Nejsou to jen tučňáci. Trumpova cla obsahují i další nesmysly, které nikdo nechápe

Trump tvrdí, že jeho cílem je nastolit „férový obchod“ a „osvobodit Ameriku“. Výsledkem je ale spletitý a mnohdy absurdní seznam cel, ve kterém hraje roli nejen ekonomika, ale i geografie, historie a nepochopitelná logika reciprocity, píše Politico.

Jedním z příkladů je Francie, ale ne celá Francie. Trumpova administrativa zavedla různě vysoká cla pro její zámořská území. Zatímco Guadeloupe, Martinik nebo Francouzská Guyana čelí pouze 10% clu, mateřská Francie platí clo ve výši 20 %.

Na ostrov Réunion v Indickém oceánu ale Spojené státy uvalily dokonce 37% clo – přestože má stejný právní status jako výše zmíněná území. Prezident Macron to označil za „exorbitantní“ a za porušení zásad jednotného přístupu k členským zemím EU.

Zcela nelogická jsou i cla na Saint-Pierre-et-Miquelon, malé francouzské ostrovy u kanadského pobřeží. Tento drobný souostrov, o kterém slyšel málokdo, je nově na Trumpově seznamu „největších hrozeb“ a čelí 50% clu – vyššímu než Čína.

Stejně tvrdě dopadlo i Lesotho, malý africký stát bez přístupu k moři. Obě ekonomiky jsou zcela závislé na větších sousedech a mají minimální exportní výkonnost. V případě Saint-Pierre se přitom jednalo jen o export zboží v hodnotě 3,4 milionu dolarů ročně.

Trumpova cla se nezastavila ani u tučňáků. Ostrovy Heard a McDonald, které patří Austrálii a jsou prakticky neobydlené (kromě kolonií tučňáků), dostaly „odvetné“ 10% clo. O nic lépe nedopadly Falklandy, britské zámořské území v jižním Atlantiku, kde tučňáci převyšují počet obyvatel 300 ku 1. Falklandy nyní čelí 41% clu, zatímco samotná Velká Británie se díky svému diplomatickému umu vyhnula nejhoršímu a dostala jen 10%.

Naopak tuleni si mohou oddychnout. Norský ostrov Jan Mayen, který nemá trvalé obyvatelstvo (pouze meteorology a vojáky), byl zatížen 10% clem. Svalbard, další norské území, kde žije asi 3 000 lidí a více tuleňů než lidí, má podobný osud.

USA přitom mají s těmito ostrovy obchodní přebytek a jejich export do USA byl v roce 2024 prakticky nulový. Logiku sankcí proto mnozí nechápou. Přitom samotné Norsko čelí 16% clu.

Zvláštní kapitolou je Curaçao, bývalá nizozemská kolonie a dnes zámořské území Nizozemska. Ačkoliv není součástí vnitřního trhu EU, má přístup bez cel a kvót. USA s ostrovem měly v roce 2024 obchodní přebytek téměř 800 milionů dolarů, a přesto na něj Trump uvalil 10% clo – méně než na samotné Nizozemsko, které dostalo 20%.

Jak Trumpova administrativa určuje výši cel, zůstává nejasné. Ekonom a spisovatel James Surowiecki naznačuje, že Bílý dům prostě vzal obchodní deficit USA s danou zemí a vydělil jej objemem exportu dané země do USA. Tento „matematický“ přístup však v případě zemí bez exportu, jako je Jan Mayen, nebo s minimálním obchodem, jako Saint-Pierre, postrádá jakoukoli logiku.

Trumpův nový tarifní plán tak působí spíš jako chaotická mozaika než promyšlená obchodní strategie. Ať už je motivací reciprocita, protekcionismus nebo politická symbolika, výsledek je stejný: svět se směje – nebo pláče – nad tím, kdo všechno může být obětí amerických cel.