Rusko se blíží k hranici jednoho milionu obětí ve válce na Ukrajině

Studie odhaduje, že k letním měsícům letošního roku počet ruských válečných ztrát dosáhne hranice jednoho milionu. Z toho až 250 tisíc ruských vojáků má být podle odhadů zabito. „Žádná sovětská ani ruská válka od druhé světové nepřinesla tak vysokou smrtnost,“ uvádí zpráva CSIS. Ukrajinské ztráty odhaduje na přibližně 400 tisíc vojáků, z toho 60 až 100 tisíc padlých.

Kyjev své bojové ztráty neuvádí podrobně a Moskva své oběti systematicky zamlčuje. Přesto se čísla CSIS podle CNN shodují s odhady zpravodajských služeb Velké Británie a Spojených států. Britské ministerstvo obrany již v březnu uvedlo, že Rusko utrpělo od začátku invaze přibližně 900 tisíc obětí a že denně ztrácí v průměru okolo tisíce vojáků – mrtvých i raněných. Pokud tento trend přetrvá, Rusko skutečně dosáhne milionové hranice v nejbližších týdnech.

Studie rovněž reaguje na názory některých západních politiků, kteří tvrdí, že Rusko „má všechny trumfy v rukou“. Naopak upozorňuje, že vysoké ztráty, ztracená vojenská technika a minimální územní zisky ukazují, že ruská armáda na bojišti selhává a své klíčové cíle nedosahuje.

Po selhání původní bleskové invaze v roce 2022 se konflikt proměnil v poziční a vyčerpávající válku. Zatímco Ukrajinci zpevnili obranu zákopy a minami, Moskva nadále posílá tisíce vojáků do útoků, které vedou k nepatrným ziskům a obrovským ztrátám – tzv. „masomlýnek“, jak styl boje označuje zpráva.

Zejména v severovýchodní Charkovské oblasti ruské síly postupují v průměru jen o 50 metrů denně, což je podle CSIS pomalejší tempo než u britsko-francouzské ofenzívy na Sommě za první světové války. Od ledna 2024 tak Rusko ovládlo pouhé jedno procento ukrajinského území, což autoři studie označují za „mizivé číslo“. Celkem Moskva kontroluje asi 20 % ukrajinského území, včetně Krymu, který anektovala už v roce 2014.

Navzdory těmto skrovným ziskům Kreml nezměnil svou strategii. Aby udržel tempo nasazování vojáků, sahá Putinův režim k extrémním opatřením – mobilizuje vězně a využívá pomoc více než 10 tisíc vojáků ze spojenecké Severní Koreje. Přitom se však vyhýbá verbování mládeže z Moskvy a Petrohradu, kde by ztráty mohly vyvolat nespokojenost elit.

Místo toho ruské úřady rekrutují muže z chudších a vzdálenějších oblastí – z dalekého severu a východu země. Tamní obyvatelé jsou často motivováni finančními odměnami, které v jejich komunitách znamenají zásadní životní změnu. „Putin tyto vojáky považuje za postradatelné a méně ohrožující svou domácí podporu,“ konstatuje studie.

Zatímco Ukrajina jako demokratická země s méně než čtvrtinovým počtem obyvatel oproti Rusku naráží při mobilizaci na vnitřní odpor, ruská společnost žádný viditelný odpor neklade – kritika války je v zemi postavena mimo zákon. Nicméně autoři varují, že pokračující vysoké ztráty mohou představovat potenciální slabinu Putinova režimu, zejména pokud válka vstoupí do pátého roku.

Navzdory tomu, že Rusko má od začátku roku 2024 v konfliktu iniciativu, samotná povaha vyčerpávací války omezuje možnost zásadních průlomů. Podle autorů je proto hlavní nadějí Kremlu vítězství nikoli na bojišti, ale v politice – tedy že Spojené státy přeruší pomoc Ukrajině.

To se dočasně skutečně stalo začátkem roku, kdy prezident Donald Trump krátkodobě zastavil americkou vojenskou podporu. Pokud by USA zcela „odešly z konfliktu“, jak podle CSIS naznačují někteří činitelé Trumpovy administrativy, mohla by se tato strategie Kremlu skutečně ukázat jako účinná.