Americký prezident Donald Trump znovu varoval Rusko před „vážnými následky“, pokud nebude usilovat o ukončení války na Ukrajině. Konkrétní opatření ale neoznámil a Washington nadále zůstává v pozadí, zatímco břemeno vojenské podpory Kyjevu nesou zejména evropští spojenci. Trumpova silná slova tak zatím postrádají činy, bez nichž hrozí další oslabení západního vlivu.
Trump vystoupil s ostrým varováním směrem k Moskvě. Pokud se podle něj na vzájemném pátečním summitu na Aljašce ukáže, že ruský prezident Vladimir Putin nemá skutečný zájem na ukončení války na Ukrajině, bude to mít pro Rusko „vážné následky“.
Přesná podoba těchto následků však zůstává nejasná. Trump ji nespecifikoval, ačkoli v minulosti několikrát hovořil o možnosti přísnějších sankcí či obchodních cel. Výsledek tak zatím působí spíše jako další z jeho známých rétorických výpadů než jako promyšlená strategická výzva.
Tato prohlášení zapadají do dosavadní linie Trumpovy zahraničněpolitické komunikace – silná slova, často pronesená bez konzultace s odbornými kruhy, a minimální konkrétní kroky. Situace kolem rusko-ukrajinské války však ukazuje, že pouhá slova už nemusí stačit.
Spojené státy mají sice teoretickou možnost zesílit tlak na Moskvu, například prostřednictvím tzv. sekundárních sankcí, tedy opatření vůči zemím, které pomáhají Rusku obcházet již existující sankční režim. Tyto kroky by mohly citelně zasáhnout nejen Rusko, ale i některé klíčové partnery USA v Asii či na Blízkém východě. Jenže právě kvůli tomu jsou tyto kroky politicky extrémně komplikované a Trumpova administrativa se jim zatím důsledně vyhýbá.
Ve skutečnosti dnes Spojené státy nemají mnoho dalších pák, jak Rusko skutečně zasáhnout – přinejmenším ne bez výrazného zvýšení rizika širšího konfliktu. Diplomatické vztahy mezi Washingtonem a Moskvou se nacházejí v hlubokém útlumu, obchodní výměna je minimální, a vojenské prostředky USA jsou dlouhodobě rozprostřeny mezi závazky v Evropě, Asii a Pacifiku. A právě v tomto kontextu se ukazuje, že prohlášení o „vážných následcích“ zůstávají bez praktického zázemí.
Pokud by Donald Trump skutečně chtěl Kreml přinutit ke změně kurzu, musel by jít mnohem dál než jen opakovat neurčité hrozby. Nabízí se například dramatické zesílení vojenské podpory Ukrajině – a to nejen v objemu, ale i ve formě. Například přímé dodávky americké munice, techniky a výcviku, hrazené z amerických zdrojů. Takový krok by měl reálný dopad jak na bojeschopnost ukrajinských jednotek, tak na morálku ruského velení. Jenže právě tomuto scénáři se Trump zatím systematicky vyhýbá.
V praxi totiž většina aktuální pomoci Ukrajině nepochází z amerických zdrojů. Washington sice formálně deklaruje podporu, ale realizace často probíhá skrze evropské a kanadské partnery. Spojenci ze Severoatlantické aliance nakupují zbraně, které pak posílají na Ukrajinu – zatímco USA zůstávají v pozadí. Tento model sice umožňuje Bílému domu udržet si určitý odstup a vyhnout se přímé eskalaci s Moskvou, ale zároveň zpochybňuje skutečný podíl USA na podpoře Kyjeva.
Tato strategie „pomoci na dálku“ má ovšem své limity – jak vojenské, tak symbolické. Ukrajina, která čelí nejen masivnímu vojenskému tlaku, ale i rostoucí únavě Západu z vleklého konfliktu, nutně potřebuje nejen techniku, ale i politickou jistotu, že hlavní demokratické mocnosti za ní skutečně stojí. Když se Spojené státy staví do pozice jakéhosi koordinátora, ale nikoli hlavního dodavatele, vysílají tím do Moskvy nebezpečný signál, že se konflikt může stát „evropským problémem“, nikoli prioritou celého Západu.
Zároveň tím oslabují svou vlastní pozici lídra aliance, kterou po desetiletí zastávaly. Role Spojených států jako „štítu svobodného světa“ byla vždy opřena nejen o vojenskou sílu, ale i o ochotu tuto sílu v případě potřeby využít. Dnešní zdrženlivost, byť motivovaná snahou omezit riziko eskalace, může být vnímána jako váhavost, a ta se v mezinárodní politice často trestá ztrátou vlivu.
Navíc je třeba si uvědomit, že evropské kapacity, ať už logistické, finanční či výrobní, nejsou neomezené. Řada zemí EU čelí ekonomickým potížím, rostoucí skepsi veřejnosti vůči pokračující podpoře Ukrajiny a v některých případech i přímým proruským vlivům uvnitř politických struktur.
Pokud má vojenská a humanitární pomoc Kyjevu zůstat stabilní, udržitelná a efektivní, nelze ji zcela přenést na bedra Evropy a Kanady. Spojené státy se budou muset rozhodnout, zda zůstanou v roli vzdáleného dirigenta, nebo se opět stanou skutečným hráčem.
Jakkoli může být snaha o opatrnost pochopitelná, v současném geopolitickém kontextu nese i riziko. Kreml sleduje každou známku nerozhodnosti na straně Západu. A právě v mlčení či váhavosti Washingtonu může vidět prostor pro další eskalaci – ať už na frontové linii, nebo v hybridních formách vedení konfliktu.
Pokud chce prezident Trump přesvědčit jak své spojence, tak své protivníky, že Spojené státy nadále představují sílu, se kterou je nutno počítat, bude muset učinit víc než jen opakovat varování.
V mezinárodní politice totiž platí jednoduché pravidlo: slova mají váhu jen tehdy, pokud jsou podepřena činy.
Fakt, že se hurikán Erin během 24 hodin změnil v nebezpečnou bouři páté kategorie s větrem o rychlosti 136 km/h, je pro vědce znepokojující. Tento rychlý nárůst intenzity je ale v posledních letech stále častější a podle expertů je to předzvěst nové éry v Atlantiku.
Ruské raketové útoky na Kyjev, při nichž zemřelo nejméně 23 lidí a poškozeny byly i diplomatické budovy EU a British Council, vyvolaly ostrou reakci evropských lídrů. Ti obviňují Vladimira Putina z maření mírových jednání.
Humanitární pracovníci v Pásmu Gazy považují za cynické to, že až 22. srpna vyhlásila OSN v oblasti formálně hladomor. Podle nich už velká část populace hladověla po dlouhé měsíce. A jak uvedl Tom Fletcher, koordinátor OSN pro mimořádnou pomoc, je to hladomor, který by měl strašit nás všechny. Podle něj mohl být hladomor odvrácen, kdyby Izrael systematicky nebránil dodávkám humanitární pomoci.
V roce 2022 Rusko napadlo Ukrajinu. Zpráva o invazi otřásla Německem. K překvapení celého světa oznámil tehdejší kancléř Olaf Scholz radikální změnu německé zahraniční politiky. Plán počítal s investicemi ve výši 100 miliard eur na modernizaci armády.
Evropští vojenští velitelé a diplomaté diskutují o vytvoření nárazníkové zóny jako součásti případné mírové dohody mezi Ruskem a Ukrajinou. Tento 40 km široký pás země nikoho by vytvořil novou „železnou oponu“ proti budoucí ruské agresi.
Ukrajina se v nedávných mírových rozhovorech v Anchorage dostala pod tlak Vladimira Putina. Ten požadoval, aby Kyjev předal Rusku celou Doněckou oblast. Přistoupit na takový požadavek by však pro Ukrajinu znamenalo faktické přijetí porážky. Vzdání se tohoto území by totiž znamenalo ztrátu hlavní obranné bariéry proti dalšímu postupu ruské armády.
Odvaha východoevropských zemí podporovat Ukrajinu prochází v poslední době těžkou zkouškou, což by mohlo oslabit regionální jednotu. Nedávné politické kroky v Polsku, Litvě a České republice naznačují, že by se tento region mohl odvrátit od podpory Ukrajiny. To by mohlo mít vážné dopady na evropskou bezpečnost i na zájmy USA, upozornil odborník z American Enterprise Institute ve Washingtonu Dalibor Rohac.
Bývalý durynský premiér a současný místopředseda Spolkového sněmu Bodo Ramelow ze strany Levice se vyslovil pro zavedení nové německé hymny. Navrhl také uspořádat referendum o barvách národní vlajky.
Brusel by měl přehodnotit obchodní dohodu se Spojenými státy, pokud americký prezident Donald Trump splní své hrozby a potrestá Evropskou unii kvůli jejím technologickým regulacím. Prohlásila to Teresa Ribera, výkonná viceprezidentka Evropské komise, v rozhovoru pro Financial Times.
Nově uzavřená obchodní dohoda mezi Evropskou unií a Spojenými státy vzbudila v automobilovém průmyslu rozruch. V jejím textu je totiž ukrytý bod, který hovoří o vzájemném uznávání norem pro automobily. V praxi by to mohlo znamenat, že by se na evropské silnice mohly dostat americké vozy, které by splňovaly nižší standardy, než jsou ty evropské.
Ačkoliv se v poslední době objevily naděje na mír, Ukrajinu zasáhla druhá nejhorší noc ruských vzdušných útoků od začátku války. Prohlášení Kremlu o cílení na vojenské objekty je v rozporu s realitou, protože záběry ukazují zasažené civilní budovy. Při útocích bylo zabito nejméně 23 osob a poškozeny byly i budovy Britské rady a delegace Evropské unie.
Tři roky v úterý uplynuly od smrti Hany Zagorové, která je pochována na vyšehradském hřbitově v Praze. Logicky tam včera bylo rušno, uctít památku slavné zpěvačky přišel její manžel Štefan Margita. A nebyl sám.