Česko si po desetiletí udržovalo pověst mírumilovné a hodnotově ukotvené země. V případě konfliktu v Gaze však tato tradice totálně selhává. Nejen vláda Petra Fialy a ministr Jan Lipavský často bezvýhradně a zaslepeně podporují Izrael i tváří v tvář humanitární katastrofě. Zatímco Evropa hledá cestu k rovnováze a uznání Palestiny, česká diplomacie setrvává v izolaci, která může ohrozit její důvěryhodnost.
Česká republika si dlouhodobě udržuje pověst mírumilovné a hodnotově ukotvené země, která dokáže hájit principy spravedlnosti a solidarity – bez ohledu na to, kdo právě stojí v čele vlády nebo na Pražském hradě. Ať už zemi vedli politici s kontroverzní minulostí a reputací, jako třeba Andrej Babiš a jeho hnutí ANO, Mirek Topolánek, Petr Nečas či Jiří Paroubek, Česká republika si i během jejich vlád dokázala uchovat schopnost zaujmout jednoznačný postoj ve věcech, které přesahují domácí politiku.
Navzdory četným aférám, které tyto vlády provázely a které často vyvolávaly oprávněnou kritiku veřejnosti i médií, zůstávala česká zahraničněpolitická orientace převážně konzistentní. Země se stavěla na stranu spojenců v NATO a Evropské unii, podporovala humanitární zásahy, hájila mezinárodní právo a nebála se pojmenovat zjevné příklady bezpráví, ať už šlo o ruskou agresi, porušování lidských práv nebo potřebu pomoci válečným uprchlíkům.
Tato kontinuita mírumilovné orientace a morální angažovanosti je v evropském kontextu poměrně vzácná, zejména u menších států, jejichž zahraniční politika často kolísá podle vnitropolitického vývoje. V případě České republiky však platí, že i přes střídání vládních garnitur si země dokázala udržet jistý etický kompas.
Vláda Petra Fialy a zejména ministerstvo zahraničních věcí pod vedením Jana Lipavského působí dojmem, že ve vztahu k Izraeli ztratila schopnost kritického odstupu. Česká diplomacie se – navzdory rostoucí mezinárodní kritice – tvrdohlavě drží jednoznačné podpory izraelské vlády, a to bez ohledu na rozsah utrpení civilního obyvatelstva v Pásmu Gazy. Humanitární situace se tam mezitím zvrhla v katastrofu. Organizace spojených národů hovoří o akutním hladomoru, infrastruktura je zdevastovaná a mezinárodní humanitární organizace varují před zhroucením základních životních podmínek.
Místo aby Česká republika sehrála roli vyvažujícího hlasu v rámci Evropské unie, drží se rigidní linie, která v současnosti neoslovuje ani tradiční západní spojence. Například Francie, tedy země, která dříve stála výrazně na straně Izraele, už oficiálně uznala Palestinu jako samostatný stát. Tento krok nemusí být vnímán jen jako výraz ideálů, ale i jako strategické gesto, které má obnovit důvěryhodnost Paříže v očích globálního Jihu i na mezinárodní scéně obecně.
Česká diplomacie však tuto dimenzi přehlíží a setrvává v postoji, který se stále více jeví jako izolovaný. V kontextu bezprecedentního násilí v Gaze, při němž podle oficiálních údajů zemřelo přes 60 tisíc Palestinců, přičemž většinu tvoří civilisté, působí česká pozice nejen necitlivě, ale i kontraproduktivně.
Izrael má samozřejmě právo se bránit proti teroristickým útokům hnutí Hamás a chránit své civilní obyvatelstvo. Tento argument je pochopitelný a legitimní. Přesto však naráží na hranice mezinárodního humanitárního práva. Vojenská kampaň izraelské armády se totiž zjevně neomezuje na boj proti ozbrojeným složkám Hamásu, ale zasahuje celou populaci – a to v míře, která už nemůže být omluvena rétorikou sebeobrany.
V tomto světle je překvapivé, že právě Česká republika, která se v minulosti dokázala vymezit proti bezpráví a hájit univerzální hodnoty, nyní ztrácí morální kompas. A právě to může mít dlouhodobé důsledky pro její mezinárodní postavení.
Ať už bude po říjnových sněmovních volbách u moci jakákoli politická garnitura, jedna věc by měla být jasná: česká zahraniční politika potřebuje korekci. Nová vláda ponese odpovědnost za to, aby České republice vrátila důstojné místo na mezinárodní scéně – takové, které bude odrážet nejen naše hodnoty, ale i realitu, v níž se svět nachází.
Jedním z klíčových kroků by mělo být uznání Palestiny jako samostatného státu. Argument, že palestinská samospráva není plně připravena na státnost, může mít určitou váhu, ale nelze ho donekonečna používat jako alibi pro nečinnost. Právě uznání státnosti je dnes výrazem politické odvahy a morálního postoje – podobně jako tomu bylo v minulosti například u uznání Kosova.
Zároveň je na čase, aby Česká republika jasně odsoudila přehnané a neospravedlnitelné vojenské akce izraelské vlády, které hrubě porušují mezinárodní humanitární právo. Pokud chce Česko zůstat věrohodným partnerem v rámci demokratického Západu, nemůže nad těmito činy zavírat oči.
Je třeba uvažovat i o připojení k mezinárodním sankcím, o nichž už vážně uvažují některé členské státy Evropské unie, včetně tradičních spojenců jako je Velká Británie, Francie, Irsko, Španělsko či Belgie. Spojené státy jsou v tomto ohledu zatím výjimkou, a právě proto je nezbytné, aby se Evropa chopila iniciativy.
Mlčení nebo automatická loajalita totiž není politikou. Je to zbabělost. A tu si Česko, pokud chce být respektovaným hráčem, nejen malým přívěskem velkých, nemůže dovolit.
Prezident Donald Trump zvažuje rozsáhlou vojenskou operaci proti Íránu poté, co diplomatické snahy o omezení íránského jaderného a raketového programu skončily bez výsledku. Teherán na tyto hrozby reagoval s rozhořčením a varoval, že v případě útoku okamžitě zasáhne cíle v Izraeli. Tato vyostřená rétorika následuje po krvavém potlačení vnitřních protestů v Íránu, které si vyžádalo stovky obětí.
Letiště v několika asijských zemích znovu zavádějí zdravotní kontroly a monitoring cestujících, což připomíná opatření z dob globální pandemie. Důvodem k ostražitosti je nové ohnisko viru nipah, které se objevilo v indickém státě Západní Bengálsko. Thajsko, Nepál a Tchaj-wan patří k prvním státům, které zpřísnily preventivní kroky, aby zabránily zavlečení této nebezpečné infekce na své území.
Bezpilotní letouny zcela ovládly ukrajinské bojiště a v současnosti způsobují drtivou většinu všech ztrát. Podle čerstvé analýzy lotyšského Úřadu pro ochranu ústavy (SAB) mají drony na svědomí 70 až 80 procent všech mrtvých a zraněných vojáků na obou stranách fronty. Tato technologie tak v účinnosti daleko předstihla klasické dělostřelectvo, tanky i pěchotní zbraně.
V Praze se dnes odpoledne uskutečnila mohutná demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla, kterou zorganizoval spolek Milion chvilek pro demokracii. Účastníci zcela zaplnili Staroměstské náměstí i Václavské náměstí, kam museli pořadatelé akci kvůli obrovskému zájmu veřejnosti rozšířit. Organizátoři hned v úvodu kritizovali hnutí Motoristé sobě s tím, že ačkoliv ve volbách získalo pouze 6,5 procenta hlasů, jeho zástupci se chovají, jako by jim patřila celá země.
Sedmadvacet unijních států definitivně potvrdilo kompletní zákaz dovozu ruského plynu v kapalné i potrubní formě. Podle verdiktu Rady EU skončí import zkapalněného zemního plynu (LNG) k prvnímu lednu 2027. Dodávky skrze plynovody budou pak definitivně zastaveny k 30. září téhož roku.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil, že další kolo trilaterálních jednání mezi Ukrajinou, Ruskem a Spojenými státy se uskuteční ve dnech 4. a 5. února v Abú Zabí.
Íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí varoval Spojené státy, že jakýkoli vojenský útok na jeho zemi by okamžitě rozpoutal rozsáhlý regionální konflikt. Toto prohlášení přichází v době, kdy USA v blízkosti íránských hranic posilují svou vojenskou přítomnost, včetně nasazení letadlové lodi USS Abraham Lincoln v Arabském moři. Chameneí vzkázal, že Američané si musí být vědomi následků zahájení války, a zdůraznil, že íránský národ se přítomnosti cizích plavidel nezalekne.
Politika kontroly zbraní ve Spojených státech se pod vlivem rétoriky prezidenta Donalda Trumpa ocitla v situaci, kterou analytici i právníci popisují jako „bizarro world“ – tedy jakýsi obrácený, v překladu dokonce bizarní, svět, kde se tradiční politické role zcela promíchaly. Trumpovy nedávné výroky v souvislosti s tragickou střelbou v Minneapolis totiž postavily lobbistické skupiny hájící právo na držení zbraní do defenzivy a vytvořily nečekaná spojenectví napříč politickým spektrem.
Čína vysílá podle expertů Rusku tiché varování v podobě své nové jaderné ponorky typu 096 (třída Tang). Při současném tempu výroby je velmi pravděpodobné, že čínské ponorkové síly v krátké době početně překonají ty ruské, ačkoli jejich skutečná kvalita zůstává předmětem diskusí. Peking se tímto krokem snaží zajistit pozici globální námořní velmoci a posílit svůj jaderný odstrašující arzenál.
Bělorusko se oficiálně připojilo k iniciativě amerického prezidenta Donalda Trumpa s názvem „Rada míru“ (Board of Peace). Tento krok vyvolává značné kontroverze a údiv mezinárodní komunity, zejména kvůli dlouhodobým represím režimu proti opozici a aktivní podpoře ruské invaze na Ukrajinu. Rada ve svém prohlášení na síti X přivítala Minsk jako zakládajícího člena této rozšiřující se mezinárodní organizace.
Oděsa, strategický přístav u Černého moře, se v posledních měsících stala jedním z hlavních terčů ruských útoků. Protože se ruská vojska nedokázala k městu probojovat po souši ani po vodě, zaměřila se na intenzivní ostřelování pomocí raket a bezpilotních letounů. Pro místní obyvatele se tak život změnil v neustálý strach, kdy jsou noční nálety dronů Šáhid prakticky na denním pořádku.
Írán v neděli oznámil, že začíná považovat veškeré armády zemí Evropské unie za teroristické skupiny. Jde o přímou odvetu za dohodu členských států EU z minulého týdne, která na unijní seznam teroristických organizací zařadila íránské revoluční gardy. K tomuto kroku Unie přistoupila kvůli jejich roli při krvavém potlačování celonárodních protestů v zemi.