Volby jsou příležitost rozhodnout o tom, v jaké zemi budeme žít my i naše děti. Každý hlas má váhu a ukazuje, že nám na demokracii záleží. Když se voleb účastníme, bereme odpovědnost do vlastních rukou, posilujeme legitimitu zvolených politiků a dáváme signál, že chceme být slyšet. Pokud zůstaneme doma, rozhodnou jiní – a možná jinak, než bychom si přáli. Proto je účast u voleb otázkou budoucnosti i sebeúcty.
1. Jde o naši budoucnost
Když vhodíme volební lístek do urny, rozhodujeme o tom, jaká bude naše budoucnost. Společně určujeme, kdo bude rozhodovat o školách, nemocnicích, daních, důchodech i o ochraně našeho životního prostředí. Pokud nevolíme, necháváme o naší budoucnosti rozhodovat jiné. Volební účast je proto naším způsobem, jak aktivně ovlivnit, v jaké zemi budeme žít my i naše děti.
2. Nerozhodují za nás jiní
Když jdeme k volbám, bereme odpovědnost do vlastních rukou. Pokud ale zůstaneme doma, dáváme větší sílu těm, kteří svůj hlas vhodí do urny. Každý nevyužitý hlas posiluje rozhodnutí jiných lidí – a jejich zájmy nemusí být stejné jako naše. Proto je na nás, abychom se aktivně zapojili a nenechali o našem životě rozhodovat někoho jiného místo nás.
3. Stát nás poslouchá
Volbami rozhodujeme o tom, kdo povede naši zemi v příštích čtyřech letech. Náš hlas má konkrétní dopad, posíláme do Sněmovny ty, kteří dostanou od nás mandát, aby hájili naše zájmy. Demokracie nám dává jistotu, že máme možnost ovlivnit, kdo bude určovat směr České republiky. Pokud volíme, stát nás musí slyšet a počítat s naším názorem.
4. Každý hlas má váhu
Dnes máme volební právo všichni – bez ohledu na pohlaví, víru, barvu pleti, věk či společenské postavení. Je to výsada, kterou naši předkové neměli a za kterou se muselo tvrdě bojovat. Každý z nás má stejnou sílu rozhodnout, kdo nás bude zastupovat. Ať jsme studenti, rodiče, důchodci nebo lidé s jiným životním příběhem, ve volební místnosti máme všichni stejný hlas. Proto na našem rozhodnutí opravdu záleží.
5. Právo volit v minulosti nebylo samozřejmostí
Naši předkové museli tvrdě bojovat za možnost svobodně rozhodovat o své zemi. Ještě nedávno nebylo volební právo samozřejmostí – bylo vyhrazené jen vybraným skupinám obyvatel. Díky jejich odvaze a vytrvalosti dnes můžeme volit všichni. Když svůj hlas vhodíme do urny, ctíme jejich úsilí a ukazujeme, že si tohoto práva vážíme. Pokud bychom zůstali doma, jako bychom jejich oběť brali na lehkou váhu.
6. Neúčast podporuje status quo
Když nejsme spokojení s tím, jak je naše země vedena, máme možnost to změnit. Každý náš hlas může posunout zemi směrem, který považujeme za správný. Pokud ale k volbám nepřijdeme, pomáháme tím jen udržovat současný stav. Neúčast je tichým souhlasem s tím, co je, i když se nám to nelíbí. Proto je na nás, abychom aktivně ukázali, jakou budoucnost chceme.
7. Volby dávají signál politikům
Když se nám nelíbí, jak se některý politik chová nebo jak rozhoduje, máme možnost mu to dát jasně najevo. Každý hlas, který dáme jiné straně či kandidátovi, je signálem, že si přejeme změnu. Politici sledují výsledky velmi pozorně a když vidí, že ztrácejí podporu, musí na to reagovat. Volby jsou tedy naší šancí vyslat silnou zprávu: tohle chceme, a tohle už ne.
8. Kritizovat bez účasti?
Pokud se voleb neúčastníme, naše kritika ztrácí sílu. Stěžovat si na politiku je snadné, ale bez našeho hlasu jsme k žádné změně nepřispěli. Když volíme, dáváme jasně najevo, co podporujeme a co odmítáme. Jen tehdy máme právo říct: udělali jsme, co jsme mohli, a teď požadujeme, aby politici jednali podle našeho očekávání.
9. Volíme naše zástupce ve světě
Naše hlasy rozhodují o tom, kdo bude reprezentovat Českou republiku v Evropě i ve světě. Volíme ty, kteří mohou stát v čele vlády, vést ministerstvo zahraničí nebo jednat s lídry jiných států. Každý náš hlas přispívá k tomu, jakou tvář bude naše země mít navenek, zda budeme působit sebevědomě, důstojně a důvěryhodně. I proto je důležité volit ty, kterým věříme, že nás obstojně zastoupí třeba i u jednacího stolu v Bílém domě.
10. Posilujeme demokracii
Když jdeme k volbám, ukazujeme, že nám na demokracii záleží a že ji bereme vážně. Vysoká volební účast dává jasný signál, že lidé mají o svou zemi zájem a nenechají o ní rozhodovat jen menšinu. Čím více z nás přijde, tím silnější a legitimnější mandát dostanou ti, kteří budou vládnout. A čím silnější je demokracie, tím méně prostoru mají extrémy, populisté a ti, kteří chtějí společnost rozdělovat. Naše účast je proto jedním z pilířů svobodné a stabilní země.
11. Ukazujeme příklad ostatním
Když jdeme k volbám, nejsme v tom sami, naše rozhodnutí vidí naše rodina, přátelé i kolegové. Svým příkladem můžeme povzbudit ty, kteří váhají, zda má jejich hlas smysl. Každý z nás dokáže inspirovat další lidi, aby se také zapojili. A když se účastníme společně, náš hlas se znásobuje a má daleko větší dopad. I jeden jediný člověk může být impulzem pro celé okolí a měnit tak výsledky voleb.
12. Jde o naši sebeúctu
Volbou ukazujeme sami sobě, že nejsme lhostejní k tomu, co se v naší zemi děje. Bereme odpovědnost za to, jak bude vypadat naše společnost, a přihlásíme se k hodnotám, kterým věříme. Když nejdeme volit, dáváme tím najevo, že je nám jedno, kdo rozhoduje o našem životě, a to oslabuje i naši vlastní důstojnost. Každý hlas je projevem respektu k sobě i k lidem kolem nás. Volbou říkáme: záleží nám na této zemi a chceme se podílet na její budoucnosti.
Vstup Spojených států do konfliktu s Íránem doprovázely maximalistické cíle. Washington plánoval kompletně zlikvidovat tamní jaderný projekt, zničit program balistických raket a ukončit podporu, kterou Teherán poskytuje regionálním ozbrojeným skupinám v čele s hnutím Hizballáh a Hamás. Výsledná realita po uzavření memoranda o porozumění je však pode The Guardian zcela odlišná. USA se musely spokojit s pouhým slibem Íránu, že nebude vyvíjet atomovou bombu, a s příslibem dalších jaderných rozhovorů, zatímco balistické rakety v textu vůbec zmíněny nejsou a Hizballáh v Libanonu slaví úspěch díky dojednanému příměří.
Mezi Spojenými státy a Íránem došlo k uzavření čtrnáctibodové dohody, kterou stvrdil svým podpisem šéf Bílého domu Donald Trump. Podle jeho vyjádření má tento krok zabránit propadu globální ekonomiky do hluboké krize. Vysoce postavení američtí činitelé hovoří o velkém triumfu pro USA, ačkoli Washington musel Teheránu poskytnout výrazné ústupky v oblasti politiky i financí. Klíčovým záměrem celého ujednání je plná obnova lodní dopravy v Hormuzském průlivu.
Někomu tím možná leze na nervy, ale princ Harry si svůj život ve Státech umí užít. Syn současného britského panovníka byl spatřen na velké sportovní události, kde se psaly dějiny.
Čechům vrcholí přípravy na druhé a naprosto klíčové utkání na letošním mistrovství světa ve fotbale. Ve čtvrtek vpodvečer vyzvou Jihoafrickou republiku a potřebují bodovat. Duel to bude speciální, protože důležitou roli budou mít ženy. Rozhodovat totiž bude trojice Američanek.
Člověk narozený na území dnešní České republiky v roce 2000 má za prvních 25 let života výrazně vyšší uhlíkovou bilanci než člověk narozený v roce 1940. I po zohlednění mezinárodní dopravy vychází rozdíl nejméně zhruba na 70 až 80 tun oxidu uhličitého na osobu. Vyplývá to z orientačního srovnání emisí CO₂ na obyvatele za prvních 25 let života obou generací.
Blíží se začátek astronomického léta, ale tropy dorazí do Česka už před ním. Potvrzuje to nové varování meteorologů z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), kteří očekávají, že v pátek a sobotu vyšplhají teploty až na 34 °C.
Televizní moderátor Jeremy Clarkson oznámil, že mu byla diagnostikována rakovina prostaty. Tuto zprávu odhalil v nejnovějším díle páté řady svého dokumentárního pořadu Clarksonova farma. Záběry byly natočeny během uplynulých dvou let, přičemž samotný moderátor upřesnil, že o své nemoci ví už od května. Šestašedesátiletý bývalý průvodce pořadem Top Gear sice neuvedl přesné stadium onemocnění, označil jej však za agresivní a dodal, že v rámci léčby mu již byla odoperována část prostaty.
Zvyšující se globální teploty mohou vyvolat nebezpečný nárůst takzvaného hydroklimatického biče v říčních tocích, kvůli čemuž přestanou dosavadní postupy plánování protipovodňových opatření a boje proti suchu stačit. Podle nejnovější studie budou řeky v důsledku zhoršující se klimatické krize zažívat stále rychlejší přechody mezi vydatnými lijáky a dlouhými obdobími sucha. Teplejší atmosféra totiž zadržuje více vlhkosti, což intenzitu extrémních srážek výrazně zvyšuje.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že nedávná dohoda s Íránem není definitivní, a pohrozil obnovením vojenských úderů, pokud se Teherán nebude chovat podle očekávání. Před schůzkou s egyptským prezidentem Abdalem Fattáhem as-Sísím na summitu G7 novinářům sdělil, že se jedná pouze o memorandum o porozumění. Pokud s ním nebude spokojen nebo pokud Írán neupraví své jednání, jsou Spojené státy připraveny okamžitě obnovit shazování bomb. Trump v této souvislosti připomněl, že Teherán se chová nevhodně už čtyřicet sedm let.
Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová rezolutně odmítla úvahy o tom, že by Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) měla být zrušena nebo zásadně transformována. V interní zprávě určené pro pět tisíc pracovníků unijní diplomacie podotkla, že význam této instituce je pro celé společenství nezpochybnitelný, obzvláště za situace, kdy na evropském kontinentu probíhá rozsáhlý vojenský konflikt.
Íránské vedení se snaží rodící se memorandum o porozumění se Spojenými státy prezentovat domácímu publiku jako výsledek vytrvalého odporu a velké vítězství, nikoli jako ústupek. Obhajoba tohoto postoje je však v zemi mimořádně složitá. Stát má za sebou ničivou válku, hospodářství se nachází pod enormním tlakem a část vlivné základny Islámské republiky navíc měsíce hlasitě odmítala jakýkoliv kompromis s Washingtonem. Mezi Íránci doma i v zahraničí navíc existují skupiny, které uplynulou krizi nevnímaly jako prostor pro diplomacii, ale jako příležitost ke svržení současného režimu.
Ruská agrese vůči Ukrajině bývá často mylně popisována jako konflikt velmocí, vyvolaný rozšiřováním NATO. Tento výklad, který kopíruje narativy Kremlu a staví na logice studené války, však politologové i historici odmítají. Ve skutečnosti se jedná o střet středních mocností, do kterého Spojené státy a Čína zasahují pouze z ústraní. Rusko totiž od rozpadu Sovětského svazu status velmoci ztratilo a disponuje pouze velmocenským komplexem, přestože si udrželo stálé místo v Radě bezpečnosti OSN a rozsáhlý jaderný arsenál.
