Machias Seal Island. Neobydlená skála je důvod proč chce Trump udělat z Kanady 51. stát USA

Američtí a kanadští rybáři se každoročně v této oblasti střetávají v nelítostném závodě o to, kdo nastraží více pastí. Americký rybář John Drouin, který zde pracuje již 30 let, mluví o četných zraněních způsobených zapletením do konkurenčních lan. Jeden z jeho přátel dokonce přišel o palec – „válečné zranění“ ze šedé zóny.

Tato oblast o rozloze 717 kilometrů čtverečních je předmětem sporu již od 18. století. Mezinárodní soud v roce 1984 umožnil oběma zemím zde rybařit. Dlouho šlo o izolovanou výjimku v jinak vřelých vztazích mezi Kanadou a USA. Nyní se však situace začíná dramaticky měnit.

S návratem Donalda Trumpa do Bílého domu přichází nové napětí. Trump nejenže zavedl nové cla na kanadské zboží, ale opakovaně mluví o Kanadě jako o „51. státě“ USA. Vyvolává to obavy, že jeho cílem není nic menšího než anexe severního souseda.

V městečku Cutler v americkém státě Maine, které je nejblíže šedé zóně, je rybolov hlavním zdrojem obživy. Místní rybáři si podle BBC stěžují na údajné porušování pravidel ze strany Kanaďanů. Ti naopak tvrdí, že Američané překračují hranici a že mají vyšší limity úlovků.

Spor nezasahuje jen do rybolovu. Kanada vysílá na ostrůvek pracovníky kvůli údržbě majáku – podle ní důkaz o svrchovanosti. Američané zase připomínají, že během první světové války ostrov obsadili mariňáci.

Za Trumpova prvního prezidentství tyto spory větší krizi nezpůsobily. V roce 2017 například přijal premiéra Justina Trudeaua v Bílém domě s uznáním a hovořil o „zvláštním poutu“. V posledních měsících však zvolil jiný tón a začal zpochybňovat hranice samotné.

Trump navrhl, aby se voda z Britské Kolumbie čerpala do Kalifornie. USA také zvažují odstoupení od dohod o správě Velkých jezer. A symbol spolupráce – knihovna na hranici Vermontu a Québecu – byla uzavřena pro Kanaďany, pokud předtím neprojdou imigrační kontrolou.

Přibývají i spory o přírodní bohatství. Kanada má obrovské zásoby nerostných surovin, ropy, zlata, uhlí i dřeva. A Trump podle některých komentátorů touží po těchto zdrojích – včetně potenciálně cenné Arktidy. Premiér Trudeau na interní schůzce naznačil, že americký zájem o suroviny může být skutečným motivem pro opakované zmínky o anexi.

Trump označuje hranici za „umělou čáru“ a tvrdí, že „nedává smysl“. Trudeau odpověděl ostrou kritikou a obvinil Trumpa z pokusu „rozložit kanadskou ekonomiku“, aby bylo možné zemi snáze připojit k USA. Upozorňuje, že tyto ambice jsou reálné a nebezpečné.

Pozorovatelé jako Michael Williams z Ottawské univerzity tvrdí, že Trump a jeho administrativa mění americkou geopolitiku. Pokud USA přijmou, že jejich globální dominance končí, mohou se začít uzavírat do sebe a usilovat o kontrolu vlastního kontinentu. Kanada by pak byla klíčovým územím – nejen kvůli surovinám, ale i strategickým pozicím.

Otázkou však zůstává, zda jde o promyšlený plán, nebo jen o jeden z mnoha Trumpových impulzivních nápadů. Jeho bývalý poradce pro národní bezpečnost John Bolton tvrdí, že prezident postrádá jakoukoliv ucelenou strategii a jedná podle momentální posedlosti. Ta se teď soustřeďuje na suroviny.

Bez ohledu na motivaci je diplomatické poškození vztahů zřejmé. Kanadští občané reagují bojkotem amerického zboží i cest do USA. Nový kanadský premiér Mark Carney prohlásil, že „starý vztah s USA skončil“ a varoval před pokusy „oslabit a rozbít Kanadu, aby ji Amerika mohla ovládnout“.

Zatímco dřívější pohraniční spory – včetně „prasátkové války“ v roce 1859 – patřily do učebnic dějepisu, dnešní situace vyvolává obavy, že by se minulost mohla opakovat. Co kdysi byla výjimka, je dnes středem nových bouří. A nikdo netuší, kam tyto rozbouřené vody zavedou oba národy.