Pravidelná setkání mezi Jižní Koreou a Spojenými státy oživují známou debatu o tom, jak přistupovat k Severní Koreji. Jihokorejský prezident Lee Jae-myung měl na summitu s prezidentem Donaldem Trumpem prosazovat smíření s Pchjongjangem jako cestu k míru. Tento postoj, který se opírá o myšlenku dialogu a hospodářské spolupráce, je však podle některých analytiků naivní a nebezpečný. Severní Korea totiž opakovaně využívá "dialog" jako zástěrku pro provokace.
Severní Korea nikdy neprojevila skutečný zájem o mírovou koexistenci. Její rétorika zůstává nepřátelská a její chování je v souladu s dlouhodobou konfrontací. Sestra nejvyššího vůdce Kim Čong-una, Kim Jo-čong, nedávno označila mírové návrhy Soulu za „pouhé iluze“ a prohlásila, že Severní Korea nikdy nebude Jižní Koreu považovat za diplomatického partnera. Tato slova nejsou náhodná. Odhalují podstatu státu, který prosperuje z nepřátelství a přežívá díky neustálé konfrontaci.
Historie ukazuje, že jednostranné ústupky z Jižní Koreje nemají na smýšlení Pchjongjangu vliv. Například tzv. „Sluneční politika“ z počátku 21. století nalila miliardy dolarů do Severní Koreje. Místo aby tyto prostředky pomohly běžným občanům, byly přesměrovány na vývoj zbraní a luxusní zboží pro rodinu Kimů. Následné raketové testy nebyly anomálií, ale výsledkem této podpory. Severní Korea používá dialog pouze takticky, aby získala čas na rozvoj jaderného a raketového programu a upevnila legitimitu svého režimu.
Největším nebezpečím takového optimismu je narušení obranných mechanismů. Pokud Soul omezí společná vojenská cvičení s USA, sníží investice do protiraketové obrany nebo zmírní sankce, Pchjongjang na to nereaguje vděkem, ale naopak provokacemi. To ukázaly i summity z roku 2018, kdy Jižní Korea po úsměvných snímcích lídrů snížila svou ostražitost, načež Severní Korea v následujících letech zintenzivnila testování raket na rekordní úroveň.
Rétorika nevyhnutelného míru také otupuje povědomí veřejnosti. Pokud jsou občané přesvědčeni, že smíření zaručuje bezpečnost, ostražitost se vytrácí. Realitou je, že Severní Korea střídá gesta usmíření s akty agrese, nikoli proto, že by byla rozpolcená, ale protože obě strategie slouží k jejímu přežití. Ústupky z Jihu jí přinášejí zdroje a provokace jí zase umožňují udržet vnitřní kontrolu. V současné éře autoritářského revizionismu, kdy Rusko a Čína prohlubují spolupráci s Pchjongjangem, si Soul nemůže dovolit odklonit se od svého nejdůležitějšího spojence.
Skutečný mír nelze postavit pouze na sentimentech. Dialog je důležitý, ale musí být založen na jasném pochopení protivníka. Jakákoli strategie, která tuto realitu ignoruje, by se klamala. Mír musí být podpořen silnou obranou, spojenectvím a neochvějným uznáním skutečné podstaty Severní Koreje. Mírové iluze jsou pro politiky pokušením, avšak historie nás varuje před jejich vysokou cenou. Smíření bez silné obrany není mír, je to kapitulace.
Karlos Vémola zřejmě má alespoň nějakou šanci se dostat z vazby. V posledních dnech se mluví o tom, že by se mohl dostat ven na kauci. Nyní se objevily další podrobnosti k tomuto scénáři. Peníze by podle nich dalo na stůl hned několik lidí.
Nevyzpytatelné je počasí v Česku během posledních dní. Po sněhové nadílce následovala epizoda, kdy opakovaně hrozil výskyt nebezpečné ledovky. Další změnu přinese druhá polovina tohoto týdne. Meteorologové očekávají inverzi.
Nejtěžší moderátorskou disciplínou jsou samozřejmě přímé televizní přenosy. Vyzkoušel si je i Karel Šíp, jenž v živém vysílání zažil asi nejtěžší okamžiky ve své desítky let trvající kariéře. Jak na to dnes vzpomíná?
Íránská justice oficiálně popřela zprávy o tom, že by plánovala popravu šestadvacetiletého Erfana Soltáního, který byl zadržen během nedávných masových nepokojů. Organizace pro lidská práva Hengaw přitom začátkem týdne varovala, že rodina mladého muže byla informována o jeho popravě naplánované na tuto středu. Soltání, majitel obchodu s oblečením, se stal symbolem pro tisíce zadržených Íránců, u nichž panují obavy z nespravedlivých a bleskových procesů.
Dánský ministr zahraničí a jeho grónská kolegyně odletěli do Washingtonu s nadějí, že najdou pochopení u ministra zahraničí Marca Rubia. Místo klidného dialogu je však v Bílém domě čekal tvrdý střet s JD Vancem. Viceprezident USA si za poslední rok vybudoval pověst politika s otevřeně nepřátelským postojem k evropským vládám, což v Bruselu i Kodani vyvolává čiré zděšení.
Spojené státy se ocitají na hraně dalšího zásadního vojenského rozhodnutí. Zatímco se svět ještě nestihl vzpamatovat ze svržení režimu Nicoláse Madura ve Venezuele, pozornost administrativy Donalda Trumpa se nyní naplno přesunula k Íránu. Situace v Teheránu je nejnapjatější za poslední roky a tamní režim čelí nebývalému tlaku z ulice i ze zahraničí. Pro globální trhy však Írán nepředstavuje jen další „padající domino“, ale strategický nervový uzel, jehož destabilizace může mít drtivé dopady na světovou ekonomiku.
Situace v Minneapolisu se v noci na čtvrtek dramaticky vyhrotila poté, co federální agent postřelil a zranil muže, který na něj měl podle oficiálních zpráv zaútočit. Incident okamžitě zažehl nové kolo násilných nepokojů v ulicích, kde se policie a federální složky střetly se stovkami demonstrantů.
Administrativa Donalda Trumpa se loni v létě prezentovala nálety na íránská jaderná zařízení jako jeden ze svých největších vojenských triumfů. Tehdy americké stealth bombardéry B-2 shodily čtrnáct obřích bomb na dva klíčové objekty bez jediné vlastní ztráty. Nyní však prezident Trump hrozí Teheránu novou odvetou v reakci na brutální potlačování protivládních protestů, které si podle aktivistů vyžádalo tisíce životů. Analytici se však shodují, že případný nový útok by vypadal zcela jinak než loňská operace, protože podpora demonstrantů vyžaduje jiný přístup.
Americký prezident Donald Trump opět potvrdil svou pověst nepředvídatelného lídra, který si užívá roli dirigenta globálního chaosu. Zatímco celý svět se zatajeným dechem čekal, zda Spojené státy zahájí ničivý úder na Írán, Trump o této otázce války a míru hovořil v Oválné pracovně během akce na podporu plnotučného mléka ve školách. Mezi vzpomínkami na dětství a nabízením pět dní staré lahve mléka novinářům jen tak mimochodem prohodil, že útok na Teherán možná odloží, protože mu jakési zdroje slíbily zastavení poprav demonstrantů.
Americká veřejnost se staví velmi odmítavě k plánům prezidenta Donalda Trumpa na ovládnutí Grónska. Podle čerstvého průzkumu stanice CNN, který realizovala agentura SSRS, se proti snaze získat toto dánské autonomní území vyjádřilo hned 75 % Američanů. Pro Trumpův záměr rozšířit území Spojených států hlasovala pouhá čtvrtina dotázaných, což naznačuje, že prezidentovy ambice narážejí na domácí scéně na silný odpor.
Oznámení amerického vyslance Steva Witkoffa o zahájení druhé fáze mírového plánu pro Gazu může na první pohled působit jako pevně daný harmonogram, ve skutečnosti jde však spíše o směs ambiciózních vizí, vyjednávacích pozic a nápadů, jejichž prosazení bude nesmírně komplikované. Washington se snaží udržet diplomatickou dynamiku i přesto, že první fáze technicky vzato ještě neskončila. Stále totiž nebyli vráceni všichni rukojmí, respektive jejich ostatky, což byla původně nepřekročitelná podmínka pro jakýkoli další pokrok.
Poté, co americký prezident Donald Trump opakovaně pohrozil násilnou anexí Grónska, zareagovaly evropské mocnosti nevídaným krokem. Německo, Francie, Norsko a Švédsko začaly na největší ostrov světa vysílat své vojenské jednotky. Tato operace, probíhající pod dánským vedením a názvem Arctic Endurance (Arktická odolnost), má za cíl podpořit suverenitu Dánska a vyslat Washingtonu jasný vzkaz, že Grónsko není na prodej.