Jednání mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ruským vůdcem Vladimirem Putinem se nezadržitelně blíží a očekávání jsou vysoká. Výsledek jejich setkání může v příštích týdnech či měsících rozhodnout nejen o tom, zda vůbec odstartuje mírový proces na Ukrajině, ale i o jeho konkrétní podobě. Pokud se Trump postaví k požadavkům Kremlu vstřícně, může se Washington stát klíčovým hybatelem tlaku na Kyjev, aby přistoupil k územním ústupkům.
Tyto ústupky jsou pro ukrajinskou veřejnost jedním z nejbolestivějších a zároveň nejméně přijatelných témat. Přesto tvoří pevnou součást ruských podmínek pro ukončení války – a to od prvních dnů invaze v únoru 2022. Už na podzim téhož roku Putin vyhlásil anexi čtyř ukrajinských oblastí: Záporožské, Chersonské, Luhanské a Doněcké. Přestože ruská armáda od té doby dosáhla dílčích úspěchů, Moskva dodnes neovládá plně ani jedno z těchto území.
Na ukrajinské straně zůstává oficiálním cílem obnovení hranic z roku 1991, avšak vojenská situace i politické okolnosti v zahraničí naznačují, že tlak na kompromis by mohl růst. Možný scénář například počítá s tím, že Kreml by se musel vzdát nároků na velká města Záporoží a Cherson. Nicméně v případě Trumpovy benevolence a neochvějného Putinova postoje by Doněck a Luhansk mohly připadnout Rusku.
Takový vývoj by měl dalekosáhlé důsledky nejen pro Ukrajinu, která by přišla o významnou část svého průmyslového a těžebního regionu, ale i pro mezinárodní právo a bezpečnostní architekturu v Evropě. Přijetí územních ztrát by mohlo vytvořit precedent, kdy agrese odměněná ziskem území oslabí princip nedotknutelnosti hranic a povzbudí další mocnosti k podobným krokům.
Linie na Dněpru
Řeka Dněpr, táhnoucí se od severu k jihu napříč středem Ukrajiny, je nejen nejvýznamnější vnitrozemskou vodní cestou země, ale i výraznou geografickou bariérou. V úvahách o možném budoucím uspořádání může představovat přirozenou demarkační linii mezi ukrajinským a ruským územím. Takový scénář by znamenal, že Rusko by ovládlo rozsáhlé oblasti na východním břehu řeky.
Při tomto rozdělení by Moskva mohla získat část Chersonské oblasti včetně strategických přechodů přes Dněpr, Záporožskou jadernou elektrárnu, největší v Evropě, a město Melitopol, klíčový dopravní uzel spojující jih Ukrajiny s Krymem.
Významnou součástí těchto zisků by byla i velká města Doněck a Luhansk, která se od roku 2014 stala symboly proruského separatismu. Pod ruskou kontrolu by rovněž přešla hlavní přístavní centra na pobřeží Azovského moře – Mariupol, Berďansk – a především krymský Sevastopol, kde sídlí ruská Černomořská flotila. Získání těchto přístavů by Kremlu zajistilo výraznou dominanci v regionu a prakticky znemožnilo Ukrajině přístup k části strategických námořních tras.
Podle současného stavu fronty
Pokud by demarkační linie kopírovala stav na bojišti konkrétně k 11. srpnu 2025, Rusko by sice nedosáhlo na všechna území, jež požaduje, přesto by i omezené zisky měly značný politický, ekonomický a vojenský dopad.
Pod kontrolou Moskvy by se ocitla klíčová města Doněck, Luhansk a Bachmut – lokality, které se staly symbolem tvrdých bojů a strategických vítězství ruských sil. Získání Bachmutu, dějiště jedné z nejkrvavějších bitev celé války, má pro Kreml silný propagandistický náboj. Dalším významným úlovkem by bylo město Toretsk v Doněcké oblasti, jež posiluje ruské pozice na celé linii východní fronty.
Ruská vojska by rovněž ovládla několik vesnic v Sumské a Charkovské oblasti. Tyto enklávy sice nemají zásadní strategickou hodnotu, ale mohou posloužit jako vyjednávací karta při budoucích diplomatických jednáních.
Reálný důvod invaze?
Východní a jihovýchodní část Ukrajiny – dnes dějiště nejtvrdších bojů – není pouze geografickým prostorem, o který soupeří armády, ale i jedním z nejcennějších hospodářských uzlů celé země. Právě zde se po desetiletí soustředí největší zásoby strategických surovin, které tvořily páteř ukrajinského průmyslu, energetiky a exportu. Ovládnutí těchto území by znamenalo nejen změnu frontových linií, ale i hluboký zásah do ekonomického balancu celé Evropy.
Potenciální přechod těchto oblastí pod ruskou kontrolu by měl dopady daleko přesahující hranice regionu – od posílení ruské soběstačnosti v zásobování energií a kritickými surovinami až po dramatické oslabení ukrajinské státnosti, jejích finančních možností a schopnosti obnovy po válce.
Donbas, považovaný za jedno z těžebních srdcí Evropy, ukrývá až devadesát procent ukrajinských zásob kvalitního černého uhlí. Jeho podzemí protínají desítky hlubinných a povrchových dolů – od Sukhodilska–Skhidna přes Bilozersku a Komsomolets po Bilytsku – které dohromady obsahují stovky milionů tun této energeticky vydatné suroviny. Upozornil na to server The Times.
Uhlí z Donbasu po desetiletí napájelo vysoké pece, válcovny oceli a těžký průmysl nejen na Ukrajině, ale i v zahraničí. Pokud by se tento průmyslový komplex dostal pod přímou správu Moskvy, znamenalo by to stabilní a prakticky nevyčerpatelný přísun zdrojů pro ruské hutnictví, strojírenství, výrobu oceli i pro sektor vojenské výroby, který v posledních letech znovu nabývá na významu.
Avšak dnešní konflikt už zdaleka není jen o uhlí nebo plynu. V sázce jsou i strategické minerály, bez nichž se moderní světová ekonomika neobejde – od baterií pro elektromobily přes polovodiče až po špičkové zbraňové systémy. Není náhodou, že ruské jednotky už obsadily významné ložisko lithia u obce Ševčenko v Doněcké oblasti, na což upozornil americký list New York Times.
Podle odborníků má potenciál stát se jedním z největších nalezišť tohoto kovu v celé Evropě. Tento krok nejenže přímo ohrožuje miliardovou americko-ukrajinskou dohodu o společném rozvoji těžby a zpracování kritických surovin, jak varoval think tank SIPRI, ale i signalizuje, že Moskva vnímá kontrolu nad těmito zdroji jako strategickou prioritu.
A lithium není jediným cílem. V okupovaných regionech se nacházejí i významná ložiska titanu, grafitu, manganu a vzácných zemin. Tyto suroviny jsou klíčové pro výrobu komponentů v leteckém a kosmickém průmyslu, pro moderní elektroniku, ale i pro zařízení využívající obnovitelné zdroje energie. Ovládnutí těchto zdrojů by dalo Rusku do rukou nejen možnost posílit vlastní technologickou a průmyslovou kapacitu, ale také mocný nástroj pro ovlivňování globálních trhů – například prostřednictvím regulace exportu a manipulace s cenami.
Z geologického i strategického hlediska má mimořádný význam také oblast Dněpr–Donbas, která podle odhadů ukrývá kolem osmdesáti procent ukrajinských konvenčních zásob ropy, zemního plynu a uhlí. Získání kontroly nad těmito zdroji by Kremlu poskytlo další páku k energetickému nátlaku na evropské státy a upevnilo jeho pozici energetické velmoci.
Pokud k tomu připočteme i možnost ovládat část ukrajinských přístavů, vyvstává obraz Ruska jako hráče, který by mohl nejen kontrolovat samotnou produkci surovin, ale také diktovat trasy a objemy jejich exportu – a tím zásadně ovlivňovat geopolitickou rovnováhu v regionu.
Pro Rusko by tedy případné územní zisky znamenaly přímý a trvalý přístup k uhlí, lithiu, titanu, ropě, plynu a dalším strategickým nerostům. Taková kombinace by posílila jeho průmyslovou výrobu, exportní možnosti i technologickou soběstačnost v klíčových odvětvích. Pro Ukrajinu by však šlo o ekonomickou katastrofu.
Ztráta většiny energetických rezerv a klíčových surovin pro moderní průmysl by vážně oslabila její schopnost financovat poválečnou obnovu, investovat do inovací a zachovat si hospodářskou nezávislost. V ohrožení by se ocitly i rozsáhlé zahraniční investice, včetně zmiňovaného projektu těžby kritických minerálů v hodnotě 12 až 15 miliard dolarů.
Přestože Moskva oficiálně rámuje svou invazi především jako reakci na bezpečnostní a geopolitické faktory, struktura okupovaných území a jejich nerostné bohatství ukazují na zřejmý ekonomický rozměr konfliktu. Kontrola nad oblastmi s nejvyšší koncentrací energetických zdrojů a kritických minerálů poskytuje Rusku nejen okamžitý materiální prospěch, ale i strategickou páku do budoucna.
Nerostné bohatství – společně s cílem oslabit Ukrajinu jako průmyslového konkurenta a upevnit ruskou dominanci na světových trzích se surovinami – se tak jeví jako jeden z klíčových, byť oficiálně nepřiznaných motivů současného ruského postupu, jehož dopady budou cítit nejen v Kyjevě a Moskvě, ale napříč celým evropským kontinentem.
Ruský prezident Vladimir Putin si je vědom obrovských nákladů, které Kreml za invazi na Ukrajinu zaplatil. Za poslední tři a půl roku války přitom Rusko získalo pouze 20 % ukrajinského území, ale přišlo o více než milion vojáků, z nichž čtvrt milionu zemřelo. Proč tedy ve válce dál pokračuje? Na to přinesl odpověď magazín Time.
Izrael čelí narůstající mezinárodní kritice kvůli své válce proti Hamásu v Gaze. Důrazné varování nyní zaznělo také od evropské komisařky pro řešení krizí Hadjy Lahbibové, která označila možnou okupaci Gazy za „katastrofální“. Podle ní hrozí Gaze hladomor, přísun pomoci je blokován a pravidla pro registraci nevládních organizací situaci jen zhoršují.
Na trhu s vitaminovými a minerálními doplňky stravy se ročně protočí desítky miliard dolarů a jejich užívání je velmi rozšířené. Přesto panují neustálé dohady o jejich skutečných účincích, přičemž některé studie tvrdí, že nemají žádné zdravotní přínosy, a jiné dokonce naznačují, že mohou být zdraví škodlivé. Mnozí z nás se proto ptají, zda je vůbec nutné je užívat.
Jednání mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ruským vůdcem Vladimirem Putinem se nezadržitelně blíží a očekávání jsou vysoká. Výsledek jejich setkání může v příštích týdnech či měsících rozhodnout nejen o tom, zda vůbec odstartuje mírový proces na Ukrajině, ale i o jeho konkrétní podobě. Pokud se Trump postaví k požadavkům Kremlu vstřícně, může se Washington stát klíčovým hybatelem tlaku na Kyjev, aby přistoupil k územním ústupkům.
Při své kampani Donald Trump sliboval, že rychle ukončí válku na Ukrajině a konflikt v Gaze. Dnes, více než šest měsíců po jeho nástupu do úřadu, je mír na obou frontách vzdálenější než kdy jindy. V Gaze se jednání o příměří a výměně zajatců zhroutila, zatímco humanitární situace dosáhla katastrofálních rozměrů. Na Ukrajině opakované diplomatické pokusy narazily na největší ruské letecké útoky od začátku války.
Západní břeh Jordánu je v současné době oblastí s narůstajícím napětím, které se ještě více vystupňovalo po útoku Hamásu ze 7. října a následné válce v Gaze. Palestinci zde čelí stále častějším a beztrestným akcím ze strany izraelských osadníků, kteří jsou podporováni vládou a ozbrojenými složkami. To vede u Palestinců k pocitu bezmoci a traumatu, protože jsou jim systematicky upírána jejich základní lidská práva.
Nárůst případů horečky dengue napříč tichomořskými ostrovy, který je nejvyšší za posledních deset let, je podle odborníků způsoben klimatickou krizí. Od začátku roku 2025 bylo v regionu potvrzeno více než 16 502 případů a 17 úmrtí, přičemž Samoa, Fidži a Tonga patří k nejvíce zasaženým zemím. Některé z nich už dokonce vyhlásily stav nouze.
Necelý týden před summitem mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem na Aljašce, který se má konat v pátek, vydala Evropská unie prohlášení, které podepsalo 26 z 27 lídrů. Cílem prohlášení je vyvinout tlak na Donalda Trumpa a zdůraznit, že Ukrajina by měla mít právo svobodně rozhodovat o své budoucnosti a že mezinárodní hranice se nesmí měnit silou.
Po 70 letech výzkumu a analýzy dat vědci zjistili, že extrémní horka výrazně decimují populace tropického ptactva. Ačkoli většina studií se zaměřuje na dlouhodobé klimatické trendy, jako jsou postupné zvyšování průměrných teplot, je třeba věnovat pozornost i extrémním povětrnostním jevům.
Už v pátek se má v americkém státě Aljaška uskutečnit klíčové setkání, na kterém se sejdou prezidenti Spojených států a Ruska. Hlavním tématem schůzky Donalda Trumpa a Vladimira Putina by mělo být nalezení způsobu, jak ukončit válku na Ukrajině. To s sebou ovšem nese mnoho obav, a to zejména v Evropě a na Ukrajině.
Ikona světové pop-music, Madonna, vyzvala papeže Lva k naléhavé humanitární misi v Gaze. Ve svém příspěvku na sociální síti Instagram apelovala na hlavu katolické církve, aby navštívila palestinskou enklávu dříve, než bude pozdě a aby pomohla hladovějícím dětem.
Během svého prvního funkčního období prezident Donald Trump předkládal alternativní skutečnosti, a ve svém druhém období je podle všeho nechává žít. S odkazem na vizi zločinem zmítaného vnitřního amerického města zdůvodnil svůj nouzový federální převrat washingtonského policejního oddělení a nasazení jednotek Národní gardy do ulic. Na tiskové konferenci v Bílém domě označil hlavní město za ovládnuté „násilnými gangy, krvelačnými zločinci, potulnými davy divoké mládeže, zfetovanými maniaky a bezdomovci“.