Trump během akce na podporu plnotučného mléka mimochodem prohlásil, že útok na Írán odloží

Tento kontrast mezi banálním tématem školních obědů a hrozbou jaderného konfliktu dokonale ilustruje Trumpův styl vládnutí ve druhém funkčním období. Prezident se vyžívá v napětí a neustálých cliffhangerech, kdy své spojence i nepřátele nechává v nejistotě až do poslední vteřiny. Na otázku, jak může věřit režimu, který právě zmasakroval tisíce vlastních lidí, odpověděl svým typickým: „To se teprve dozvíme. Šílený svět, že?“

Surrealistickou atmosféru ve Washingtonu podtrhla také návštěva dánské a grónské delegace. To, co bylo v prvním Trumpově období považováno za bizarní vtip, je nyní bráno se smrtelnou vážností. Trump trvá na tom, že Grónsko potřebuje pro svůj protiraketový štít Golden Dome, a neváhal veřejně ponížit vojenské schopnosti Dánska. Prohlásil, že Kodaň minulý měsíc přidala na ostrov „jedno psí spřežení navíc“, což podle něj k zastavení Ruska a Číny rozhodně stačit nebude.

Tato rétorika vyvolala v rámci NATO bezprecedentní krizi. Spojenci, kteří po útoku z 11. září 2001 neváhali nasadit vlastní životy po boku Američanů, nyní s úžasem sledují, jak je jejich největší partner označuje za neschopné. Symbolika dánské odpovědi je ohromující. Kodaň spolu se svými skandinávskými sousedy a Německem vyslala na ostrov vojenské posily. K nim se připojil i francouzský prezident Emmanuel Macron s operací Arctic Endurance, čímž dali jasně najevo, že evropské jednotky budou bránit území NATO nikoliv před východními mocnostmi, ale před nevyzpytatelným americkým prezidentem.

Zatímco se v Grónsku hraje o suverenitu, v otázce Íránu visí ve vzduchu morální a strategické dilema. Trump v posledních dnech masivně povzbuzoval íránské patrioty k odporu a sliboval jim, že „pomoc je na cestě“. Pokud by nyní od útoku definitivně ustoupil, historie by to mohla vnímat jako zradu tisíců lidí, kteří na základě jeho slov riskovali životy v ulicích Teheránu. Vojenská akce je však plná rizik a Trumpovi příznivci z tábora „America First“ by mohli nést nelibě, kdyby se USA zapletly do dalšího vleklého konfliktu.

Trumpova strategie spočívá v tom, že žádnou strategii nemá, nebo ji alespoň nedává najevo. Jeho příznivci tvrdí, že právě tato nepředvídatelnost obnovila americkou sílu. Odpůrci a analytici se však obávají, že prezident pouze žongluje s příliš mnoha krizemi najednou a dříve či později mu některý z těchto „míčků“ upadne. Jeho dosavadní vojenské úspěchy, jako byl rychlý pád Madura ve Venezuele, mu dodaly sebevědomí, které však může hraničit s nebezpečnou pýchou.

V zákulisí se mezitím Pentagon připravuje na všechny scénáře, včetně těch nejčernějších. Uzavření íránského vzdušného prostoru a odklonění civilních linek naznačuje, že Teherán bere Trumpovy hrozby vážně, bez ohledu na jeho aktuální mléčné intermezzo v Bílém domě. Svět se nachází v situaci, kdy o osudu regionů rozhoduje intuice jednoho muže, který pohrdá tradičními diplomatickými procesy a dává přednost instinktu.

Jak sám prezident trefně poznamenal, žijeme v šíleném světě. Otázkou zůstává, jak dlouho lze tento globální orchestr chaosu řídit, aniž by se falešné tóny proměnily v otevřenou katastrofu. Trumpův čas běží a očekávání, která svými velkohubými sliby vyvolal, bude muset dříve či kompletně naplnit, nebo čelit následkům své vlastní politiky blufování.