Jednání mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ruským vůdcem Vladimirem Putinem se nezadržitelně blíží a očekávání jsou vysoká. Výsledek jejich setkání může v příštích týdnech či měsících rozhodnout nejen o tom, zda vůbec odstartuje mírový proces na Ukrajině, ale i o jeho konkrétní podobě. Pokud se Trump postaví k požadavkům Kremlu vstřícně, může se Washington stát klíčovým hybatelem tlaku na Kyjev, aby přistoupil k územním ústupkům.
Tyto ústupky jsou pro ukrajinskou veřejnost jedním z nejbolestivějších a zároveň nejméně přijatelných témat. Přesto tvoří pevnou součást ruských podmínek pro ukončení války – a to od prvních dnů invaze v únoru 2022. Už na podzim téhož roku Putin vyhlásil anexi čtyř ukrajinských oblastí: Záporožské, Chersonské, Luhanské a Doněcké. Přestože ruská armáda od té doby dosáhla dílčích úspěchů, Moskva dodnes neovládá plně ani jedno z těchto území.
Na ukrajinské straně zůstává oficiálním cílem obnovení hranic z roku 1991, avšak vojenská situace i politické okolnosti v zahraničí naznačují, že tlak na kompromis by mohl růst. Možný scénář například počítá s tím, že Kreml by se musel vzdát nároků na velká města Záporoží a Cherson. Nicméně v případě Trumpovy benevolence a neochvějného Putinova postoje by Doněck a Luhansk mohly připadnout Rusku.
Takový vývoj by měl dalekosáhlé důsledky nejen pro Ukrajinu, která by přišla o významnou část svého průmyslového a těžebního regionu, ale i pro mezinárodní právo a bezpečnostní architekturu v Evropě. Přijetí územních ztrát by mohlo vytvořit precedent, kdy agrese odměněná ziskem území oslabí princip nedotknutelnosti hranic a povzbudí další mocnosti k podobným krokům.
Linie na Dněpru
Řeka Dněpr, táhnoucí se od severu k jihu napříč středem Ukrajiny, je nejen nejvýznamnější vnitrozemskou vodní cestou země, ale i výraznou geografickou bariérou. V úvahách o možném budoucím uspořádání může představovat přirozenou demarkační linii mezi ukrajinským a ruským územím. Takový scénář by znamenal, že Rusko by ovládlo rozsáhlé oblasti na východním břehu řeky.
Při tomto rozdělení by Moskva mohla získat část Chersonské oblasti včetně strategických přechodů přes Dněpr, Záporožskou jadernou elektrárnu, největší v Evropě, a město Melitopol, klíčový dopravní uzel spojující jih Ukrajiny s Krymem.
Významnou součástí těchto zisků by byla i velká města Doněck a Luhansk, která se od roku 2014 stala symboly proruského separatismu. Pod ruskou kontrolu by rovněž přešla hlavní přístavní centra na pobřeží Azovského moře – Mariupol, Berďansk – a především krymský Sevastopol, kde sídlí ruská Černomořská flotila. Získání těchto přístavů by Kremlu zajistilo výraznou dominanci v regionu a prakticky znemožnilo Ukrajině přístup k části strategických námořních tras.
Podle současného stavu fronty
Pokud by demarkační linie kopírovala stav na bojišti konkrétně k 11. srpnu 2025, Rusko by sice nedosáhlo na všechna území, jež požaduje, přesto by i omezené zisky měly značný politický, ekonomický a vojenský dopad.
Pod kontrolou Moskvy by se ocitla klíčová města Doněck, Luhansk a Bachmut – lokality, které se staly symbolem tvrdých bojů a strategických vítězství ruských sil. Získání Bachmutu, dějiště jedné z nejkrvavějších bitev celé války, má pro Kreml silný propagandistický náboj. Dalším významným úlovkem by bylo město Toretsk v Doněcké oblasti, jež posiluje ruské pozice na celé linii východní fronty.
Ruská vojska by rovněž ovládla několik vesnic v Sumské a Charkovské oblasti. Tyto enklávy sice nemají zásadní strategickou hodnotu, ale mohou posloužit jako vyjednávací karta při budoucích diplomatických jednáních.
Reálný důvod invaze?
Východní a jihovýchodní část Ukrajiny – dnes dějiště nejtvrdších bojů – není pouze geografickým prostorem, o který soupeří armády, ale i jedním z nejcennějších hospodářských uzlů celé země. Právě zde se po desetiletí soustředí největší zásoby strategických surovin, které tvořily páteř ukrajinského průmyslu, energetiky a exportu. Ovládnutí těchto území by znamenalo nejen změnu frontových linií, ale i hluboký zásah do ekonomického balancu celé Evropy.
Potenciální přechod těchto oblastí pod ruskou kontrolu by měl dopady daleko přesahující hranice regionu – od posílení ruské soběstačnosti v zásobování energií a kritickými surovinami až po dramatické oslabení ukrajinské státnosti, jejích finančních možností a schopnosti obnovy po válce.
Donbas, považovaný za jedno z těžebních srdcí Evropy, ukrývá až devadesát procent ukrajinských zásob kvalitního černého uhlí. Jeho podzemí protínají desítky hlubinných a povrchových dolů – od Sukhodilska–Skhidna přes Bilozersku a Komsomolets po Bilytsku – které dohromady obsahují stovky milionů tun této energeticky vydatné suroviny. Upozornil na to server The Times.
Uhlí z Donbasu po desetiletí napájelo vysoké pece, válcovny oceli a těžký průmysl nejen na Ukrajině, ale i v zahraničí. Pokud by se tento průmyslový komplex dostal pod přímou správu Moskvy, znamenalo by to stabilní a prakticky nevyčerpatelný přísun zdrojů pro ruské hutnictví, strojírenství, výrobu oceli i pro sektor vojenské výroby, který v posledních letech znovu nabývá na významu.
Avšak dnešní konflikt už zdaleka není jen o uhlí nebo plynu. V sázce jsou i strategické minerály, bez nichž se moderní světová ekonomika neobejde – od baterií pro elektromobily přes polovodiče až po špičkové zbraňové systémy. Není náhodou, že ruské jednotky už obsadily významné ložisko lithia u obce Ševčenko v Doněcké oblasti, na což upozornil americký list New York Times.
Podle odborníků má potenciál stát se jedním z největších nalezišť tohoto kovu v celé Evropě. Tento krok nejenže přímo ohrožuje miliardovou americko-ukrajinskou dohodu o společném rozvoji těžby a zpracování kritických surovin, jak varoval think tank SIPRI, ale i signalizuje, že Moskva vnímá kontrolu nad těmito zdroji jako strategickou prioritu.
A lithium není jediným cílem. V okupovaných regionech se nacházejí i významná ložiska titanu, grafitu, manganu a vzácných zemin. Tyto suroviny jsou klíčové pro výrobu komponentů v leteckém a kosmickém průmyslu, pro moderní elektroniku, ale i pro zařízení využívající obnovitelné zdroje energie. Ovládnutí těchto zdrojů by dalo Rusku do rukou nejen možnost posílit vlastní technologickou a průmyslovou kapacitu, ale také mocný nástroj pro ovlivňování globálních trhů – například prostřednictvím regulace exportu a manipulace s cenami.
Z geologického i strategického hlediska má mimořádný význam také oblast Dněpr–Donbas, která podle odhadů ukrývá kolem osmdesáti procent ukrajinských konvenčních zásob ropy, zemního plynu a uhlí. Získání kontroly nad těmito zdroji by Kremlu poskytlo další páku k energetickému nátlaku na evropské státy a upevnilo jeho pozici energetické velmoci.
Pokud k tomu připočteme i možnost ovládat část ukrajinských přístavů, vyvstává obraz Ruska jako hráče, který by mohl nejen kontrolovat samotnou produkci surovin, ale také diktovat trasy a objemy jejich exportu – a tím zásadně ovlivňovat geopolitickou rovnováhu v regionu.
Pro Rusko by tedy případné územní zisky znamenaly přímý a trvalý přístup k uhlí, lithiu, titanu, ropě, plynu a dalším strategickým nerostům. Taková kombinace by posílila jeho průmyslovou výrobu, exportní možnosti i technologickou soběstačnost v klíčových odvětvích. Pro Ukrajinu by však šlo o ekonomickou katastrofu.
Ztráta většiny energetických rezerv a klíčových surovin pro moderní průmysl by vážně oslabila její schopnost financovat poválečnou obnovu, investovat do inovací a zachovat si hospodářskou nezávislost. V ohrožení by se ocitly i rozsáhlé zahraniční investice, včetně zmiňovaného projektu těžby kritických minerálů v hodnotě 12 až 15 miliard dolarů.
Přestože Moskva oficiálně rámuje svou invazi především jako reakci na bezpečnostní a geopolitické faktory, struktura okupovaných území a jejich nerostné bohatství ukazují na zřejmý ekonomický rozměr konfliktu. Kontrola nad oblastmi s nejvyšší koncentrací energetických zdrojů a kritických minerálů poskytuje Rusku nejen okamžitý materiální prospěch, ale i strategickou páku do budoucna.
Nerostné bohatství – společně s cílem oslabit Ukrajinu jako průmyslového konkurenta a upevnit ruskou dominanci na světových trzích se surovinami – se tak jeví jako jeden z klíčových, byť oficiálně nepřiznaných motivů současného ruského postupu, jehož dopady budou cítit nejen v Kyjevě a Moskvě, ale napříč celým evropským kontinentem.
Pentagon požádal Bílý dům o schválení gigantického rozpočtového balíčku ve výši přesahující 200 miliard dolarů na financování probíhající války v Íránu. Tato astronomická částka má pokrýt náklady na operace, které za pouhé tři týdny vyčerpaly značnou část amerických zásob moderních zbraní. Podle informací z vládních kruhů se však očekává, že tento požadavek narazí v Kongresu na tvrdý odpor.
Navzdory drtivým ztrátám a bezprostřední hrozbě kolapsu režimu dává Írán jasně najevo, že nehodlá kapitulovat. Teherán se sice nachází v nejzranitelnější pozici své historie, přesto sází na strategii prodlužování konfliktu se Spojenými státy a Izraelem. Jeho cílem není klasické vojenské vítězství, ale snaha učinit pokračování války pro všechny ostatní natolik nákladným, že si nakonec vynutí nové uspořádání regionu ve svůj prospěch.
Maďarská vláda vyslala směrem k Bruselu jasný vzkaz: pokud bude Evropská unie vymáhat zpět kontroverzně vyplacené miliardy eur, musí stejný metr uplatnit i na Polsko. Maďarský ministr pro evropské záležitosti János Bóka v rozhovoru pro Politico uvedl, že případné navrácení 10 miliard eur ze strany Budapešti by mělo automaticky vést k vymáhání až 137 miliard eur od Varšavy.
Současný válečný konflikt v Íránu vystavuje generálního tajemníka NATO Marka Rutteho dosud nejtěžší zkoušce v jeho vztahu s Donaldem Trumpem. Americký prezident totiž v úterý ostře zkritizoval spojence v Alianci a označil je za „velmi hloupé“, protože odmítli jeho požadavky na vojenskou podporu při zajišťování strategického Hormuzského průlivu. Trump dokonce varoval, že by USA měly kvůli tomuto postoji zvážit svou další roli v celém paktu.
Evropské trhy se zemním plynem zažily v posledních hodinách drastický otřes, když jeho cena vyskočila o celých 35 %. Tento prudký nárůst je přímým důsledkem zintenzivnění útoků na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu. Od 28. února, kdy začal válečný konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, se ceny plynu v Evropě podle agentury Reuters zvedly již o více než 60 %.
Americký prezident Donald Trump varoval Írán, že příští útok na jeho ropná pole už mohou provést jeho krajané. Reagoval tak na íránskou odvetu, která po izraelském úderu směřovala proti zařízením na zpracování zemního plynu v Kataru.
Velikonoce se každým dnem přibližují, takže je nejvyšší čas, aby se někteří důchodci dozvěděli, co je čeká. Jak upozornila Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), budou se kvůli dubnovým svátkům letos poprvé měnit výplatní termíny důchodů.
Máme před sebou další víkend, po kterém přijde na řadu poslední ryze březnový týden. Podle předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se počasí v jeho průběhu pokazí. Projeví se to i na teplotách.
Kauza úspěšného českého filmu Sbormistr dospěla do zajímavého bodu. Soud se do ní vložil tím způsobem, že vydal předběžné opatření, které pro tuto chvíli znemožňuje televizní šíření tohoto díla. Úspěch slaví žena, které vadí, že se snímek bez jejího souhlasu inspiroval jejím životním příběhem.
Dnes už je bývalým princem Andrewem a všichni dobře vědí, co mu zlomilo vaz. Byl to blízký vztah s americkým finančníkem a sexuálním delikventem Jeffrey Epsteinem. Elitní britský deník se teď rozhodl popsat, jak se vztah této dvojice v čase vyvíjel.
Blízký východ se zmítá v nejhorší vlně násilí za poslední desetiletí a počet obětí napříč celým regionem od konce února drasticky narůstá. Podle nejnovějších údajů libanonského ministerstva zdravotnictví bylo v Libanonu za necelých dva a půl týdne zabito nejméně 968 lidí. Izraelské bombardování země, které začalo 2. března, si vyžádalo životy mnoha civilistů, přičemž mezi mrtvými je potvrzeno nejméně 116 dětí.
Americké zpravodajské služby dospěly k závěru, že íránský režim sice po vlně útoků na své vedení a vojenské kapacity nadále existuje, jeho akceschopnost je však zásadně podlomena. Na slyšení v Senátu o globálních hrozbách to ve středu uvedla ředitelka národních zpravodajských služeb (DNI) Tulsi Gabbardová. Podle ní je režim v současnosti „značně degradován“, což je důsledek operací, při nichž zahynula řada nejvyšších představitelů země včetně ajatolláha Alího Chameneího.