Magyar začal úřadovat. Tvrdě zkritizoval maďarská státní média

Maďarská státní mediální autorita se proti těmto výrokům ohradila a odmítla tvrzení, že by byl Magyar během kampaně vytlačován z veřejného prostoru. Instituce uvedla, že Magyarovi i jeho straně Tisza zaslala během volebního období několik pozvánek k vystoupení. Situace v maďarských médiích je však dlouhodobě pod dohledem mezinárodních organizací, jako jsou Reportéři bez hranic, kteří upozorňují, že lidé loajální straně Fidesz ovládají až 80 % mediálního trhu v zemi.

Péter Magyar po rozhovorech na sociálních sítích přitvrdil a oznámil, že dny současné „propagační mašinérie“ jsou sečteny. Uvedl, že po sestavení vlády plánuje pozastavit zpravodajské služby veřejnoprávních médií, a to až do chvíle, kdy bude plně obnoven jejich veřejnoprávní charakter. Magyarova vláda má v úmyslu prosadit nový tiskový zákon a vytvořit zcela novou mediální autoritu, která zajistí, aby státní média plnila svou skutečnou roli.

Analytici však varují, že Magyarův úkol demontovat Orbánovu „neliberální demokracii“ bude nesmírně obtížný. Viktor Orbán během šestnácti let u moci obsadil klíčové pozice ve státní správě, médiích i soudnictví svými věrnými spojenci. Otázkou zůstává, jak tyto struktury zareagují na vládu vedenou stranou Tisza a zda se nepokusí změny blokovat.

Navzdory drtivému volebnímu vítězství odborníci nabádají k opatrnosti v úvahách o konci evropské krajní pravice. Sarah de Lange z nizozemské univerzity v Leidenu upozorňuje, že ačkoliv byl poražen nejdéle sloužící krajně pravicový lídr a inspirace pro ostatní, neznamená to nutně porážku jeho ideologického modelu. Maďarské voliče totiž k urnám nehnala primárně touha po změně ideologie, ale praktické domácí problémy.

Hlavními faktory Orbánova pádu byla frustrace z všudypřítomné korupce, vysoké ceny, nízké mzdy a chátrající veřejné služby, jako je školství a zdravotnictví. Pro Maďary se po čtyřech vládách Fideszu stala touha po změně silnější než Orbánův národní populismus. Výsledek sice může dočasně tlumit náladu evropské krajní pravice, pro kterou byl Orbán ústřední postavou, ale základní příčiny jejich volebních úspěchů jinde v Evropě zůstávají nezměněny.

Konkrétní dopady na mezinárodní scéně může mít Magyarův slib omezit financování konzervativních think-tanků, jako je Mathias Corvinus Collegium (MCC). Tato instituce, kterou Orbán dotoval stovkami milionů eur, aktivně ovlivňuje politiku v Bruselu a má vazby na pravicové osobnosti v zahraničí, včetně Velké Británie. Omezení těchto zdrojů by mohlo výrazně oslabit vliv maďarského konzervatismu za hranicemi.

Porážka Viktora Orbána tak v evropském kontextu znamená především pád kleptokratické a korupční vlády, nikoliv konec krajní pravice jako takové. Mezi evropskými populisty se nyní pravděpodobně rozhoří spor o to, kdo se stane novou tváří hnutí – zda umírněnější lídři typu italské premiérky Giorgie Meloniové, nebo radikálnější kritici Evropské unie po vzoru poraženého maďarského premiéra.