Česká armáda prochází zásadní modernizací, ale její budoucnost je nejistá. Před parlamentními volbami se obranná politika stává klíčovým tématem. Zatímco vláda prosazuje navyšování rozpočtu a hlubší integraci s NATO, opozice, včetně ANO a uskupení Stačilo, volá po škrtech a omezení podpory Ukrajině. Výsledek voleb může zásadně ovlivnit směřování české obrany i vztahy se spojenci.
Armáda České republiky vstoupila v letošním roce do klíčové etapy své transformace. Tento proces, dlouhodobě koncipovaný a postupně realizovaný, představuje nejen reakci na proměňující se bezpečnostní situaci v Evropě, ale zároveň i test institucionální vytrvalosti, strategické prozíravosti a politické odhodlanosti. Proměna ozbrojených sil se odehrává na pozadí rostoucího geopolitického napětí, které znovu staví obranu státu mezi nejzásadnější priority vládní politiky.
Zatímco v uplynulých letech se podařilo dosáhnout významných pokroků v oblasti navyšování obranného rozpočtu, modernizace vojenské techniky a upevňování alianční spolupráce, o čemž promluvila také ministryně obrany Jana Černochová, zůstávají i nadále znatelné strukturální slabiny. Mezi nejpalčivější patří dlouhodobý nedostatek personálu a chronické zpoždění v oblasti budování a obnovy výcvikové infrastruktury. Právě tyto faktory mohou zásadně limitovat dosažení plného operačního potenciálu ozbrojených sil.
Od roku loňského roku plní Česká republika svůj alianční závazek a věnuje na obranu alespoň dvě procenta hrubého domácího produktu. Tento milník představuje nejen formální naplnění dávno deklarovaných cílů, ale také signál pro spojence, že Česká republika věnuje bezpečnosti svého území a aliančních partnerek adekvátní pozornost.
V březnu pak vláda schválila ambici dalšího navyšování obranných výdajů. Každoročním přírůstek ve výši 0,2 procenta HDP by měl umožnit dosažení hranice tří procent do roku 2030. Tento strategický záměr reaguje nejen na eskalaci hrozeb v regionu střední a východní Evropy, ale také na dlouhodobé apelace Severoatlantické aliance směřující ke spravedlivějšímu sdílení obranné zodpovědnosti.
Personální sílu armády v současnosti tvoří přibližně třicet tisíc profesionálních vojáků, doplněných o zhruba pět tisíc aktivních záloh. Ačkoli poslední roky vykazují pozitivní trend v oblasti náboru a zájmu o vstup do ozbrojených sil, nedaří se dlouhodobě naplňovat stanovené personální cíle.
Mladší generace nenachází v armádní službě dostatečně atraktivní alternativu, ať už z důvodu konkurence civilního trhu práce, nebo z důvodu hodnotové odlišnosti. Tento trend navíc není unikátní českému prostředí, ale odráží obecnou tendenci napříč členskými zeměmi NATO.
V oblasti materiální modernizace probíhají rozsáhlé proměny, které mají za cíl posílit operační schopnosti České armády v rámci konvenčních i hybridních konfliktů. Významným příkladem je pořízení tanků Leopard 2A4 z Německa a příprava na akvizici až 77 kusů jejich modernizované verze Leopard 2A8. Tyto stroje představují technologickou špičku v oblasti obrněné techniky a jejich zařazení do výzbroje má posílit obranné kapacity především na východní hranici aliančního prostoru.
Rovněž v oblasti dělostřelectva probíhá modernizace, přičemž Český obranný průmysl se aktivně podílí na výrobě samohybných houfnic CAESAR 8×8. Tento projekt představuje nejen posílení palebné podpory, ale také rozvoj domácí technologické a průmyslové infrastruktury. Dalším krokem ve zbrojní modernizaci je transformace vzdušných sil, která nabývá zcela nových rozměrů.
Historicky nejrozsáhlejší akvizicí české armády se stal kontrakt na pořízení 24 stíhacích letounů páté generace F-35 Lightning II od Spojených států. Tento obchod zahrnuje nejen samotné letouny, ale také školení pilotů, budování specializované infrastruktury a zabezpečení plnohodnotného provozního zázemí.
Dodávky se očekávají okolo roku 2029 a Česká republika se jejich zařazením do výzbroje zařadí po bok technicky nejvyspělejších letectev Evropy. Paralelně s tím vzniká v Pardubicích mezinárodní výcvikové centrum pro piloty F-35 pod hlavičkou NATO, které má sloužit jako výcviková platforma pro celý region.
Zásadní, byť často opomíjenou oblastí modernizace, zůstává zabezpečení spojovacích a datových struktur. V letošním roce schválil americký Kongres export komunikačních a velitelských technologií pro Českou republiku v hodnotě přes 180 milionů dolarů. Tyto systémy mají klíčový význam pro interoperabilitu v rámci mnohonárodních operací a zajišťují efektivní velení a koordinaci v bojových i krizových podmínkách.
Významnou součástí alianční integrace je účast Českých jednotek na mezinárodních cvičeních, například Strong Lineage či Allied Spirit. Příslušníci Armády České republiky působí na Slovensku, v pobaltských zemích a v rámci misí pod hlavičkou NATO, Evropské unie či Organizace spojených národů.
V posledních letech navíc sehrála Česká republika klíčovou roli v logistické podpoře Ukrajiny, kdy se v rámci mezinárodní iniciativy vedené českými orgány podařilo zajistit dodávku více než 1,8 milionu dělostřeleckých granátů od mimoevropských partnerů, za podpory dvaceti aliančních a partnerských zemí.
Přes tyto pozitivní posuny na mezinárodním poli zůstává slabinou stav domácí výcvikové infrastruktury. Audit Národního kontrolního úřadu z roku 2024 upozornil, že plánovaná modernizace byla realizována jen zčásti, chybějí moderní simulační technologie a řada projektů byla odložena nebo zcela zrušena. Tento stav znesnadňuje přípravu vojáků na komplexní operační scénáře a oslabuje vnitřní koherenci obranné struktury.
Předvolební boj
V politické rovině zůstává zachována kontinuita směrem k euroatlantickým strukturám. Prezident Petr Pavel opakovaně deklaruje neochvějnost v podpoře aktivního členství v NATO a Evropské unii jako základních pilířů obranné strategie státu. Nadcházející parlamentní volby však mohou přinést významnou změnu kurzu.
Opozice, včetně hnutí s euroskeptickým zaměřením, otevřeně kritizuje navyšování obranných rozpočtů a rozsah podpory Ukrajině. Tato vnitropolitická dynamika může v následujících měsících ovlivnit schopnost České republiky plnit mezinárodní závazky a udržet nastavenou trajektorii obranné politiky.
Vnitropolitická scéna je v Česku ohledně modernizace armády silně polarizovaná, otázka obranné politiky se stává jedním z klíčových témat před blížícími se parlamentními volbami. Zatímco vládní koalice v čele s premiérem Petrem Fialou prosazuje ambiciózní modernizaci ozbrojených sil a aktivní přístup k mezinárodní bezpečnostní spolupráci, část opozice tuto strategii otevřeně zpochybňuje.
Nejvýraznějším hlasem kritiky je hnutí ANO, vedené bývalým premiérem Andrejem Babišem. Ten označuje vládní plán postupného navyšování obranných výdajů až k hranici pěti procent HDP za přehnaný a finančně nezodpovědný, na což upozornil například prestižní server Financial Times. V jeho pojetí by měly mít přednost investice do sociálních služeb, školství či zdravotnictví, zatímco oblast obrany považuje za sféru, kterou lze redukovat bez významnějších bezpečnostních dopadů.
Babiš rovněž avizuje, že v případě návratu hnutí ANO k moci bude ukončena česká iniciativa zaměřená na nákup munice pro Ukrajinu, a obecně bude omezena vojenská podpora Kyjevu. Podle jeho slov by se Česká republika měla orientovat především na ochranu vlastních zájmů a nepřebírat roli regionálního bezpečnostního lídra.
Ještě radikálnější přístup zastávají subjekty z formujících se euroskeptických a nacionalistických koalic, například pod hlavičkou komunistického uskupení Stačilo, jak upozornil server RFE/RL. Tato platforma, složená mimo jiné z komunistů a krajní pravice, prosazuje vystoupení České republiky z Evropské unie i NATO, ukončení dodávek zbraní Ukrajině a úplné zrušení modernizačních projektů armády. Tyto výdaje označují za plýtvání veřejnými prostředky a ohrožení sociální stability státu.
Na opačném pólu politického spektra se nachází vládní koalice Spolu, v jejímž čele stojí premiér Fiala. Ten opakovaně upozorňuje na rostoucí hrozby v euroatlantickém prostoru a důsledně hájí potřebu zvyšování obranných kapacit. Podle něj je právě schopnost moderní a připravené armády základní podmínkou bezpečnosti občanů, stejně jako důkazem důvěryhodnosti České republiky v očích spojenců. Vládní kabinet rovněž prosadil legislativní změny umožňující flexibilnější navyšování rozpočtových výdajů v oblasti obrany a zdůrazňuje nutnost solidarity s napadenou Ukrajinou jako morální i strategickou povinnost.
Tato názorová diverzita se odráží i v české společnosti. Zatímco podpora členství v NATO zůstává dlouhodobě vysoká, většina občanů zároveň vyjadřuje obavy z možného přetížení státního rozpočtu v důsledku nadstandardních výdajů na zbrojení. Průzkumy ukazují také určitou míru „únavy“ z pokračující války na Ukrajině, což se promítá do opatrnějších postojů části veřejnosti vůči rozsahu poskytované pomoci, jak ukazuje například průzkum agentury STEM.
Zda se podaří udržet současnou trajektorii modernizace armády a prohlubování alianční spolupráce, nebo dojde k jejímu zpomalení či dokonce zvratu, bude záviset nejen na politické konfiguraci nové vlády, ale i na ochotě veřejnosti nést důsledky strategických rozhodnutí v oblasti bezpečnosti.
Během posledních hodin došlo k výraznému vyostření konfliktu na Blízkém východě, který trvá již téměř tři týdny. Americký prezident Donald Trump pohrozil Íránu, že Spojené státy jsou připraveny zcela zničit ložisko South Pars, což je největší pole zemního plynu na světě. Tato hrozba přišla v reakci na íránské útoky cílící na energetickou infrastrukturu v Kataru.
Americký prezident Donald Trump varoval Írán, že příští útok na jeho ropná pole už mohou provést jeho krajané. Reagoval tak na íránskou odvetu, která po izraelském úderu směřovala proti zařízením na zpracování zemního plynu v Kataru.
Velikonoce se každým dnem přibližují, takže je nejvyšší čas, aby se někteří důchodci dozvěděli, co je čeká. Jak upozornila Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), budou se kvůli dubnovým svátkům letos poprvé měnit výplatní termíny důchodů.
Máme před sebou další víkend, po kterém přijde na řadu poslední ryze březnový týden. Podle předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se počasí v jeho průběhu pokazí. Projeví se to i na teplotách.
Kauza úspěšného českého filmu Sbormistr dospěla do zajímavého bodu. Soud se do ní vložil tím způsobem, že vydal předběžné opatření, které pro tuto chvíli znemožňuje televizní šíření tohoto díla. Úspěch slaví žena, které vadí, že se snímek bez jejího souhlasu inspiroval jejím životním příběhem.
Dnes už je bývalým princem Andrewem a všichni dobře vědí, co mu zlomilo vaz. Byl to blízký vztah s americkým finančníkem a sexuálním delikventem Jeffrey Epsteinem. Elitní britský deník se teď rozhodl popsat, jak se vztah této dvojice v čase vyvíjel.
Blízký východ se zmítá v nejhorší vlně násilí za poslední desetiletí a počet obětí napříč celým regionem od konce února drasticky narůstá. Podle nejnovějších údajů libanonského ministerstva zdravotnictví bylo v Libanonu za necelých dva a půl týdne zabito nejméně 968 lidí. Izraelské bombardování země, které začalo 2. března, si vyžádalo životy mnoha civilistů, přičemž mezi mrtvými je potvrzeno nejméně 116 dětí.
Americké zpravodajské služby dospěly k závěru, že íránský režim sice po vlně útoků na své vedení a vojenské kapacity nadále existuje, jeho akceschopnost je však zásadně podlomena. Na slyšení v Senátu o globálních hrozbách to ve středu uvedla ředitelka národních zpravodajských služeb (DNI) Tulsi Gabbardová. Podle ní je režim v současnosti „značně degradován“, což je důsledek operací, při nichž zahynula řada nejvyšších představitelů země včetně ajatolláha Alího Chameneího.
Ruskou politickou scénou otřásla nečekaná událost. Ilja Remeslo, pětačtyřicetiletý právník a dlouholetý loajální šiřitel prokremelské propagandy, veřejně vystoupil proti Vladimiru Putinovi. Remeslo, který se dříve specializoval na diskreditaci nezávislých novinářů a opozičních politiků včetně Alexeje Navalného, zveřejnil na svém Telegramu manifest s názvem „Pět důvodů, proč jsem přestal podporovat Vladimira Putina“.
Íránský prezident Masúd Pezeškiján ve středu odpoledne oficiálně potvrdil smrt ministra tajných služeb Esmáíla Chatíba. Toto prohlášení přišlo jen několik hodin poté, co Izrael oznámil, že Chatíb byl cílem a obětí nočního náletu v Teheránu. Potvrzení ze strany íránské hlavy státu definitivně ukončilo spekulace o osudu jednoho z nejmocnějších mužů tamního bezpečnostního aparátu.
Současná krize v Íránu a faktické uzavření Hormuzského průlivu otřásly globálními trhy s energiemi i komoditami. Tento konflikt však vynesl na světlo mnohem hlubší problém: moderní světový obchod je až nebezpečně závislý na překvapivě malém počtu úzkých námořních cest, takzvaných „úzkých hrdel“ (chokepoints). Stačí zablokování jediného z nich a globální dodavatelské řetězce se začnou hroutit jako domeček z karet.
Klimatická krize v Africe už dávno není budoucím rizikem, ale krutou realitou dneška. Záplavy ničí infrastrukturu budovanou desítky let, sucha likvidují úrodu a extrémní vedra vyčerpávají zdravotní systémy i produktivitu práce. Přestože je potřeba masivních investic do adaptace a odolnosti nezpochybnitelná, globální finanční systém v této zkoušce podle odborníků fatálně selhává, a to hned v několika rovinách současně.