Ukrajinci slaví jednu z nejodvážnějších operací celé války – koordinovaný útok drony na pět leteckých základen hluboko na ruském území, známý jako operace „Pavučina“. Ta byla výsledkem osmnáctiměsíčního plánování a zahrnovala propašování dronů do Ruska, synchronizované starty a skryté řídicí stanice ve vozidlech.
Podle ukrajinských zdrojů bylo zničeno nebo poškozeno více než 40 ruských letadel. Satelitní snímky potvrzují rozsáhlé škody, zničené ranveje a výbuchy, i když přesný rozsah ztrát zůstává předmětem sporů. Cílem útoku byly strategické bombardéry a sledovací letadla – včetně strojů Tu-95 a A-50.
Drony byly odpáleny přímo z ruského území a pohybovaly se nízko nad zemí pomocí GPS a vizuálního navádění. Řídily je mobilní pozemní stanice zaparkované poblíž cílů. Celkem bylo použito 117 dronů. Ačkoli mnohé byly sestřeleny nebo selhaly, dostatečný počet zasáhl cíle, což znamená výrazné selhání ruské obrany v týlu.
Použité drony byly běžně dostupné vícevrtulové modely s FPV (first-person view) technologií, které na frontě využívají obě strany. V této operaci však sehrály klíčovou roli promyšlená logistika a načasování.
Operace Pavučina ukázala, jak zranitelné je každé řízené a hlídané vzdušné území, pokud je útok veden z nízké výšky a přímo zevnitř. Tradiční obrana totiž předpokládá hrozby z výšky a zvenčí – nikoli z bezprostřední blízkosti a pod úrovní běžné detekce.
Pavučina byla úspěšná ne díky síle jednotlivých dronů, ale díky způsobu provedení – tajně, flexibilně a s nízkou mírou centralizace. Levné prostředky měly dohromady obrovský účinek. Nejde jen o asymetrickou válku, ale o zcela nový druh útočné schopnosti.
Na frontě už obě strany nasadily vícevrstvé systémy včasného varování, krátkého dosahu a rušení signálu. Operátoři dronů proto přecházejí na alternativní řešení, jako jsou optické kabely nebo předem naprogramované drony bez nutnosti živého přenosu. Tato řešení se vyhýbají rádiové detekci a znemožňují rušení.
Zatímco přímo na bojištích se s tím obrana již částečně vyrovnala, v týlových oblastech stále existují mezery. Ruská obrana v tomto případě podcenila hrozbu zevnitř – a právě to Ukrajina využila.
Operace Pavučina nebyla první dlouhý dronový útok, ale důrazně připomněla, že tyto slabiny nejsou výsadou Ruska. S dostatkem času a technologií může podobnou akci provést kterýkoli stát – nebo i nestátní aktér. Technologie je snadno dostupná, taktika nenáročná. Síla spočívá ve způsobu, jak se jednotlivé prvky propojí a skrytě nasadí.
Současná koncepce řízení vzdušného prostoru – jak civilního, tak vojenského – je založena na centrální kontrole a předvídatelných trasách. Tento přístup však selhává, jakmile do hry vstoupí levné, malé a nenápadné drony s nečekanými trasami.
Řešení? Vyspělejší technologie, lepší senzory a rychlejší reakce. Pomoci mohou nové detekční metody, jako jsou pasivní senzory rádiových frekvencí, termokamery nebo akustické systémy – zvláště v kombinaci. Samotná detekce však nestačí. Je třeba i obranných prostředků: drony lovící jiné drony, sítě, nebo třeba zbraně na bázi laserů. Tyto prostředky jsou však často nákladné, mají omezený dosah nebo právní překážky.
Vzdušný prostor se proměňuje. Centrální instituce a pravidla již nedokáží čelit dynamice, kterou přinášejí nové technologie. Ovládání vzduchu se tak stává problémem nikoli jen technickým, ale i organizačním a politickým.
Operace Pavučina nepřinesla pouze taktický úspěch Ukrajině. Ukázala, jak malý je dnes manévrovací prostor v situaci, kdy levné, přesné a nenápadné prostředky dokážou zasáhnout hluboko na území protivníka. To je výzva nejen pro armády – ale pro celý koncept řízení a ochrany vzdušného prostoru.
Vstup Spojených států do konfliktu s Íránem doprovázely maximalistické cíle. Washington plánoval kompletně zlikvidovat tamní jaderný projekt, zničit program balistických raket a ukončit podporu, kterou Teherán poskytuje regionálním ozbrojeným skupinám v čele s hnutím Hizballáh a Hamás. Výsledná realita po uzavření memoranda o porozumění je však pode The Guardian zcela odlišná. USA se musely spokojit s pouhým slibem Íránu, že nebude vyvíjet atomovou bombu, a s příslibem dalších jaderných rozhovorů, zatímco balistické rakety v textu vůbec zmíněny nejsou a Hizballáh v Libanonu slaví úspěch díky dojednanému příměří.
Mezi Spojenými státy a Íránem došlo k uzavření čtrnáctibodové dohody, kterou stvrdil svým podpisem šéf Bílého domu Donald Trump. Podle jeho vyjádření má tento krok zabránit propadu globální ekonomiky do hluboké krize. Vysoce postavení američtí činitelé hovoří o velkém triumfu pro USA, ačkoli Washington musel Teheránu poskytnout výrazné ústupky v oblasti politiky i financí. Klíčovým záměrem celého ujednání je plná obnova lodní dopravy v Hormuzském průlivu.
Někomu tím možná leze na nervy, ale princ Harry si svůj život ve Státech umí užít. Syn současného britského panovníka byl spatřen na velké sportovní události, kde se psaly dějiny.
Čechům vrcholí přípravy na druhé a naprosto klíčové utkání na letošním mistrovství světa ve fotbale. Ve čtvrtek vpodvečer vyzvou Jihoafrickou republiku a potřebují bodovat. Duel to bude speciální, protože důležitou roli budou mít ženy. Rozhodovat totiž bude trojice Američanek.
Člověk narozený na území dnešní České republiky v roce 2000 má za prvních 25 let života výrazně vyšší uhlíkovou bilanci než člověk narozený v roce 1940. I po zohlednění mezinárodní dopravy vychází rozdíl nejméně zhruba na 70 až 80 tun oxidu uhličitého na osobu. Vyplývá to z orientačního srovnání emisí CO₂ na obyvatele za prvních 25 let života obou generací.
Blíží se začátek astronomického léta, ale tropy dorazí do Česka už před ním. Potvrzuje to nové varování meteorologů z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), kteří očekávají, že v pátek a sobotu vyšplhají teploty až na 34 °C.
Televizní moderátor Jeremy Clarkson oznámil, že mu byla diagnostikována rakovina prostaty. Tuto zprávu odhalil v nejnovějším díle páté řady svého dokumentárního pořadu Clarksonova farma. Záběry byly natočeny během uplynulých dvou let, přičemž samotný moderátor upřesnil, že o své nemoci ví už od května. Šestašedesátiletý bývalý průvodce pořadem Top Gear sice neuvedl přesné stadium onemocnění, označil jej však za agresivní a dodal, že v rámci léčby mu již byla odoperována část prostaty.
Zvyšující se globální teploty mohou vyvolat nebezpečný nárůst takzvaného hydroklimatického biče v říčních tocích, kvůli čemuž přestanou dosavadní postupy plánování protipovodňových opatření a boje proti suchu stačit. Podle nejnovější studie budou řeky v důsledku zhoršující se klimatické krize zažívat stále rychlejší přechody mezi vydatnými lijáky a dlouhými obdobími sucha. Teplejší atmosféra totiž zadržuje více vlhkosti, což intenzitu extrémních srážek výrazně zvyšuje.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že nedávná dohoda s Íránem není definitivní, a pohrozil obnovením vojenských úderů, pokud se Teherán nebude chovat podle očekávání. Před schůzkou s egyptským prezidentem Abdalem Fattáhem as-Sísím na summitu G7 novinářům sdělil, že se jedná pouze o memorandum o porozumění. Pokud s ním nebude spokojen nebo pokud Írán neupraví své jednání, jsou Spojené státy připraveny okamžitě obnovit shazování bomb. Trump v této souvislosti připomněl, že Teherán se chová nevhodně už čtyřicet sedm let.
Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová rezolutně odmítla úvahy o tom, že by Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) měla být zrušena nebo zásadně transformována. V interní zprávě určené pro pět tisíc pracovníků unijní diplomacie podotkla, že význam této instituce je pro celé společenství nezpochybnitelný, obzvláště za situace, kdy na evropském kontinentu probíhá rozsáhlý vojenský konflikt.
Íránské vedení se snaží rodící se memorandum o porozumění se Spojenými státy prezentovat domácímu publiku jako výsledek vytrvalého odporu a velké vítězství, nikoli jako ústupek. Obhajoba tohoto postoje je však v zemi mimořádně složitá. Stát má za sebou ničivou válku, hospodářství se nachází pod enormním tlakem a část vlivné základny Islámské republiky navíc měsíce hlasitě odmítala jakýkoliv kompromis s Washingtonem. Mezi Íránci doma i v zahraničí navíc existují skupiny, které uplynulou krizi nevnímaly jako prostor pro diplomacii, ale jako příležitost ke svržení současného režimu.
Ruská agrese vůči Ukrajině bývá často mylně popisována jako konflikt velmocí, vyvolaný rozšiřováním NATO. Tento výklad, který kopíruje narativy Kremlu a staví na logice studené války, však politologové i historici odmítají. Ve skutečnosti se jedná o střet středních mocností, do kterého Spojené státy a Čína zasahují pouze z ústraní. Rusko totiž od rozpadu Sovětského svazu status velmoci ztratilo a disponuje pouze velmocenským komplexem, přestože si udrželo stálé místo v Radě bezpečnosti OSN a rozsáhlý jaderný arsenál.
