Prezident USA Donald Trump svým novým celním režimem dramaticky mění způsob, jakým Spojené státy obchodují se světem. Jeho hlavním cílem je oživit domácí výrobu a podpořit americké podniky. Jenže zatímco jeho administrativa slibuje průmyslovou renesanci, problém je v tom, že mnohé firmy nechtějí přesunout své výrobní řetězce zpět na americkou půdu.
Navzdory podrobnému oznámení z minulého týdne zůstává Trumpův skutečný dlouhodobý plán zastřený nejistotou. A právě to představuje vážný problém. Pro firmy, které mají učinit dlouhodobé investice, je současná situace příliš nepředvídatelná. „Chcete-li, aby někdo začal stavět továrny, musíte mu říct cenu – a ta musí zahrnovat i riziko cel,“ řekl pro Politico jeden bývalý úředník z Trumpovy první administrativy pod podmínkou anonymity.
Trump není sám, kdo věří, že cla mohou donutit firmy k návratu výroby do USA. Spojené státy zůstávají jedním z nejbohatších trhů světa a jejich ekonomická váha je stále značná. Mnoho obchodních partnerů se pravděpodobně bude chtít dohodnout, jen aby si udrželo přístup na americký trh.
Jenže rozhodnutí, zda přesunout výrobu do USA, není jednoduché. Vyžaduje srovnání nákladů, rizik i dlouhodobé stability. A právě v tom je problém: Trump je podle mnoha manažerů příliš nepředvídatelný. Podle několika výkonných ředitelů oslovených v posledních týdnech je taková otázka v tuto chvíli prakticky nezodpověditelná.
Co se stane, pokud se situace na trzích ještě zhorší? Ustoupí Trump? Jak se budou cla vyvíjet v příštích třech letech? A co po roce 2028, kdy může přijít nový prezident a vše změnit? Mnoho firem proto zřejmě vyčká, než se situace vyjasní – místo toho, aby investovaly miliardy do nejistoty.
Je pravda, že Bílý dům nyní zveřejnil seznam celních sazeb pro jednotlivé země, takže firmy mají o něco jasnější představu. Ale ani to nepřináší úplnou jistotu. „Možná. Nevíme. Uvidíme?“ odpověděl Barry Ritholtz, investiční manažer z Ritholtz Wealth Management, na otázku, zda jde o jistotu, po které trhy toužily. „Hodně bude záležet na tom, jak zareagují spojenci a obchodní partneři. Pokud se rozjede obchodní válka, může to být mnohem horší.“
A už teď to podle trhu nevypadá dobře. Podle výpočtu Omaira Sharifa z poradenské firmy Inflation Insights by měla průměrná vážená celní sazba stoupnout z loňských 2 procent až na 25 až 30 procent. Tak dramatický skok je podle expertů bezprecedentní – a mnohem tvrdší, než se čekalo.
Trump tak místo zdi z betonu staví ekonomickou zeď z cel. Otázkou zůstává: bude se její výška ještě zvyšovat?
Na dotaz, zda by mohly některé země vyjednat nižší sazby – vzhledem k tomu, že většina států dostala základní desetiprocentní clo a „největší viníci“ ještě víc – jeden vysoký úředník odpověděl, že takové diskuse nejsou na pořadu dne. „Země samozřejmě mají zájem o reciprocitu, ale nyní se soustředíme hlavně na zavedení celního režimu,“ uvedl na tiskové konferenci.
Sám Trump přitom několikrát naznačil, že cla mohla být ještě vyšší. V Růžové zahradě Bílého domu prohlásil, že Spojené státy zvolily „mírně reciprocitní“ přístup. „Tohle nejsou plně reciprocitní cla,“ řekl. „Tohle je laskavá reciprocita.“ V prezidentském dekretu navíc stojí, že Trump může v budoucnu sazby zvýšit, pokud dojde k odvetě.
To vše naznačuje, že v současné chvíli je stále příliš mnoho neznámých. I když administrativa tvrdí, že tímto krokem „nastavuje podmínky pro dlouhodobý růst“, jak řekl ministr financí Scott Bessent pro Fox News, realita vypadá jinak.
Americký průmysl se totiž zatím spíše zastavuje. Podle Jaye Timmondse, šéfa Národní asociace výrobců, firmy vyčkávají. „Výrobci pozastavují svá rozhodnutí. Nevědí, jestli mají investovat, nebo přijímat nové lidi. A to není pro ekonomiku dobré,“ řekl pro CNBC.
Trumpova celní politika tak zatím spíše zvyšuje nervozitu a paralyzuje podnikatelské prostředí, než že by přinášela kýženou výrobní renesanci. Otázkou zůstává, jak dlouho na tuto nejistotu vydrží svět i americká ekonomika čekat.
Navzdory stále častějším zprávám o rekordních vlnách veder, extrémním počasí a pomalé reakci některých vlád se svět podle současných vědeckých modelů pravděpodobně vyhne nejčernějším scénářům globálního oteplení. Nové odhady naznačují, že do konce tohoto století se průměrná teplota na Zemi zvýší o přibližně 2,7 °C ve srovnání s předprůmyslovým obdobím. Tento vývoj je sice méně dramatický než dříve očekávaný nárůst o 4 až 5 stupňů, stále však znamená vážné ohrožení ekosystémů, lidského zdraví i globální stability.
Americká armáda je v současnosti příliš lehce vyzbrojena a má nedostatek palebné síly na to, aby obstála v konfrontaci s protivníky, jakými jsou Rusko nebo Čína. Tvrdí to R.D. Hooker, Jr., seniorní spolupracovník Belferova centra Harvardovy Kennedyho školy a bývalý velitel výsadkové brigády v Iráku, v komentáři zveřejněném 29. května 2025.
Už před nedávnou návštěvou krále Karla III. v Kanadském parlamentu, kde přednesl trůnní řeč, bylo zřejmé, že nový kanadský premiér Mark Carney dobře chápe význam symbolických gest v době rostoucího geopolitického napětí. Jak sám uvedl, „tato historická pocta odpovídá vážnosti naší doby“.
Podle šéfa humanitárních operací OSN Toma Fletchera je palestinská Gaza cíleně vystavena hladomoru ze strany Izraele. V rozhovoru pro BBC uvedl, že jde o vážné porušení mezinárodního práva, které by mohlo být kvalifikováno jako válečný zločin.
Evropská unie bude muset s americkým prezidentem Donaldem Trumpem uzavřít nové dohody o clech, o NATO i o přítomnosti amerických vojsk v Evropě. Obchodní válka s USA by mohla ještě více zpomalit už tak slabý hospodářský růst evropských států. A navíc: Evropa stále nemá jasný plán, jak by se bránila, pokud by se USA stáhly ze zajišťování její bezpečnosti. Přeměna NATO na více „evropské“ uskupení by vyžadovala rozvoj vlastního zbrojního průmyslu – a to je běh na dlouhou trať.
Změny klimatu přinášejí Evropě extrémní vlny veder, sucho i přívalové deště, ale velká část evropské vodní infrastruktury je na tyto výzvy žalostně nepřipravená. Příkladem je jižní Itálie, konkrétně region Basilicata, kde se až 70 % pitné vody ztrácí ještě dříve, než dorazí ke kohoutkům obyvatel. Důsledky tohoto selhání infrastruktury se naplno ukázaly v loňském létě, kdy oblast zasáhlo neobvykle tvrdé sucho, vyschla přehrada Camastra a téměř třicítka obcí přišla o pravidelný přísun vody.
I ve čtvrtém roce plnohodnotné invaze na Ukrajinu vydělává Rusko obrovské sumy na vývozu fosilních paliv. Podle analýzy BBC tak Moskva získává více peněz od západních států než kolik jich tyto země poskytly Ukrajině ve formě pomoci.
Federální odvolací soud dočasně pozastavil středeční verdikt Obchodního soudu Spojených států, který zrušil cla prezidenta Donalda Trumpa. Tím prezident znovu získal pravomoc zavádět cla, jak oznámil začátkem roku na základě mimořádných pravomocí. Obě strany nyní musí předložit soudu písemné vyjádření – termíny jsou stanoveny na začátek června.
Ve čtvrtek došlo v ruském městě Stavropol k explozi, při níž zahynul místní místostarosta Zaur Alexandrovich Gurtsijev, veterán ruské války na Ukrajině. Podle médií mu bylo 34 let. Spolu s ním přišel o život i další muž, jehož totožnost zatím nebyla zveřejněna. Vyšetřovatelé potvrdili, že šlo o výbuch podomácku vyrobené výbušniny, a na místě nadále probíhá ohledání a expertízy s cílem zjistit podrobnosti.
„Kdo by chtěl slyšet, co se děje, když umíráte?“ ptá se s klidem a zvláštní vřelostí hospicová sestra v závěrečné epizodě seriálu Dying for Sex. Vysvětluje pacientce, co může očekávat v posledních chvílích života. Smrt, tvrdí, není tragédie ani medicínská pohroma, ale přirozený tělesný proces – podobně jako porod nebo kašel. „Vaše tělo ví, co má dělat.“
Podle nové studie už je téměř 40 % dnešních ledovců předurčeno k roztátí v důsledku emisí skleníkových plynů způsobených spalováním fosilních paliv. A pokud planeta bude nadále směřovat ke zvýšení globální teploty o 2,7 °C – což odpovídá současnému trendu – ztráty ledovců by mohly dosáhnout až 75 %.
Autoritářské režimy v Rusku a Bělorusku mohou brzy čelit nepříjemnému poznání, že se neodvratně blíží konec jejich politické dominance. Naznačují to narůstající problémy se zajištěním základních potravin a jejich prudce rostoucí ceny – symbolicky nejvýrazněji v případě brambor. Právě zdražení této klíčové komodity může v konečném důsledku sehrát roli katalyzátoru, jenž připraví vládnoucí elity o poslední a nejcennější kapitál, který jim ještě zbývá – loajalitu vlastního obyvatelstva.