Česká republika získala respekt díky jasné podpoře Ukrajiny a pevné zahraniční politice. Pokud ale volby vyhraje Andrej Babiš a jeho hnutí ANO, nebude se moct dál skrývat za vágní rétoriku. Bude muset zvolit stranu – a lavírování ho dostane pod tlak spojenců i veřejnosti. Neutralita už není možnost, je to slabost.
Za proměnou České republiky ve váženého a důvěryhodného partnera v rámci Evropské unie a Severoatlantické aliance nestojí pouze úsilí kabinetu premiéra Petra Fialy. Výrazný podíl na tom má i dlouhodobá a konzistentní podpora Ukrajiny, která čelí od roku 2022 čelí plnohodnotné ruské vojenské agresi.
Tento postoj nejen znovu nastartoval zastavený zbrojní průmysl a odblokoval kroky k modernizaci ozbrojených sil, ale také zásadně změnil vnímání Česka ze strany Moskvy. Rusko dnes považuje Českou republiku za skutečného protivníka. A i když to může znít nelichotivě, jde zároveň o důkaz rostoucího významu země na mezinárodní scéně – i relativně malý stát dokáže být brán vážně.
To vše je výsledkem současné vládní politiky. Nicméně neustálé střety s opozicí komplikují nejen práci kabinetu, ale i pozici celé země. Česká republika má dnes jedinečnou příležitost, jak si vybudovanou důvěru a postavení nejen udržet, ale dále posilovat.
Za předchozích vlád – včetně kabinetu Andreje Babiše – panovalo mezi Českem a institucemi EU mnoho zásadních sporů. Ty však Fialova vláda dokázala tlumit a postupně napravovat, čímž významně přispěla ke zlepšení vztahů s evropskými partnery.
Za rostoucím mezinárodním respektem vůči České republice nestojí pouze vytrvalá podpora Ukrajiny a snaha o hlubší integraci do EU a NATO, ale také mimořádně úspěšné předsednictví v Radě Evropské unie ve druhé polovině roku 2022.
Toto předsednictví nebylo (a ani nemohlo být) nástrojem k prosazování národních zájmů na úkor ostatních, ale především demonstrovalo schopnost České republiky efektivně řídit a organizovat klíčové rozhodovací procesy v rámci EU. A právě to se podařilo – Česká republika si vysloužila uznání za profesionalitu, klidné vedení a pragmatický přístup, který přispěl ke zvládnutí celé řady krizových témat.
Jedním z problémů, se kterými se současná vláda potýká, je zásadní nekonstruktivnost opozice. Ta totiž bez ohledu na kontext téměř automaticky zaujímá opačný postoj ke všemu, co kabinet Fialův kabinet prosazuje.
Když vláda podporuje Ukrajinu dodávkami munice, opozice ji obviňuje z eskalace konfliktu. Kdyby – čistě hypoteticky – rétoriku otočila a přiklonila se k postojům blízkým Moskvě, opozice v čele s Andrejem Babišem by opět stála proti. Ať se stane cokoli, opozice složená z ANO a SPD si systémovou spolupráci s vládou zjevně nepřipouští.
Místo konstruktivní debaty o klíčových tématech tak politická scéna často sklouzává do zásadových sporů bez obsahu, v nichž nejde ani tak o řešení problémů, jako spíše o politické body a rychlé reakce na nálady veřejnosti.
Pokud by hnutí ANO a jeho spojenci zvítězili v podzimních sněmovních volbách, čeká je zásadní rozhodnutí: na čí stranu se postavit. Neutrální lavírování totiž v dnešní geopolitické realitě není možné. Pokud by nová vláda jasný postoj nezaujala, ocitla by se pod tlakem ze všech stran – a Česká republika by mohla sklouznout do izolace podobné té, jakou dnes zažívají Slovensko a Maďarsko.
Hlavní slabinou Babiše zůstává absence rozhodnosti. Jeho politická strategie se dlouhodobě řídí aktuálními náladami veřejnosti, nikoli dlouhodobým strategickým zájmem země. Reaguje na to, co mu v danou chvíli přinese vyšší preference – a právě to může být v krizových situacích nebezpečně nestabilní přístup.
Naopak vláda Fialy, ačkoli často kritizovaná za slabší komunikaci a neobratné PR, prokázala v oblasti zahraniční politiky pevné vedení a jasné postoje. Dokázala prosazovat řešení, která byla v souladu se západními hodnotami, a přitom neponížila českou pozici ani neohrozila její důvěryhodnost.
Pokud Babiš skutečně ovládne podzimní volby a stane se znovu jedním z nejdůležitějších hráčů české politiky, nebude se moci vyhnout zodpovědnosti za jasné zahraničněpolitické směřování země. Ve chvíli, kdy usedne do Strakovy akademie, už nebude stačit kličkovat mezi názory a lavírovat podle aktuálních nálad veřejnosti. Bude muset prokázat rozhodnost.
Buď se postaví na stranu Ukrajiny, jejíž obrana není jen otázkou solidarity, ale především zásadním prvkem stability celého evropského kontinentu, nebo zvolí směr blízký Moskvě – tedy cestu konfrontace s demokratickým Západem, zpochybňování základních hodnot a podkopávání společné bezpečnosti.
Stejně tak bude muset vystavět vztah k nové administrativě v USA. Zvolí podporu tvrdě protekcionistické a jednostranné obchodní politiky Donalda Trumpa, která může ohrozit evropské trhy a tím i český export? Nebo se postaví po bok evropských partnerů, a bude hájit společné zájmy Unie – tedy i České republiky?
V dnešním světě už není prostor pro pohyb v šedé zóně a nevybrat si mezi černou a bílou. Snahy sedět na dvou židlích se nevyplácejí, a v otázkách národní bezpečnosti a mezinárodní orientace mohou být přímo destruktivní. Nejde jen o image či popularitu – jde o reálnou schopnost státu přežít ve světě, který se ocitá v nebývalé geopolitické turbulenci.
Být nevyhraněný dnes neznamená být opatrný – znamená být slabý. A slabost ve střední Evropě znamená zranitelnost, kterou si Česká republika nemůže dovolit. V sázce není jen postavení jednoho politika. V sázce je bezpečnost státu, jeho ekonomická prosperita a schopnost čelit krizím, které přicházejí stále častěji.
Ukrajina musí přijmout řadu těžkých a potenciálně nepopulárních opatření, aby dokázala překlenout vysoký schodek státního rozpočtu a zajistila si miliardy dolarů z mezinárodního financování. Ve svém večerním projevu k národu to prohlásil prezident Volodymyr Zelenskyj. Podle ukrajinské hlavy státu je schválení nových zákonů nezbytné pro udržení obranyschopnosti a celkové odolnosti země v probíhajícím válečném konfliktu. Zelenskyj zdůraznil, že zemi chybí značné finanční prostředky, které je nutné co nejrychleji zajistit.
Válka s Íránem stála Spojené státy během prvních pěti měsíců celkem 38 miliard dolarů. Vyplývá to z nejnovější zprávy Nestranického rozpočtového úřadu Kongresu, která nabízí dosud nejkomplexnější pohled na finanční dopady tohoto konfliktu. Podle odhadů analytiků si pokračující vojenská kampaň vyžádá měsíčně další dvě až tři miliardy dolarů, píše web Politico. Dlouhotrvající boje navíc výrazně vyčerpávají americké zásoby klíčových zbraní.
Na indonéském ostrově Borneo působí první výhradně ženský hasičský tým nazvaný Power of Mama, který chrání místní komunity před ničením pralesů a rašelinišť. Tým dobrovolnic vznikl v provincii Západní Kalimantan s cílem bojovat proti nebezpečným požárům a toxickému dýmu. Jedna z členek, devětatřicetiletá Irma, vysvětlila, že jako ženy v domácnosti pociťují dopady znečištění nejsilněji, což je motivovalo k přímé akci. Ženy v plné ochranné výbavě vyjíždějí na motocyklech přímo do zasažených oblastí.
Americký prezident Donald Trump se ostrým způsobem vymezuje vůči varováním před riziky umělé inteligence a apokalyptické scény označuje za podvod. Technologičtí lídři přitom upozorňují na hrozbu nekontrolovatelného vývoje a volají po zavedení bezpečnostních mantinelů. Použití slova podvod v prezidentově rétorice obvykle signalizuje, že čelí kontroverzi ohrožující jeho politické či osobní priority. Tímto způsobem se snaží zpochybnit realitu a zbavit se povinnosti v dané věci legislativně jednat, míní analýza webu CNN.
Skupina třinácti palestinských studentů a výzkumníků z Pásma Gazy čelí hlubokému zklamání poté, co se belgická vláda nedokázala dohodnout na plánu jejich evakuace. Akademici získali stipendia na belgických univerzitách, kvůli pokračujícímu konfliktu a politickým sporům v Bruselu však nemohou opustit válečnou zónu. Přestože všichni prošli přísným výběrovým řízením a splnili stanovené podmínky, zůstávají zablokováni v Pásmu Gazy bez možnosti osobního vyzvednutí víz.
Americký prezident Donald Trump čelí rekordním cenám nafty necelé dva měsíce před nadcházejícími doplňovacími volbami do Kongresu. V reakci na růst cen pohonných hmot vyzval ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby ukrajinské síly přestaly útočit na ruské rafinérie a zásoby nafty. Podle Trumpa tyto údery poškozují celý svět a způsobují globální nedostatek paliva. Postoj amerického prezidenta přichází v době, kdy je Ukrajina vystavena tlaku a kdy může být reakce Washingtonu výhodná pro Moskvu.
Americký Nejvyšší soud zablokoval plán prezidenta Donalda Trumpa na omezení korespondenčního hlasování před nadcházejícími podzimními volbami. Soudci potvrdili rozhodnutí nižší instance, které dočasně zakázalo Poštovní službě Spojených států zavádět nová pravidla pro doručování volebních lístků. Bílý dům tím utrpěl další právní porážku v oblasti volební administrativy.
Společnost OpenAI oznámila vyřešení devadesát let starého matematického problému s využitím nového modelu umělé inteligence a tisíců autonomních botů. Tým výzkumníků nasadil přibližně deset tisíc AI agentů, kteří dokázali tuto složitou úlohu zpracovat za pouhých 88 hodin.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v pátek prohlásil, že obyvatelé Ukrajiny nezůstanou bez potravin ani přes pokračující blokádu Černého moře. Varoval však, že jiné země světa by mohly čelit závažnému nedostatku jídla a globální potravinové krizi. V souvislosti s rostoucí intenzitou ruských útoků zároveň vyzval ke krizovému zpřísnění sankcí vůči Moskvě ze strany Spojených států amerických. K situaci se vyjádřil během svého vystoupení na konferenci Jalta European Strategy.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že bude po evropských státech požadovat vrácení finančních prostředků, které Spojené státy poskytly Ukrajině během vlády jeho předchůdce Joea Bidena.
Vládní zástupci členských států Evropské unie se ve čtvrtek sejdou v Bruselu, aby projednali možnosti stanovení globálních pravidel pro vývoj nových modelů umělé inteligence.
Generální inspekce amerického ministerstva obrany zveřejnila v pondělí zvláštní zprávu o válce s Íránem, která představuje první oficiální vyúčtování ztrát na vybavení a zařízeních Spojených států od začátku konfliktu koncem února. Inspekce ve zprávě uvádí, že útoky zničily nebo poškodily stovky budov a objektů na amerických základnách v celkem osmi zemích Blízkého východu. Dokument zároveň potvrdil značný úbytek klíčových zásob munice.
