Ropný kolos v hledáčku: Proč je úder na Írán mnohem riskantnější než pád Madura

Donald Trump
Donald Trump, foto: Depositphotos
Klára Marková 15. ledna 2026 15:09
Sdílej:

Spojené státy se ocitají na hraně dalšího zásadního vojenského rozhodnutí. Zatímco se svět ještě nestihl vzpamatovat ze svržení režimu Nicoláse Madura ve Venezuele, pozornost administrativy Donalda Trumpa se nyní naplno přesunula k Íránu. Situace v Teheránu je nejnapjatější za poslední roky a tamní režim čelí nebývalému tlaku z ulice i ze zahraničí. Pro globální trhy však Írán nepředstavuje jen další „padající domino“, ale strategický nervový uzel, jehož destabilizace může mít drtivé dopady na světovou ekonomiku.

Írán je totiž pro ropný trh nesrovnatelně důležitějším hráčem než Venezuela. I přes tvrdé sankce, které Teherán nutí využívat stínové flotily tankerů a prodávat surovinu s výraznými slevami, produkuje země průměrně 3,2 milionu barelů ropy denně. To je přibližně trojnásobek toho, co v posledních měsících vykazovala Venezuela. Íránské prokázané rezervy jsou navíc třetí největší na světě a jeho infrastruktura je v mnohem lepším stavu než zchátralé venezuelské rafinerie.

Právě tento nepoměr sil zneklidňuje investory po celém světě. Zatímco pád Madura a příslib návratu amerických firem do venezuelského ropného sektoru tlačily ceny dolů, hrozba útoku na Írán vyvolává opačnou reakci. Cena ropy Brent v posledních dnech rozkolísaně reagovala na každé Trumpovo slovo. Stačilo, aby prezident naznačil, že útok není bezprostřední, a ceny klesly o několik procent. Naopak obavy z eskalace vyhnaly ropu WTI k hranici 60 dolarů za barel.

Hlavní zbraní v rukou Teheránu není jen samotná těžba, ale především geografie. Írán kontroluje severní stranu Hormuzského průlivu, kudy denně proteče 20 milionů barelů ropy, což je pětina celosvětové spotřeby. Tato úzká vodní cesta je jedinou trasou pro exportéry z Perského zálivu a jakékoliv její zablokování by vyvolalo energetickou krizi srovnatelnou se šoky v 70. letech. Obchodníci s ropou tak nyní fakticky sázejí na to, zda se z této klíčové tepny stane válečná zóna.

Otázkou zůstává, co by následovalo po případném pádu ajatolláhova režimu. Analytici upozorňují, že i když je íránská ekonomika diverzifikovanější než ta venezuelská, státní pokladna je na příjmech z ropy životně závislá. Pokud by se k moci dostala nová vláda nakloněná Západu, mohl by se na trhy vrátit obrovský objem suroviny, což by dlouhodobě ceny snížilo. Krátkodobě by však politický přechod doprovázený nejistotou o kontrolu nad ropným průmyslem pravděpodobně způsobil cenový šok.

Trump sice slibuje americkým těžařům nové příležitosti, ale zástupci velkých ropných firem zůstávají opatrní. Pro jakékoliv investice do Íránu je pro ně klíčová politická stabilita a bezpečnostní záruky, které v současném „šíleném světě“ nikdo nedokáže garantovat. Jak se zdá, administrativa nyní žongluje s rizikem, které může buď uvolnit cestu k levné energii, nebo naplno rozdmýchat globální hospodářský požár.

Stalo se