Česko si po desetiletí udržovalo pověst mírumilovné a hodnotově ukotvené země. V případě konfliktu v Gaze však tato tradice totálně selhává. Nejen vláda Petra Fialy a ministr Jan Lipavský často bezvýhradně a zaslepeně podporují Izrael i tváří v tvář humanitární katastrofě. Zatímco Evropa hledá cestu k rovnováze a uznání Palestiny, česká diplomacie setrvává v izolaci, která může ohrozit její důvěryhodnost.
Česká republika si dlouhodobě udržuje pověst mírumilovné a hodnotově ukotvené země, která dokáže hájit principy spravedlnosti a solidarity – bez ohledu na to, kdo právě stojí v čele vlády nebo na Pražském hradě. Ať už zemi vedli politici s kontroverzní minulostí a reputací, jako třeba Andrej Babiš a jeho hnutí ANO, Mirek Topolánek, Petr Nečas či Jiří Paroubek, Česká republika si i během jejich vlád dokázala uchovat schopnost zaujmout jednoznačný postoj ve věcech, které přesahují domácí politiku.
Navzdory četným aférám, které tyto vlády provázely a které často vyvolávaly oprávněnou kritiku veřejnosti i médií, zůstávala česká zahraničněpolitická orientace převážně konzistentní. Země se stavěla na stranu spojenců v NATO a Evropské unii, podporovala humanitární zásahy, hájila mezinárodní právo a nebála se pojmenovat zjevné příklady bezpráví, ať už šlo o ruskou agresi, porušování lidských práv nebo potřebu pomoci válečným uprchlíkům.
Tato kontinuita mírumilovné orientace a morální angažovanosti je v evropském kontextu poměrně vzácná, zejména u menších států, jejichž zahraniční politika často kolísá podle vnitropolitického vývoje. V případě České republiky však platí, že i přes střídání vládních garnitur si země dokázala udržet jistý etický kompas.
Vláda Petra Fialy a zejména ministerstvo zahraničních věcí pod vedením Jana Lipavského působí dojmem, že ve vztahu k Izraeli ztratila schopnost kritického odstupu. Česká diplomacie se – navzdory rostoucí mezinárodní kritice – tvrdohlavě drží jednoznačné podpory izraelské vlády, a to bez ohledu na rozsah utrpení civilního obyvatelstva v Pásmu Gazy. Humanitární situace se tam mezitím zvrhla v katastrofu. Organizace spojených národů hovoří o akutním hladomoru, infrastruktura je zdevastovaná a mezinárodní humanitární organizace varují před zhroucením základních životních podmínek.
Místo aby Česká republika sehrála roli vyvažujícího hlasu v rámci Evropské unie, drží se rigidní linie, která v současnosti neoslovuje ani tradiční západní spojence. Například Francie, tedy země, která dříve stála výrazně na straně Izraele, už oficiálně uznala Palestinu jako samostatný stát. Tento krok nemusí být vnímán jen jako výraz ideálů, ale i jako strategické gesto, které má obnovit důvěryhodnost Paříže v očích globálního Jihu i na mezinárodní scéně obecně.
Česká diplomacie však tuto dimenzi přehlíží a setrvává v postoji, který se stále více jeví jako izolovaný. V kontextu bezprecedentního násilí v Gaze, při němž podle oficiálních údajů zemřelo přes 60 tisíc Palestinců, přičemž většinu tvoří civilisté, působí česká pozice nejen necitlivě, ale i kontraproduktivně.
Izrael má samozřejmě právo se bránit proti teroristickým útokům hnutí Hamás a chránit své civilní obyvatelstvo. Tento argument je pochopitelný a legitimní. Přesto však naráží na hranice mezinárodního humanitárního práva. Vojenská kampaň izraelské armády se totiž zjevně neomezuje na boj proti ozbrojeným složkám Hamásu, ale zasahuje celou populaci – a to v míře, která už nemůže být omluvena rétorikou sebeobrany.
V tomto světle je překvapivé, že právě Česká republika, která se v minulosti dokázala vymezit proti bezpráví a hájit univerzální hodnoty, nyní ztrácí morální kompas. A právě to může mít dlouhodobé důsledky pro její mezinárodní postavení.
Ať už bude po říjnových sněmovních volbách u moci jakákoli politická garnitura, jedna věc by měla být jasná: česká zahraniční politika potřebuje korekci. Nová vláda ponese odpovědnost za to, aby České republice vrátila důstojné místo na mezinárodní scéně – takové, které bude odrážet nejen naše hodnoty, ale i realitu, v níž se svět nachází.
Jedním z klíčových kroků by mělo být uznání Palestiny jako samostatného státu. Argument, že palestinská samospráva není plně připravena na státnost, může mít určitou váhu, ale nelze ho donekonečna používat jako alibi pro nečinnost. Právě uznání státnosti je dnes výrazem politické odvahy a morálního postoje – podobně jako tomu bylo v minulosti například u uznání Kosova.
Zároveň je na čase, aby Česká republika jasně odsoudila přehnané a neospravedlnitelné vojenské akce izraelské vlády, které hrubě porušují mezinárodní humanitární právo. Pokud chce Česko zůstat věrohodným partnerem v rámci demokratického Západu, nemůže nad těmito činy zavírat oči.
Je třeba uvažovat i o připojení k mezinárodním sankcím, o nichž už vážně uvažují některé členské státy Evropské unie, včetně tradičních spojenců jako je Velká Británie, Francie, Irsko, Španělsko či Belgie. Spojené státy jsou v tomto ohledu zatím výjimkou, a právě proto je nezbytné, aby se Evropa chopila iniciativy.
Mlčení nebo automatická loajalita totiž není politikou. Je to zbabělost. A tu si Česko, pokud chce být respektovaným hráčem, nejen malým přívěskem velkých, nemůže dovolit.
Čechům vrcholí přípravy na druhé a naprosto klíčové utkání na letošním mistrovství světa ve fotbale. Ve čtvrtek vpodvečer vyzvou Jihoafrickou republiku a potřebují bodovat. Duel to bude speciální, protože důležitou roli budou mít ženy. Rozhodovat totiž bude trojice Američanek.
Člověk narozený na území dnešní České republiky v roce 2000 má za prvních 25 let života výrazně vyšší uhlíkovou bilanci než člověk narozený v roce 1940. I po zohlednění mezinárodní dopravy vychází rozdíl nejméně zhruba na 70 až 80 tun oxidu uhličitého na osobu. Vyplývá to z orientačního srovnání emisí CO₂ na obyvatele za prvních 25 let života obou generací.
Blíží se začátek astronomického léta, ale tropy dorazí do Česka už před ním. Potvrzuje to nové varování meteorologů z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), kteří očekávají, že v pátek a sobotu vyšplhají teploty až na 34 °C.
Televizní moderátor Jeremy Clarkson oznámil, že mu byla diagnostikována rakovina prostaty. Tuto zprávu odhalil v nejnovějším díle páté řady svého dokumentárního pořadu Clarksonova farma. Záběry byly natočeny během uplynulých dvou let, přičemž samotný moderátor upřesnil, že o své nemoci ví už od května. Šestašedesátiletý bývalý průvodce pořadem Top Gear sice neuvedl přesné stadium onemocnění, označil jej však za agresivní a dodal, že v rámci léčby mu již byla odoperována část prostaty.
Zvyšující se globální teploty mohou vyvolat nebezpečný nárůst takzvaného hydroklimatického biče v říčních tocích, kvůli čemuž přestanou dosavadní postupy plánování protipovodňových opatření a boje proti suchu stačit. Podle nejnovější studie budou řeky v důsledku zhoršující se klimatické krize zažívat stále rychlejší přechody mezi vydatnými lijáky a dlouhými obdobími sucha. Teplejší atmosféra totiž zadržuje více vlhkosti, což intenzitu extrémních srážek výrazně zvyšuje.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že nedávná dohoda s Íránem není definitivní, a pohrozil obnovením vojenských úderů, pokud se Teherán nebude chovat podle očekávání. Před schůzkou s egyptským prezidentem Abdalem Fattáhem as-Sísím na summitu G7 novinářům sdělil, že se jedná pouze o memorandum o porozumění. Pokud s ním nebude spokojen nebo pokud Írán neupraví své jednání, jsou Spojené státy připraveny okamžitě obnovit shazování bomb. Trump v této souvislosti připomněl, že Teherán se chová nevhodně už čtyřicet sedm let.
Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová rezolutně odmítla úvahy o tom, že by Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) měla být zrušena nebo zásadně transformována. V interní zprávě určené pro pět tisíc pracovníků unijní diplomacie podotkla, že význam této instituce je pro celé společenství nezpochybnitelný, obzvláště za situace, kdy na evropském kontinentu probíhá rozsáhlý vojenský konflikt.
Íránské vedení se snaží rodící se memorandum o porozumění se Spojenými státy prezentovat domácímu publiku jako výsledek vytrvalého odporu a velké vítězství, nikoli jako ústupek. Obhajoba tohoto postoje je však v zemi mimořádně složitá. Stát má za sebou ničivou válku, hospodářství se nachází pod enormním tlakem a část vlivné základny Islámské republiky navíc měsíce hlasitě odmítala jakýkoliv kompromis s Washingtonem. Mezi Íránci doma i v zahraničí navíc existují skupiny, které uplynulou krizi nevnímaly jako prostor pro diplomacii, ale jako příležitost ke svržení současného režimu.
Ruská agrese vůči Ukrajině bývá často mylně popisována jako konflikt velmocí, vyvolaný rozšiřováním NATO. Tento výklad, který kopíruje narativy Kremlu a staví na logice studené války, však politologové i historici odmítají. Ve skutečnosti se jedná o střet středních mocností, do kterého Spojené státy a Čína zasahují pouze z ústraní. Rusko totiž od rozpadu Sovětského svazu status velmoci ztratilo a disponuje pouze velmocenským komplexem, přestože si udrželo stálé místo v Radě bezpečnosti OSN a rozsáhlý jaderný arsenál.
Izraelská armáda ve středu ráno podle libanonských médií a stanice Al-Džazíra opět zaútočila na cíle v jižním Libanonu. Stíhací letouny a drony zasáhly oblasti v okrese Nabatíja, včetně okraje obce Kfar Tebnit, výšin Alí al-Táhir a města Nabatíja al-Fawqa, přičemž další bezpilotní letoun udeřil v pobřežní obci Ansaríja.
Zrod dohody mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a Íránem naráží na odpor řady konzervativců, pro které představuje největší problém finanční stránka věci. Viceprezident JD Vance v rozhovoru pro CBS News v podstatě potvrdil, že Teherán by mohl získat přístup k rekonstrukčnímu fondu v hodnotě až 300 miliard dolarů.
Íránský ministr zahraničí Abbás Aráqčí prohlásil, že mírová dohoda se Spojenými státy je podmíněna stažením izraelských sil z Libanonu. Podle jeho slov válka plně neskončí, dokud izraelská armáda neopustí území okupovaná během současného konfliktu. Zástupce Hizballáhu pro styk s médii potvrdil, že skupina obdržela od Íránu ujištění, že tento požadavek bude vznesen v další fázi rozhovorů s USA. Tyto komentáře přicházejí v době rostoucích obav, že by Izrael mohl diplomatické úsilí o ukončení války na Blízkém východě narušit.