím důsledně vyhýbá.
Ve skutečnosti dnes Spojené státy nemají mnoho dalších pák, jak Rusko skutečně zasáhnout – přinejmenším ne bez výrazného zvýšení rizika širšího konfliktu. Diplomatické vztahy mezi Washingtonem a Moskvou se nacházejí v hlubokém útlumu, obchodní výměna je minimální, a vojenské prostředky USA jsou dlouhodobě rozprostřeny mezi závazky v Evropě, Asii a Pacifiku. A právě v tomto kontextu se ukazuje, že prohlášení o „vážných následcích“ zůstávají bez praktického zázemí.
Pokud by Donald Trump skutečně chtěl Kreml přinutit ke změně kurzu, musel by jít mnohem dál než jen opakovat neurčité hrozby. Nabízí se například dramatické zesílení vojenské podpory Ukrajině – a to nejen v objemu, ale i ve formě. Například přímé dodávky americké munice, techniky a výcviku, hrazené z amerických zdrojů. Takový krok by měl reálný dopad jak na bojeschopnost ukrajinských jednotek, tak na morálku ruského velení. Jenže právě tomuto scénáři se Trump zatím systematicky vyhýbá.
V praxi totiž většina aktuální pomoci Ukrajině nepochází z amerických zdrojů. Washington sice formálně deklaruje podporu, ale realizace často probíhá skrze evropské a kanadské partnery. Spojenci ze Severoatlantické aliance nakupují zbraně, které pak posílají na Ukrajinu – zatímco USA zůstávají v pozadí. Tento model sice umožňuje Bílému domu udržet si určitý odstup a vyhnout se přímé eskalaci s Moskvou, ale zároveň zpochybňuje skutečný podíl USA na podpoře Kyjeva.
Tato strategie „pomoci na dálku“ má ovšem své limity – jak vojenské, tak symbolické. Ukrajina, která čelí nejen masivnímu vojenskému tlaku, ale i rostoucí únavě Západu z vleklého konfliktu, nutně potřebuje nejen techniku, ale i politickou jistotu, že hlavní demokratické mocnosti za ní skutečně stojí. Když se Spojené státy staví do pozice jakéhosi koordinátora, ale nikoli hlavního dodavatele, vysílají tím do Moskvy nebezpečný signál, že se konflikt může stát „evropským problémem“, nikoli prioritou celého Západu.
Zároveň tím oslabují svou vlastní pozici lídra aliance, kterou po desetiletí zastávaly. Role Spojených států jako „štítu svobodného světa“ byla vždy opřena nejen o vojenskou sílu, ale i o ochotu tuto sílu v případě potřeby využít. Dnešní zdrženlivost, byť motivovaná snahou omezit riziko eskalace, může být vnímána jako váhavost, a ta se v mezinárodní politice často trestá ztrátou vlivu.
Navíc je třeba si uvědomit, že evropské kapacity, ať už logistické, finanční či výrobní, nejsou neomezené. Řada zemí EU čelí ekonomickým potížím, rostoucí skepsi veřejnosti vůči pokračující podpoře Ukrajiny a v některých případech i přímým proruským vlivům uvnitř politických struktur.
Pokud má vojenská a humanitární pomoc Kyjevu zůstat stabilní, udržitelná a efektivní, nelze ji zcela přenést na bedra Evropy a Kanady. Spojené státy se budou muset rozhodnout, zda zůstanou v roli vzdáleného dirigenta, nebo se opět stanou skutečným hráčem.
Jakkoli může být snaha o opatrnost pochopitelná, v současném geopolitickém kontextu nese i riziko. Kreml sleduje každou známku nerozhodnosti na straně Západu. A právě v mlčení či váhavosti Washingtonu může vidět prostor pro další eskalaci – ať už na frontové linii, nebo v hybridních formách vedení konfliktu.
Pokud chce prezident Trump přesvědčit jak své spojence, tak své protivníky, že Spojené státy nadále představují sílu, se kterou je nutno počítat, bude muset učinit víc než jen opakovat varování.
V mezinárodní politice totiž platí jednoduché pravidlo: slova mají váhu jen tehdy, pokud jsou podepřena činy.
Letní počasí, které během prodlouženého víkendu předčasně dorazilo do Česka, vydrží i v úvodu příštího týdne. Nastane ale změna, meteorologové očekávají výrazný teplotní rozdíl mezi západem a východem republiky. Na řadě míst se dočkáme i deště. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) na nadcházející týden.
Jiřina Bohdalová je za desítky let v šoubyznyse na zástupy gratulantů zvyklá. V době sociálních sítí se jí pochopitelně přeje i tam. Důkazem je přání Moniky Absolonové, která prozradila lidem, jaký je její pohled na legendu české kinematografie.
Trvalý mír v oblasti Perského zálivu se nezdá být na pořadu dne. Americký prezident Donald Trump sice nejnovější íránský návrh ještě neprozkoumal, ale dopředu naznačuje, že jej Bílý dům nepřijme. Jak to odůvodňuje?
Česko sužuje v úvodu května teplé počasí, které po týdnech sucha představuje vážné nebezpečí. Meteorologové v neděli rozšířili platnou výstrahu před požáry. Nově hrozí šíření ohně na dalších územích.
Ke konci se blíží první květnový víkend, který se nám prodloužil o státní svátek. Příští týden se to bude opakovat, ale s jednou změnou. V pátek si tentokrát v obchodech nenakoupíte. Může za to zákon, který platí už několik let.
Zcela nečekaně je svého druhu vítězem války v Perském zálivu Saúdská Arábie. Alespoň tedy mezi zeměmi Zálivu.
V Česku patří dnešní den Jiřině Bohdalové, na neděli 3. května totiž připadají její půlkulaté 95. narozeniny. Legendární herečka je navzdory dřívějším nejasnostem oslaví ve společnosti přátel. Kdo všechno a kam dorazí?
Předpověď se naplnila. Do Česka o víkendu předčasně dorazilo letní počasí, už sobotní odpolední maxima překročila hranici 25 stupňů. Dnes má být ale ještě tepleji, očekávají meteorologové.
Druhým dnem pokračuje v Národním parku České Švýcarsko boj s rozsáhlým lesním požárem. Hasiči povolali posily z okolních krajů, do akce se v neděli zapojí až sedm vrtulníků. V Česku nadále platí varování meteorologů před rizikem vzniku a šíření požárů.
Více než šest let po smrti Karla Gotta se stále mohou dít velké věci. Jedna taková se stala v Plzni, odkud nejslavnější český zpěvák pocházel. Místní politik přislíbil, že po Gottovi pojmenuje jedno z prostranství v západočeském městě. Teď se to opravdu povedlo.
Český premiér se po čase opět setká s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Poprvé to bude Andrej Babiš (ANO), který se do čela vlády vrátil na konci loňského roku po vítězství v říjnových parlamentních volbách.
Varování meteorologů před nebezpečím požárů se brzy naplnilo. Hasiči z Ústeckého kraje zasahují v sobotu odpoledne u požáru lesa v národním parku České Švýcarsko, kde v roce 2022 došlo k nejrozsáhlejšímu lesnímu požáru v historii České republiky. Platí zvláštní stupeň poplachu.