Smíření s Pchjongjangem jako cesta k míru: Proč Trumpovy snahy o smír se Severní Koreou neuspějí?

Kim Čong-un
Kim Čong-un, foto: reprofoto YouTube
Klára Marková 26. srpna 2025 12:15
Sdílej:

Pravidelná setkání mezi Jižní Koreou a Spojenými státy oživují známou debatu o tom, jak přistupovat k Severní Koreji. Jihokorejský prezident Lee Jae-myung měl na summitu s prezidentem Donaldem Trumpem prosazovat smíření s Pchjongjangem jako cestu k míru. Tento postoj, který se opírá o myšlenku dialogu a hospodářské spolupráce, je však podle některých analytiků naivní a nebezpečný. Severní Korea totiž opakovaně využívá "dialog" jako zástěrku pro provokace.

Severní Korea nikdy neprojevila skutečný zájem o mírovou koexistenci. Její rétorika zůstává nepřátelská a její chování je v souladu s dlouhodobou konfrontací. Sestra nejvyššího vůdce Kim Čong-una, Kim Jo-čong, nedávno označila mírové návrhy Soulu za „pouhé iluze“ a prohlásila, že Severní Korea nikdy nebude Jižní Koreu považovat za diplomatického partnera. Tato slova nejsou náhodná. Odhalují podstatu státu, který prosperuje z nepřátelství a přežívá díky neustálé konfrontaci.

Historie ukazuje, že jednostranné ústupky z Jižní Koreje nemají na smýšlení Pchjongjangu vliv. Například tzv. „Sluneční politika“ z počátku 21. století nalila miliardy dolarů do Severní Koreje. Místo aby tyto prostředky pomohly běžným občanům, byly přesměrovány na vývoj zbraní a luxusní zboží pro rodinu Kimů. Následné raketové testy nebyly anomálií, ale výsledkem této podpory. Severní Korea používá dialog pouze takticky, aby získala čas na rozvoj jaderného a raketového programu a upevnila legitimitu svého režimu.

Největším nebezpečím takového optimismu je narušení obranných mechanismů. Pokud Soul omezí společná vojenská cvičení s USA, sníží investice do protiraketové obrany nebo zmírní sankce, Pchjongjang na to nereaguje vděkem, ale naopak provokacemi. To ukázaly i summity z roku 2018, kdy Jižní Korea po úsměvných snímcích lídrů snížila svou ostražitost, načež Severní Korea v následujících letech zintenzivnila testování raket na rekordní úroveň.

Rétorika nevyhnutelného míru také otupuje povědomí veřejnosti. Pokud jsou občané přesvědčeni, že smíření zaručuje bezpečnost, ostražitost se vytrácí. Realitou je, že Severní Korea střídá gesta usmíření s akty agrese, nikoli proto, že by byla rozpolcená, ale protože obě strategie slouží k jejímu přežití. Ústupky z Jihu jí přinášejí zdroje a provokace jí zase umožňují udržet vnitřní kontrolu. V současné éře autoritářského revizionismu, kdy Rusko a Čína prohlubují spolupráci s Pchjongjangem, si Soul nemůže dovolit odklonit se od svého nejdůležitějšího spojence.

Skutečný mír nelze postavit pouze na sentimentech. Dialog je důležitý, ale musí být založen na jasném pochopení protivníka. Jakákoli strategie, která tuto realitu ignoruje, by se klamala. Mír musí být podpořen silnou obranou, spojenectvím a neochvějným uznáním skutečné podstaty Severní Koreje. Mírové iluze jsou pro politiky pokušením, avšak historie nás varuje před jejich vysokou cenou. Smíření bez silné obrany není mír, je to kapitulace.

Stalo se