Spojené státy evropské brzy nemusí být jen fantazií. Důvěra v EU dramaticky roste, díky Trumpovi

Politika Donalda Trumpa shrnutá do sloganu „Make America Great Again“, tedy „Udělejme Ameriku znovu velkou“, přináší podle amerického deníku The New York Times neočekávaný vedlejší efekt – namísto oslabení Evropské unie dochází ke konsolidaci její pozice i k posílení důvěry veřejnosti.

Zatímco v závěru Trumpova prvního funkčního období byla EU v defenzivě, veřejná důvěra dosahovala historického minima a Velká Británie dokončovala odchod z unie, aktuální vývoj směřuje opačným směrem. Hodnoty důvěry veřejnosti se nyní pohybují na úrovni nejvyšší za posledních dvacet let, Evropská unie navazuje nové dohody s rychle rostoucími ekonomikami a současně pracuje na obranném plánu, který paradoxně nachází podporu nejen v rámci členských států, ale i mimo ně – například v Kanadě či ve Velké Británii.

Například Dánsko, jakožto dlouhodobě proevropská země, zažívá v tomto ohledu zvlášť výrazný posun. Podle nedávného průzkumu veřejného mínění důvěřuje Evropské unii 74 % Dánů, zatímco před pěti lety to bylo pouze 63 %. „Podpora EU nikdy nebyla vyšší,“ uvedla s uspokojením dánská ministryně pro evropské záležitosti Marie Bjerre.

Zdůraznila, že jedním z hlavních důvodů rostoucí podpory je narůstající napětí ve vztazích se Spojenými státy. „Vždy jsme měli velmi silné vztahy s USA. Nyní se setkáváme s neopodstatněnými cly a dokonce jsme obviňováni, že nejsme dobrým spojencem. To samozřejmě rezonuje, a proto se hodně obracíme k EU,“ dodala ministryně a připomněla, že Trumpova opakovaná vyjádření o možné anexi Grónska – autonomního území pod správou Dánska – zanechala v Kodani hořký dojem.

Na evropské scéně zároveň sílí uvědomění, že pouze sjednocená Evropa může obstát v globálním prostředí. Tuto myšlenku artikuloval například Jörn Fleck z think tanku Atlantic Council, který současný trend popsal jako „shromáždění pod vlajkou Evropské unie“. Podle něj se „pomalu šíří povědomí, že všechny evropské země jsou nakonec malé. Že Evropa musí držet pohromadě a sdílet zdroje. Obnovení image Evropy trvalo dlouho a bylo ovlivněno mnoha faktory.“

Změna postoje se projevuje dokonce i ve Velké Británii, která v roce 2020 unii opustila za bouřlivých okolností a s výraznou rétorikou suverenity. Nyní však podle analytiků tlačí na to, aby se mohla podílet na novém evropském plánu společného nákupu obranných prostředků. Jak poznamenal Matthias Matthijs z think tanku Council on Foreign Relations, „Evropa se najednou cítí zranitelná, částečně proto, že byla opuštěna USA. Najednou si říkají: Musíme se více spoléhat na sebe.“

Důvěra v USA klesá

Podle aktuální analýzy prestižního amerického think tanku The Chicago Council on Global Affairs dochází v evropských státech k výraznému poklesu důvěry vůči Spojeným státům americkým. V několika klíčových zemích – konkrétně ve Velké Británii, Francii, Německu, Dánsku, Švédsku, Španělsku a Itálii – došlo k poklesu příznivého vnímání USA o více než osm procentních bodů. Obzvlášť dramatický úbytek důvěry byl zaznamenán v Dánsku, kde se pozitivní vnímání Spojených států snížilo o celých 20 % a ve Švédsku, kde propad činil 12 %.

V případě těchto severských států je příčinou především Trumpova opakovaná rétorika ohledně možného připojení Grónska k USA, která byla ve Skandinávii vnímána nejen jako geopoliticky absurdní, ale především jako výraz hluboké neúcty k suverenitě jejich území a mezinárodně uznávaným právním rámcům. Tento typ výroků zásadním způsobem podkopal tradičně silné transatlantické vztahy v očích tamní veřejnosti.

Doplňující průzkum veřejného mínění, provedený renomovanou agenturou YouGov, ukazuje, že většina Evropanů pohlíží na Trumpa vysoce kriticky. Konkrétně 58 % respondentů z Velké Británie, Francie, Itálie a Španělska označilo svůj názor na prezidenta za „velmi nepříznivý“, dalších 16 % jej hodnotilo jako „spíše nepříznivý“. Think tank The Chicago Council v této souvislosti konstatuje, že negativní obraz Spojených států je přímo spojen s jejich lídrem. Podle jeho dat má pouze dva z deseti dospělých Evropanů na Trumpa kladný názor.

Zvlášť vypovídající jsou výsledky alternativního měření důvěryhodnosti mezinárodních lídrů, které YouGov realizoval na desetibodové škále, kde 0 znamenalo naprostou nedůvěru. Trump dosáhl průměrného skóre pouhých 2,6 bodu, čímž se umístil na předposledním místě mezi čtrnácti zkoumanými světovými vůdci. Hůře si vedl pouze ruský prezident Vladimir Putin, jehož skóre činilo 1,5 bodu. Tento výsledek ukazuje, že evropská veřejnost vnímá Trumpa jako mimořádně polarizující a destabilizující figuru v mezinárodním kontextu.

Tuto skutečnost potvrzuje i následující údaj: celkem 73 % Evropanů považuje Trumpa za hrozbu pro mír a bezpečnost v Evropě. Pro srovnání – ruského prezidenta Putina za bezpečnostní hrozbu označilo 82 % respondentů. Výsledky obou průzkumů tak naznačují, že americký vliv v Evropě je v současnosti vážně narušen – a že za tuto situaci nese přímou odpovědnost současný americký prezident.

Sociální sítě jako katalyzátor

Na digitální scéně, zejména v prostředí sociálních sítí, lze v posledních měsících pozorovat zřetelný posun ve veřejném diskurzu směrem k podpoře ideje sjednocené Evropy. Myšlenka evropské integrace, která sama o sobě není nová, zde zažívá novou vlnu zájmu – a to s intenzitou, která dalece přesahuje tradiční institucionální rámce.

Klíčovým katalyzátorem tohoto trendu je se rétorika Trumpa a jeho konfrontační postoj k evropským spojencům. Právě tato politika, která často nese znaky agresivního unilateralismu, přispěla k virálnímu šíření ideje evropské jednoty zejména mezi mladší generací.

Příkladem je rychle rostoucí aktivita na platformě Instagram, konkrétně účet s názvem United in Diversity, který se hlásí k silně proevropské agendě. Během krátké doby si tento profil získal více než 15 tisíc sledujících – což je na poměry tematického politického obsahu poměrně značné číslo a indikátor úspěšné odezvy sdělení s veřejností.

V uvítacím příspěvku tento účet uvádí: „V Evropské unii žije 447 milionů Evropanů v 27 různých zemích. Představte si, že společně směřujeme ke stejným cílům! Naše unie je jedinečná a trvalo nám tisíce let, než jsme se dostali tam, kde jsme dnes. A teď není čas couvat.“ Obdobnou formu obsahu vytváří také účet Europe United s 19,6 tisíci sledujícími.

Ještě explicitnější a radikálnější formu vyjádření podpory evropské integraci – a současně odporu vůči autoritářským režimům i pravicovému populismu – představuje satirický instagramový účet nesoucí název European Propaganda Agency. Během krátkého období si získal pozornost více než 23 tisíc sledujících a jeho obsah se těší mimořádné virální atraktivitě, o čemž svědčí opakované desítky tisíc interakcí u jednotlivých příspěvků.

Profil se zaměřuje především na tvorbu úderného, vizuálně výrazného a často provokativního obsahu, který nese silně satirický tón. Témata, jež dominují jeho tvorbě, zahrnují přímou kritiku režimů Vladimira Putina a ajatolláha Chameneího, ale rovněž i Trumpa, který je v tomto kontextu vykreslován jako destabilizující prvek západní demokracie. Formální hranice mezi satirou a aktivismem se zde často stírá; účet sice využívá humoru, ale v jádru prezentuje závažná geopolitická a hodnotová témata.

Evropané – zejména mladší generace – začínají vnímat jednotu ne jako technokratickou abstrakci, ale jako existenční odpověď na nestabilitu vnějšího světa, jehož symbolem se pro mnohé stává právě Trumpova Amerika. Místo tradiční závislosti na americkém vedení se tak v digitálním prostoru formuje nová generační identita, která klade důraz na evropskou autonomii, kulturní pluralitu a společné hodnoty.

Spojené státy evropské?

Myšlenka Evropy jako jednotného federativního celku není v evropském politickém myšlení žádnou novinkou. Ačkoli bývá často považována za produkt poválečné integrace, její kořeny sahají mnohem hlouběji – do okamžiků zásadního geopolitického zlomu. Méně známým, avšak historicky pozoruhodným příkladem je iniciativa někdejšího britského premiéra Winstona Churchilla, který během druhé světové války navrhl vytvoření unie mezi Spojeným královstvím a Francií. Tento mimořádně ambiciózní návrh měl za cíl čelit bezprostřední hrozbě nacistického Německa a představoval reálný pokus o nadnárodní politickou fúzi v krizovém momentu evropských dějin.

Churchillův návrh sice nebyl realizován, avšak ukazuje, že ideje o hlubší evropské integraci nevznikly jako technokratická reakce na ekonomické potřeby poválečného kontinentu, nýbrž jako odpověď na existenciální otázku bezpečnosti, suverenity a dlouhodobé stability. V tomto duchu uvažovali také klíčoví architekti moderní evropské integrace, mimo jiné Robert Schuman, Jean Monnet či Altiero Spinelli, kteří již od počátku vnímali evropskou jednotu jako předpoklad míru, nejen jako nástroj pro zefektivnění trhu.

Potřebu zásadní transformace Evropské unie ve federální strukturu, konkrétně ve formu „Spojených států evropských“, artikuloval již v roce 2023 v komentáři pro European Council on Foreign Relations bývalý rumunský ministr energetiky Răzvan Nicolescu. Jeho výzva, tehdy možná ještě marginalizovaná, dnes nabývá na síle v kontextu geopolitických otřesů, rostoucího nacionalismu a strukturálních slabin evropského rozhodovacího systému.

„Většina problémů leží uvnitř,“ konstatoval Nicolescu s tím, že „EU nemůže plnit své funkce, natož realizovat své ambice, pokud Evropská komise postrádá transparentnost, členské státy zneužívají svého práva veta v Radě EU a Evropský parlament zůstává slabý. Potřeba rychlých institucionálních reforem je jasnější než kdy jindy.“

Nicolescu následně načrtl konkrétní vizi hlubší federalizace Unie. Zdůraznil nutnost radikálního posílení hlavních evropských institucí: „Evropská komise by měla postoupit na další úroveň a stát se transparentním a efektivním federálním výkonným orgánem odpovědným za řízení nové energetické, fiskální, sociální, průmyslové, zahraniční a obranné politiky; její předseda by měl být volen občany EU.“

Dále volal po demokratizaci Rady EU, která by se měla „naléhavě stát demokratickou institucí, v níž členské státy hlasují s cílem realizovat hodnoty EU“. A konečně navrhl posílení pravomocí Evropského parlamentu: „Evropský parlament by měl mít plnou rozpočtovou a legislativní pravomoc, rovnocennou Radě EU, jakož i právo navrhovat nové právní předpisy EU.“

Zároveň si však Nicolescu neidealizoval politickou realitu, v níž by taková změna měla proběhnout. Upozornil na četné překážky, které je třeba překonat, má-li být projekt evropské federace životaschopný. „Dohodnout se na tak velkém politickém projektu nebude snadné. Je třeba překonat nedostatek spolupráce a skutečného ducha solidarity mezi členskými státy,“ uvedl a jako konkrétní příklady rozdělení uvnitř Unie jmenoval „blokaci vstupu Švédska do NATO ze strany Maďarska, stejně jako rétorický posun bývalé proevropské rakouské vlády, která převzala jazyk krajní pravice v otázce migrace a blokuje vstup Rumunska do schengenského prostoru.“

Nicolescu rovněž varoval před vzestupem populistických sil, které podle něj „získávají podporu slibováním jednoduchých řešení nedávných mnohonásobných krizí – od ekonomických potíží po válku Ruska na Ukrajině“. Přesto – či právě proto – klade důraz na potřebu vize a odvahy. „Pravdou však je, že občané EU budou těmito krizemi trpět, protože EU nebyla tak jednotná, jak mohla být,“ dodal.

Jeho apel tehdy vyzněl jako výzva k morální a politické mobilizaci. „Málokdo z vrcholných politiků o tom v současné době hovoří, ale představa této alternativní budoucnosti může také přinést nové vůdce, kteří ji budou prosazovat a utvářet spolu s občanskou společností, občanskými skupinami, mládežnickými hnutími a kreativními lidmi. Abychom vybudovali mírovou, prosperující a aktivní Evropu v lepším světě, je povinností naší generace jednat nyní, a ne se nechat vést válkou a tragédií,“ uzavřel.

Současné geopolitické otřesy, vyvolané především návratem Donalda Trumpa do centra americké politiky, paradoxně urychlují integrační tendence uvnitř Evropské unie. Nedůvěra vůči Spojeným státům, narůstající izolacionismus jejich zahraniční politiky a otevřená konfrontace s evropskými spojenci vedou k nebývalému semknutí evropské veřejnosti i institucí.

Prudce roste nejen důvěra v EU jako takovou, ale i ochota občanů, intelektuálů a tvůrců veřejného mínění znovu vážně uvažovat o federalizaci kontinentu. Trendy na sociálních sítích, stejně jako výstupy think tanků či historické paralely, ukazují, že evropská jednota se stává nejen ideálem, ale i naléhavou strategickou nutností.

Společným jmenovatelem všech těchto impulsů je vědomí, že dosavadní model Evropské unie, založený na mezivládním konsenzu a slabé institucionální architektuře, přestává být funkční v prostředí, kde vnější tlak neustále roste a vnitřní koheze je zkoušena krizemi.

Ať už jde o občanské iniciativy, výzvy intelektuálů, nebo jasně formulované návrhy na institucionální reformy, objevuje se nová energie, která staví Evropu před zásadní rozhodnutí: buď zůstane mělkou konfederací národních států s omezenými kompetencemi, anebo se vydá směrem k politicky sjednocenému celku schopnému autonomního rozhodování, strategického vedení a obrany vlastních hodnot.